17.

Dnes odjel na celý týden pryč. Jsem šťastný. Týden klidu. Mohl bych utéct. Utéct co nejdál. Peníze na účtě mám a pěknou sumičku. Neví o tom účtu, nikdo o něm neví. Je po mé tetě. Velmi bohaté tetě. Utéct. Být volný. Jak bych mohl. Našel by mě a potrestal. Já, Benjamine, už nemám svou vůli. Já jsem nic.
Den svatby se tolik blíží. Pořád mi chodí dopisy. Neotvírám je. Rovnou je vyhazuju. Nechci číst, jak moc jste spolu šťastní. Na to nemám...

Taky už na to neměl. Číst stále o tom, jak se pisatel propadá víc a víc do hlubin zoufalství.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top