Benjamine, já... Proč? Schovávám se v komoře. Cítím se... zneužitý? Jde to vůbec? Aby se někdo jako já mohl cítit zneužitě? Udělal jsi přeci to, co jsem si vždy přál. Nic špatného... Jen jsem si myslel, že když řeknu, že. Ah. Já. Dostali jsme se do ložnice a tam jsme se svlékli. No spíše jsi ze mě serval oblečení a a. Ty jsi byl už nahý. Tvůj penis byl a je obrovský. Nebo mi to tak asi přišlo. Svaly se ti napínaly a polibky jsi mi zasypával tělo. Povalil jsi mě na postel. Byl jsem vzrušený, tak moc vzrušený. Chtěl jsem to. Doopravdy jsem to chtěl, ale cosi se ve mně zlomilo. Možná to bylo tím, že mi tvůj hrubý hlas, ve kterém byl slyšet jen a jen chtíč, připomněl jeho. Nebo to snad bylo tvé hrubé zacházení, na které jak jsi vtipně poznamenal, jsem přeci zvyklý. Heh. Já. Já. Chtěl jsem se s tebou milovat. Poprvé v životě jsem se chtěl milovat s mužem a pak jsem tam místo muže, kterého miluju... místo tebe, viděl jeho. Prosil jsem, abys přestal, Benjamine. Brečel jsem a bránil se. Ty jsi mi jen spoutal ruce za záda. Nevím, jestli se smát nebo plakat. Bolelo to. Udělal ses čtyřikrát. Já ani jednou. Bylo to stejné jako vždy. Bojím se? Ano. Byl to poslední sex s tebou? Ne. Proč? Nepřestaneš a já ti chci být, co nejblíž. Zlobím se? Ano. Nenávidím tě? Ne. Proč? Protože tě miluju, ale těch pár ran na noze jsem si musel udělat. Odpusť mi, Benjamine, příště budu lepší.

Hlava v dlaních a slzy padající na zem. Houpavý pohyb sem a tam. Tiché prosby o odpuštění, protkané vzlyky se nesly místností. Neovládl se. Když viděl jeho tělo. Byl uchvácen. Zaslepen chtíčem se dopustil neodpustitelného a bohužel ne naposled. Příliš pozdě prohlédl přes neproniknutelnou tmu chtíče a sobeckosti. Až moc pozdě.