Žiju a není to fér. Pokazil jsem ti svatbu, promiň. Měl to být dokonalý den. Teď oba dva sedíte na chodbě. Zrušili jste tu svatbu. Nechápu proč, měli jste se přeci brát. Proč jste ji zrušili? Prý to odkládáte. Proč? A chcete dovnitř. Nechci, abyste šli dovnitř. Bojím se, Benjamine. Bojím se vás, ale víc se bojím jeho. Co když tu je? Má přijít policie, proč? Nechci. Nechci nic. Nechci žít. Já chtěl umřít, Benjamine. Proč se mi nemohlo povést i tohle. To všechno pokazím? Ano...

Ona nechtěla jet do nemocnice. Nezajímalo jí to. Chtěla si ten den prostě užít. To on na tom trval a přímo ze svatby utekl. V tu chvíli, kdy se dozvěděl, že se pisatel podřezal... Zoufalství, strach a nenávist... Mísilo se to v něm dohromady a on se toho nemohl zbavit.