„Mám se vůbec zmiňovat o tom, jak neskutečně umanuté dítě byla?" zasmál se Rob cestou na hotel. Monserrat si připlácla dlaň k čelu a vydechla. Nesnášela Robovy historky, zvlášť když je vykládal komusi, koho znala. Že si své zážitky vykládal přátelům z armády, bylo fajn, ale napráskat vše Tomovi bylo jemně pod pás.

„Protože ty jsi byl dokonalý už dětství, co?" optala se Roba a mrskla po něm pohledem. Tom se mohl smíchy potrhat. Působili neskutečně přirozeně a skoro si Tomova smíchu nevšímali. Rob na svou sestru napráskal kdejakou hloupost.

„Jednou jsme byli kdesi na nějakém hradě, už fakt nevím, kde to bylo. No a v zahradě měli obrovský skleník. Kupa vzácných kytek, jezírka. V jednom z nich jim plavali kapříci Koi. Mon tehdy měla asi 10? Myslím, že jo. A co ji nenapadlo. Skočila do vody v těch svých růžových kalhotách a rukama chytala kapry se slovy: Mami, já jsem nám chytila večeři!" Tom se zasmál.

„Tos neudělala," nevěřil a podíval se na Mon, která byla v tu chvíli červená snad i na místech, kde nevěřil, že by to bylo možné.

„Bohužel ano," přikývla a skousla si rty.

„Jak bohužel? Nestát se to, o čem bychom se s Tomem bavili?" zeptal se Rob.

„O normálních věcech, kupříkladu. A nevytahovat tady moje trapasy z dětství, hm?" Když Tom viděl, že se rozjíždí malá rodinná hádka, rozhodl se zasáhnout.

„Robe, co že přesně děláš?" zeptal se. Mon po něm vrhla vděčný pohled a Rob se hned dal do řeči.

„V Iráku dělám odstřelovače. Kráčím ve šlépějích našeho otce."

„Je to zřejmě hodně složité, že?"

„Řekněme, že projet mezi minami do města, setřást rebely a dostat se na střechu spolu se zaměřovačem, na to sestavit výzbroj a zaměřit cíl na 800 metrů, je to nejjednodušší. Narovinu, pořád jsem z toho všeho vyjukaný víc než dost," řekl naprosto upřímně. „Nejhorší to bylo poprvé." Nyní Tom litoval tématu, které zvolil. I na Robovi šlo poznat, že o své práci mluvil nerad. „A co ty a herectví? Co tvé začátky? Chápu, že bych si to mohl přečíst kdekoliv na internetu, v novinách, anebo se zeptat náhodné kolemjdoucí, ale takhle v originále se mi nepoštěstí každý den."

Co na výřečnosti ztrácí Mon, doplňuje její bratr, pomyslel si, ale usmíval se. „Mé začátky probíhaly vcelku hladce... díkybohu. Ještě na škole jsem začínal v několika divadelních hrách, přivydělával jsem si jako číšník. Pak už se mi podařilo dostat se i před kameru a od té doby se mi daří. Největší boom přišel spolu s Lokim," řekl Tom. Procházeli kolem obchoďáku. Monserrat byla ticho, věděla o něm většinu důležitého, tudíž ani moc neposlouchala. Zatímco Rob pečlivě pobíral každé Tomovo slovo.

„Loki byl... nebo je, opravdu úžasná postava. Ať mi kdo chce, co chce, říká, dotčený bůh lsti s komplexy zavrženého syna je tou nejlepší postavou MARVELu," vychvaloval si Rob podle spousty lidí právem.

„Tak to mi je pak velkou ctí ho sehrát," usmál se Tom. I Rob na něj roztáhl své rty a rozevřel vějířky okolo svých očí. „A co ty Mon? Kteráže je tvá oblíbená postava?"

„Moje?" optala se a vykulila oči. Rob kývl a i Tom čekal na její odpověď. „No... Já nevím... Ehm, jako žena bych se nejspíš přikláněla ke Kapitánovi, Thorovi a Buckymu. Čistě díky své psychické stránce si myslím, že Tony Stark je prostě třída. Chápu Bruce a jeho neustálou naštvanost. Mé dětské já je nadšené z luků a tím pádem z Hawkeye. Feministka ve mně se přiklání k Natashe. A až mé komplexy zřejmě vzhlíží k Lokimu a jeho... šarmu? V tvém podání si ho ani nevšimnout nejde," pousmála se nakonec.

„A takhle rozebírá všechno... Monserrat, stačí říct, kdo je podle tebe ten nejlepší," zopkoval svou otázku Rob. Tom byl však s její odpovědí naprosto spokojen. Na každé postavě si vybrala něco a to něco ona obdivuje, což je dle jeho názoru ta nejlepší možná odpověď. Sám neměl rád otázky na své role, a která mu co dala, protože každá z nich mu dala hodně. Ať to byl Loki, shakespearovský princ, kapitán na koni, upír, Hook ze Zvonilky či F. Scott Fitzgerald.

„Asi Kapitán," řekla po chvíli přemýšlení.

„Zapšklej děda?" optal se Rob škádlivě.

„Zaprvé: Steve je vzor toho pravého gentlemana, nic proti, Tome," usmála se. Zvedl ruce do vzduchu a zamával jimi.

„Jsem v pořádku."

„A zadruhé: On je prostě zlato. Je milý, galantní, vtipný a pěkně zmatený dnešním světem," pokračovala v obhajování své oblíbené postavy.

„Dle mého názoru je největším chlápkem Loki. A to si teď nenadbíhám. Podle mě je ten správný záporák," projevil se Rob a upravil si šálu. Teď už Tomovi naprosto připomínali sourozence. Hezky se pošťuchovali, ryli do sebe, ale stále s úsměvem.

„Není ten záporák v pravém slova smyslu. Nehledej v tom žádnou zahleděnost nebo tak, ale Loki je skvělá postava sama o sobě. Když si to tak vezmeš, on neudělal zas tak moc nic špatného. Krom toho tedy, že překazil korunovaci svého bratra, a to se teď bavme čistě o filmu. To, že chtěl obsadit "Midgard", šlo i celkem chápat. Celý život mu namlouvali, že má šanci vládnout a pak naráz fuk: Zjistí, že není synem svého otce a matky. Thora neměl příliš v lásce a jen využíval situace. Druhá věc je, že dvakrát zahrál svou smrt. Ale pomohl Thorovi zachránit jeho velkou lásku a jen tak mimochodem i Devět světů. Myslím si, že není až tak špatný, jak rád by byl, hm?" dokončila svůj monolog pohledem na Toma.

„Nemohu víc než souhlasit," usmál se ohromeně. Jestli má ta holka takto naučenou každou filmovou, a možná i literární, postavu, bude ho mít čím ohromovat i nadále. I Rob jí dal zapravdu, což byla chvíle, kdy je poprvé viděl, aby spolu souhlasili.

„Tome, a ty máš nějakou oblíbenou postavu, co se týče týmu Avengers?" otočila se na něj Mon.

„Závidím ten dokonalý sarkasmus mistru Starkovi," pousmál se Tom a zarazil své ruce hlouběji do kapes.

„To ano. Jeho Muflon už je legendární," zasmála se Mon. Vtom Tomovi zazvonil mobil.

„Pardon," omluvil se gentlemansky a hovor přijal. Monserrat s Robem si vyměnili usměvavé pohledy, načež Rob dodal: „Toho bych ti schvaloval, sestřičko." Mon ho bouchla do ramene.

„Musí být hned každý chlap, se kterým se bavím, něco víc?" hrkla po něm šeptem.

„Každý ne, ale Tom?" zeptal se. Na to už mu odpověděla pouze pohledem, jímž byla schopna ublížit. Naštěstí Tomův hovor netrval dlouho a po chvíli se k nim vrátil. Rob se stále široce usmíval a Mon opět velmi zvláštně uhýbala jeho očím. Mohl si jen domýšlet, co si ti dva řekli.