Po zdlouhavé cestě k domu a la zámek, kdy se karavana autobusů plahočila centrem Toronta, se celý štáb vybalil a přichystal všechny potřebné věci k natáčení. Mon už se zařadila na místo vedle Guillerma a společně dávali příkazy na všechny strany. Do první klapky dlouhá doba...

Miranda mezitím makala v maskérně a nedočkavě vyhlížela hlavní osazenstvo. Když se ve dveřích objevil Tom, mohla vyskočit z kůže. Narychlo dodělala jednoho z komparsistů a mávla na modrookého muže, který s úsměvem došel k ní a posadil se.

„Dobré dopoledne," zazubila se na něj a zamrkala dlouhými řasami.

„Dobré, Mirando," usmál se a podíval se do zrcadla. Stiskla zuby, když si jí nadále nevšímal a nechal ji dělat svou práci. „Tančící scény bývají povětšinou pěkné klišé."

„Záleží na zpracování," vyvrátil její názor Tom a podíval se do svého mobilu.

„Zpracování jako zpracování. Můj názor je takový, že muž si vždy vybere ženu, u které to nikdo nečeká, a společně ohromí celý sál, jak je tomu dozajista i v tomto případě," nedala se Miranda a z poličky sundala pudr, s nímž se před Tomem naklonila a velmi obezřetně si dala záležet, aby se naklonila správně. Tom však stále zíral do mobilu. Za normálních okolností by si zřejmě pomyslela, že toho chlapa ženy nezajímají, nicméně se musela smířit s faktem, že o ni svůj zájem nejeví. Nebyla by to ale ona, kdyby se jen tak vzdala. Má přece mnohem víc než Monserrat...

„Co že se přesně tančí?" optala se, zoufalá ze stojící řeči.

„Valčík po evropsku," odpověděl nezaujatě. Sic nikdy nebyl k ženám netaktní, Miranda mu přišla jako mrcha už na pohled. Mon mu kvůli ní bylo líto. Ona se kvůli Mirandě tolik snažila, zatímco měl pocit, že Mir není tak skvělá, jak se tváří. Což bohužel neviděla ona. Vtom se se zaťukáním dveře maskérny otevřely a vstoupila rudovláska ve světle hnědém kabátku a károvanou šálou kolem krku.

„Můžu?" optala se, načež všichni přikývli a pozdravili. Mon hned zamířila k Mirandě. „Ahoj."

„Ahoj," odpověděla zvesela Mir, i když jí do úsměvů zrovna moc nebylo.

„Ahoj," koukla i Mon na Toma, jenž se na ni usmál a kývl na pozdrav. Hned na to se Miranda dále věnovala své práci na jeho tváři.

„Ehm... byla jsem obejít dům. Mirando, budeš nadšená, je krásný. Už jsem viděla i taneční sál, až tam naklušou všichni v kostýmech, bude to úžasné," vyprávěla nadšeně Monserrat. Tom odložil mobil, čehož si všimla i Miranda a jen zvedla jedno obočí.

„Jsem jen zvědav, jak dlouho nám to potrvá," zamyslel se. Mon si svlékla kabát a nechala si ho v rukách.

„Snad to zabere co nejméně času. Mia prý tanec nesnáší, tudíž v šatně oblečená v šatech již pečlivě trénuje."

„Mia to zvládne," usmál se Tom.

„Bude muset, co jiného jí zbývá. Nemůže ji jen tak někdo nahradit, ne?" řekla Miranda a zarytě pozorovala své prsty, jež držely velký štětec a nanášely na Tomovu tvář nánosy pudru. Od štětinek v pravidelném rytmu, kdy se dotýkaly pokožky, stoupaly obláčky světlého prášku. Tom stočil oči na Mon, která zavrtěla hlavou a pokrčila rameny, čímž mu dala najevo, že netuší, o co její kamarádce jde. „Navíc tančit s Lokim nemůže být až tak těžké, která by neodolala? Hm?" rozčilovala se.

„Mirando?" optala se Mon a přistoupila k ní blíž. Podívala se na rudovlásku a ironicky zvedla jeden koutek úst. „Jsi v pohodě?"

„Nic mi není, co by mi bylo?"

„Já nevím, jsi nějak rozčílená."

„To se ti jen zdá."

„Můžu už jít?" vmísil se do rozhovoru Tom a tázavě zvedl obočí. Vypadalo to na pěkné dusno.

„Jo," odsekla Miranda. Tom se zvedl a odešel, ještě vyslal povzbudivý pohled k Mon a zmizel za dveřmi.

„Co se děje?" opakovala svou otázku Monserrat. Miranda se posadila na židli a založila si ruce v klíně.

„Nemáme na sebe vůbec čas, chci své volné chvíle trávit s tebou. Je sice úžasné, že jsme se dostaly sem, ale já mám pocit, že se od sebe vzdalujeme," hrála Mir a nahodila na svou kamarádku štěněcí oči. Monserrat cítila cosi jiného, než jen její lítost, ale raději nepátrala po původu pocitu.

„Mě to taky mrzí, Mir," řekla a čupla si před ni a chytila ji za ruce. „Sama jsem se ti příliš nevěnovala. Byl tady Rob a tebe jsem strčila do kouta, promiň."

„Mon, nechci, aby se mezi nás stavěl někdo jiný. Slíbily jsme si to. Ale my se skoro nevídáme mimo plac."

„Já vím."

„Co kdybychom se šly večer někam posadit?"

„Dobře," pousmála se Mon a vlepila Mir pusu na tvář. „Já už musím, tak později. Pa."

„Ahoj," usmála se Miranda a sledovala Mon, jak se obléká do kabátu a mizí pryč. Zlostně vydechla a práskla rukama o svá stehna.

„Tak všichni na svá místa!" ozvalo se tanečním sálem. Scéna, kdy Edith vchází do sálu po boku s Thomasem, již natočena byla a to vcelku úspěšně, nyní se chystali k valčíku. Jessica se posadila za piano a ti, kteří mezi tanečníky v kostýmech neměli co dělat, odešli za kamery. Mon se ještě naposledy rozhlédla po hale plné obrazů, svíček, lidí v nádherných šatech. Nebýt kamer a lidí za ní myslela by si, že se ocitla v 19. st. „Skvěle, natáčíme!" O pár sekund později se již rozjížděla část příběhu. Tom přistoupil k Mii a gentlemansky ji vyzval k tanci. Zaujali postoj, v jedné ruce drželi svíčku, jejímž smyslem bylo nezhasnout. S tím ovšem bylo dosti problémů. I přes veškerou ladnost a plynulost jejich pohybů svíčka každou chvílí zhasínala, načež se vždy ozvalo jen skleslé: „Stop!"

„Guille to není prostě možné," vydechla unaveně Mia a skrčila ramena. Tom si protáhl záda vytažením paží směrem ke stropu a postavením se na špičky.

„Můžeme zkusit prodloužit knot, ale pořád to bude chtít pěknou dávku opatrnosti," řekl další z asistentů Guilla.

„Dobře, zařiďte to," odkýval Guillermo. Asistent a ještě jeden muž odešli s několika svíčkami ze sálu.

Po dalších téměř nekonečných třech hodinách natáčení, byli všichni spokojeni se záběry a mohli se pustit do dalších scén. Třeba bylo pouze Charliho a Mii. Ostatní měli pauzu, takže si zašli na oběd, kávu nebo se jen provětrat. Většina žen zůstala u oběda či kávy, neboť šaty zrovna příliš nehřály a dle jejich slov spodem sukně profukovalo. Nicméně pak je musela Mon všechny shánět k dalšímu natáčení a to večeři u Cushingů. Monserrat se navlíkla do kabátu a vydala se ven hledat členy štábu, zatímco se uvnitř chystal další pokoj.

Za pár minut našla většinu komparsu u cateringu, popřípadě před hlavními dveřmi. Všechny je poslala dovnitř a už jí stačilo najít jen Jessicu a Toma. Prošla několik pater domu, ale nikde nenašla ani jednoho z nich. Nakonec usoudila, že budou někde venku a doufala, že budou spolu. Prošla dvoukřídlými dveřmi, jež by spíše nazývala bránou, a vydala se štěrkovou cestičkou do zahrad. Naštěstí zastihla Jessicu, která jí šla naproti.

„Díkybohu... Guill chce pokračovat v jídelně," oznámila s malým úsměvem Mon.

„Ovšem, letím tam," usmála se Jessica. „Ale ještě do šatny, že?"

„Ano, vezměte si ty černé šaty... kostyméři už budou vědět," přikývla Monserrat. „A neviděla jste někde Toma?"

„Zaprvé: Tykejme si," řekla Jess a podala Mon ruku. Ta ji chytila a stiskla ji.

„Dobře," usmála se.

„Skvěle a zadruhé: Naposled jsem ho viděla obcházet zimní zahradu, zkus to tam."

„Díky."

„Není zač." Minuly se a každá vyšla opačným směrem. Mon zhluboka vydechla, načež pozorovala stoupající obláček páry, až úplně zmizel. Usmála se a pažemi se objala, neboť chlad si našel skulinky v kabátě. Začaly jí drkotat zuby, čemuž se musela upřímně zasmát, ačkoliv jí byla velká zima a drkotání bylo nepříjemné.

„Tome!" volala do zahrad. „Thomasi!" Došla k zimní zahradě. Otevřela prosklené dveře a vešla dovnitř. Celý skleník byl vyhřívaný, a tudíž všechny květiny zimu přežívaly a pár z nich stále kvetlo, včetně bílých růží, u kterých se zastavila a pohladila jejich okvětí plátky.

„Jsou krásné, že?" šeptl těsně za ní. I když jí poskočilo srdce, zůstala klidná.

„To ano," pousmála se a opřela si týl o jeho hruď, hledíc stále na květiny. „Mám čekat klišé kompliment?"

„Jak můžeš mé komplimenty nazvat čímsi jako klišé?" dotázal se naoko uraženě.

„A řekl ti někdo, že klišé komplimenty jsou špatné? Já, jakožto zarytý romantik, miluju klasické lichotky. Pane Hiddlestone, urážíte se naprosto bezdůvodně," poučila ho s úsměvem.

„Tak to mi pak, slečno Whitechapel, musíte odpustit mé nevhodné chování," řekl jí on do ucha a pohladil její tvář.

„Mám jako omluvu brát vaše slova, či raději činy?"

„Záleží čistě na vás," pousmál se jí do vlasů. Mon se tiše zasmála a zavrtěla hlavou.

„Své herecké výkony by sis měl šetřit před kamery... Sakra!" škubla sebou a otočila se k Tomovi čelem. „Natáčí se!"

„Beze mě asi těžko," usmál se škodolibě.

„No právě! Tak nezdržuj a pojď," vyhrkla, Toma obešla, popadla ho za ruku a vláčela ho ze skleníku ven. Těsně u dveří se Tom se škubnutím zastavil, čímž donutil zastavit i Mon.

„Vyháníš mě z tak krásného místa?" optal se a zvedl obočí.

„Tome, prosím, pojď," naléhala a svraštila čelo v prosící grimasu. Sic měl s odoláním jejím prosbám co dělat, zapřel se jako hloupý mezek, a dál se nehnul. „Tome," prosila dál. Zatnul zuby a zvedl jeden koutek úst. „Skvěle, teď vypadáš jako Loki. Vcelku se mu i podobáš, co se povahy a zatvrzelosti týče, ale můžeme už jít? Nechci být roztrhána nejlepším šéfem pod sluncem."

„Podobám se Lokimu?"

„Právě jsem ti to řekla, tudíž zřejmě ano," odpověděla sarkasticky.

„Bývalas více zamlklejší," pousmál se.

„To mě ještě pořádně neznáš," zašklebila se. „Ale pokud máš raději holku, která drží jazyk za zuby, stačí říct..."

„Ne, zůstaň taková, jaká jsi," řekl upřímně.

„Fajn... Jdeš už?" Zavrtěl hlavou.

„Ani mě nehne."

„Jsi jako sedmiletý."

„Dle čeho soudíš?"

„Dle tvého chování. Co mám udělat, abys položil jednu nohu před druhou a přišel do domu?"

„Ho hó, slečno Whitechapel, tak jednoduše to nepůjde," zasmál se Tom. Samozřejmě, že jí bylo jasné, o co Thomasovi jde, ale nechtěla mu nic dát jen tak.

„Pane Hiddlestone, zůstaňte tím dokonalým gentlemanem a nenechte dívku v nesnázích trpět ve spárech svého šéfa," řekla a našpulila ústa, přičemž několikrát zamrkala.

„Jsi k sežrání," pousmál se Tom a sám ji k sobě přitiskl, načež hladově a vášnivě zlíbal její rty. Mon jen zaskočeně spolupracovala, a když se od ní po chvilce odtáhl, překvapeně zalapala po dechu a řekla: „Už se mnou půjdeš?"