Skutečně tě nechápu, Benjamine. Co to s tebou je?! Tvá přítelkyně byla hned ve vedlejší místnosti a ty ses na mě díval jako na kořist. Jsi divný. Tak moc divný. Je to nějaká sázka? Taky tvé letmé dotyky jsou mnohem víc časté, mnohem víc. A ty tvé omyly... Moc dobře jsi musel vědět, že jsem ve sprše.
Nechci, abys mě viděl. Jsem nechutný. Na těle mám tolik jizev, tolik šrámů. Mé tělo je zrcadlem mé duše. Stejně zničené, stejně ubohé...
Taky někdy v noci... Zdá se mi, že mě něco pozoruje. Mám strach. Mám strach, že je to on. Že se vrátil, že mě zabije. Ale to se nestane, Benjamine. Já se zabiju dřív, než to stihne on...

Zděšeně četl každý řádek posledního odstavce, znovu a znovu. Pozoruje? Jak mohl být tak slepý. Je to jen jeho vina. Kdyby byl pozornější... Kdyby nebyl takový sobec...