Až když se venku úplně setmělo, zavelel režisér konec dne, PADLA. Každý se s úlevou rozprchl svléct kostýmy, poschovávat náčiní a zmizet na dosah několika kilometrů od Casa Loma, jen aby se na dům už nemusel nikdo dívat. A kde jsou další dva dny? Monserrat se domluvila s Mirandou, a tak se sešly před domem a vydaly se směrem k centru, že snad po cestě najdou nějaký bar.

„Jak to šlo?" zeptala se Miranda.

„Hodně ztěžka," pousmála se Mon. „Co ty?"

„Nic nového, stará bída," zasmála se. Mon vykulila oči.

„Cože jsi to řekla? Myslela jsem si, že ty budeš doslova šílet každý den. Kde je ta tvá energie, když jí potřebuju. Celý den jsem neměla ani lok kávy a začínám mít pocit, že vidím dvojmo," smála se Mon. ¨

„Je fajn, že se konečně usmíváš. Práce ti svědčí, co? Nebo máš nějaký jiný recept na svou náladu?" zajímalo Mirandu.

„A máš pocit, že nějaký takový je?" zeptala se nezaujatě Mon, i když přesně věděla, kam svou otázkou Miranda míří.

„Možná," řekla. „Co tamto?" ukázala prstem na menší bar.

„Nemusí to být nejhorší," pokrčila rameny Mon.

Když se usadily uvnitř tmavého, ale kupodivu příjemného podniku a objednaly si, pokračovaly v řeči. Ani jedna z nich se už naštěstí nevracela k předchozímu tématu a povídaly si vcelku normálně. Až když k nim přišel cizí muž, vysoký, štíhlý, s hnědýma očima a černými vlasy.

„Ehm, dámy?" optal se s úsměvem. Obě ženy se na něj otočily, Miranda se usmála a Mon zvedla jedno obočí.

„Můžeme si zatančit?" zeptal se a široce se usmál.

„Klidně běž," řekla Mon a otočila se zpět ke stolku.

„No, já myslel tebe," ozval se muž. Mon se na něj opětovně otočila a prohlédla si ho od hlavy k patě.

„Já netančím."

„No tak, Mon, jdi, potřebuješ se bavit a potřebuješ..."

„Mirando," hrkla na ni.

„Prosím," přidal se i muž. Monserrat převrátila očima a vstala. Muž ji chytil za ruku a s úsměvem si ji dovedl na parket. Šla jen proto, aby nemusela poslouchat neustále Mirandiny řeči a aby jí nedala další důvod k podezřívání z jejího vztahu s Tomem, o kterém, jak doufala, neměla její kamarádka nejmenší tušení.

Miranda s úsměvem pozorovala rudovlásku s dlouhánem, jenž na ní mohl oči nechat. Sebrala svou kabelku, bundu a odešla.

Po asi hodině tance, kdy se muž bez ustání vtíral do Moniny přízně, ho už měla dost.

„Hele, promiň, já už půjdu. Jsem tady s..." když chtěla říct slovo KAMARÁDKA a otočila se k místu, kde seděly, nikoho neviděla.

„Zdá se, že ti utekla," podotkl.

„Fajn, to je jedno, stejně jdu. Těšilo mě, ahoj," vysypala ze sebe naštvaně a odešla. Oblékla si kabát a vyklusala z baru. Bohužel ani na ulici Mirandu neviděla, a tak sebrala odvahu z tmavé cesty k hotelu a vyšla sama.

Jak mohla odejít? Proč? Nemohla aspoň něco říct? Bylo by to tak těžké: Mon, sorry, jdu na hotel, jsem unavená, nechce se mi... bla, bla, bla... Ne, ani slovo. To jí dám sežrat. Prý kamarádka, jasně, to vidím. Stále to je: Mon, najdi si chlapa. Mon, potřebuješ někoho, kdo tě podrží. Mon to, Mon tamto. A když už si Monserrat Whitechapel něco začne s někým, z koho ona teče jak uvolněný kohoutek, je to opět špatně. Asi měl Rob pravdu s řečmi proti ní. Kéž by byl normální chlap...

„Slečno, nešikl by se doprovod?" ozvalo se za ní. Mon ztuhla a trochu pootočila hlavu, aby se podívala za sebe. Spatřila dva muže, přidala do kroku. „Je slušné odpovídat."

Do háje, do háje, do háje...

Na hotelu se vše dělo jako každý večer. Někdo šel spát, mladí šli ven, jiní na večeři do jídelny. Někteří posedávali v hale s knížkami nebo notebooky. Tom seděl v křesle a čekal na Mon. Když stále nepřicházela, znepokojený se vydal k jejímu pokoji, ale ať klepal či bušil do dveří, nikdo se neozýval. Z kapsy vytáhl svůj mobil a volal, ale nikdo nezvedal. Spěšně vzal svůj kabát a vydal se do vestibulu. Tam potkal Mirandu.

„Mirando!" zavolal na ni. Zastavila se a usmála se na něj.

„Dobrý večer, Tome," řekla.

„Neviděla jste Monserrat? Měli jsme ještě něco na práci s Guillem, ale nezvedá telefon a v pokoji není," řekl. Málo kdy se bál, ale v ty chvíle mu srdce bilo jako splašené. A začalo bít ještě rychleji, když Miranda zvedla jedno obočí a probodla ho svým ledovým pohledem.

„Nikde jsem ji neviděla, naposledy v Casa," odpověděla.

Jasně... „Dobře, díky," odpověděl nevrle.

„Není zač," řekla a odešla. Tom se bleskově oblékl do kabátu a vyběhl ven. Chvíli se rozhlížel po cestě, ale nakonec zamířil směr Casa Loma.

„Máš pěkné nohy!" volali za ní. Jako na potvoru nikde nebyla ani noha, krom ní a těch dvou. Strachem zrychleně dýchala, prsty se jí klepaly. Zvonil jí mobil, ale měla strach ho vytáhnout a upřít tak svou pozornost někam jinam. „Nohy nejsou to jediný pěkný!" Po zádech jí běhal mráz a cítila další příval záchvatu úzkosti, jenž se snažila zahánět všemi silami. „Utíká nám," ozvalo se sklesle. Po chvíli slyšela jejich kroky, jež se přibližovaly. „Hej!" Už to nevydržela a rozběhla se, co jí nohy stačily. Se slzami v očích vyhlížela kohokoliv, kdo by pomohl. Nikdo nikde. „Stůj!"

„Sakra, sakra," stěžovala si dokola. Nohy se jí už začaly plést jedna pod druhou, když chtěla zahnout za roh. Ale s křikem do někoho vrazila, načež se okamžitě začala odstrkávat a s pláčem prosit.

„Mon, Mon," tišil ji Tomův hlas. Prudce se nadechla a vzhlédla. Když si byla jistá, že je to on, trochu se uklidnila a přitiskla se mu do objetí. „Jsi v pořádku?" Narychlo se ohlédla za sebe na muže, kteří již změnili směr a vraceli se zpět stejně spěšným krokem, jakým ona utíkala.

„Jo... nic," šeptla.

„Co tady sakra děláš?" zeptal se a chytil její tvář do dlaní.

„Já... Miranda si chtěla někam sednout... Tančila jsem s nějakým chlápkem, a když jsem chtěla jít za ní, byla pryč... Odešla... šla jsem sama a pak ti dva..."
„Proč jsi nevolala, přišel bych pro tebe?" optal se a přitiskl si ji na hruď.

„Promiň, nenapadlo mě to. Promiň," šeptala. Zhluboka vydechla a pohladil ji po vlasech.

„To nic, hlavně že jsi v pořádku," řekl.

„Nechala mě tam," špitla.

„Mluvil jsem s ní." Mon se odtáhla a tázavě se na něj podívala. Sic ho bolela jen dívat se na její zmučenou tvář, řekl: „Říkala mi, že tě od natáčení neviděla." Mon pootevřela rty a do očí se jí nahrnula nová dávka slz.

To je konec, končím s ní...

Trochu drama :D Příběh se blíží ke konci :) Co říkáte na všechen děj? Sem s kritikou kladnou i zápornou, ale s ničím se nesmí přehánět :D

Strašně moc chci poděkovat za každý komentář i hvězdičku, neskutečně moc mě to nabíjí a hecuje k další činnosti :D Děkuji za všecičko :D