„Dobře, nechci moc rušit. Jen natočíme pár scén a všichni půjdeme, hm? Zvládnete se od sebe odlepit?" zeptal se usměvavě Guill a zvedl tázavě obočí. Rob se s Mon na sebe podívali a na Guillerma kývli.

„Jo, to bychom zvládnout měli. Za chvíli si stejně půjdeme na nervy, takže... Můžeme," řekla Mon a postavila se na bok. Rob si stoupnul vedle ní a zaujatě prohlížel dění kolem něj.

Když už i po snad desátém pokusu natočit onu scénu v kuchyni zakřičel Guill to kruté slovo STOP, sesunuli se všichni, včetně Roba, na židličky a schovali obličeje v dlaních s otázkou: „Co zase?"

„Tome, dneska ti to nějak nejde. Co se děje?" zeptal se Guill a máchl rukama ve vzduchu.

„Promiň, jsem nějak rozrušený. Nejde mi to," omlouval se Tom a prsty si zatlačil na spánky.

„Nemáš po nocích nahánět ženy, Tome. Nevyspal ses, či co?" zeptal se znovu režisér. Mon si založila ruce na bocích a pousmála se, vyčkávala na Thomasovu odpověď či výmluvu.

„Guille," zasmál se zoufale, „Po nocích velmi rád spím. Jen prostě nemám den, promiň."

„Tak to zkusme ještě párkrát a při nejhorším to doděláme pozítří," řekl Guillermo.

„Pozítří?" vmísila se do rozhovoru Monserrat a zamračila se. V plánu žádné volno není a točilo se, do této doby, každý den.

„Ano, pozítří," usmál se na ni Guill.

„Ale co zítra?" zeptala se nechápavě. Byla zmatená jako lesní včela.

„Drahá Monserrat, i já mám srdce a s celým štábem jsme se shodli na dni volna kvůli naší návštěvě. Ostatně to potřebujeme všichni a my vám dopřejeme chvíli pro sebe," usmál se Guill, načež se zazubili i ostatní, včetně unaveně vypadajícího Toma. Monserrat na ně zůstala zírat. Překvapení v podobě návštěvy jejího bratra bylo už tak dost a to, že jim dal rejža den volna, bylo jako sen.

„Mám chuť tě obejmout," usmála se a zavrtěla hlavou v nechápavém gestu.

„A co ti brání?" zasmál se. To už Mon několika rychlými kroky docestovala k němu a krátce, přesto pevně jej objala.

„Ještě nějaké velké boom, o kterém bych měla vědět?" zasmála se a odtáhla se od něj. Čekala už cokoliv... i jednorožce v šatně.

„Ne, ale srazím ti to z platu," zasmál se Guill pro změnu, načež Mon zvážněla a vykulila na něj oči.

Tak tady je háček... „Jen tě škádlím."

„Už jsem se lekla," vydechla úlevně.

„Tak pojďme. Ještě tři pokusy a jdeme domů," prohlásil Guillermo a tleskl rukama. Tom s Miou se postavili na místa, kameramani ke kamerám a Guill s Mon bokem. Rob stál opodál. „Tak, akce!" Monserrat sledovala Thomase. I přes tu únavu vypadal neskutečně přirozeně. Jeho rysy se uvolnily, jeho oči se dostaly do děje a přidávaly mu na věrohodnosti. Se zaujetím pozoroval Miu, která byla úžasně ladná, elegantní a něžná. Ale stejně byla Monserrat více zaujatá jím, možná proto, že jako ženu ji přitahoval muž a právě on měl cosi, co jistě zaujalo každou ženu. Jiskru, kterou podpálil něco uvnitř ní. Stál opřený zadkem o stůl s mírně nahrbenými zády a upravoval si obvaz, jenž mu okolo dlaně zavázala Mia. Nemohla od něj odtrhnout oči, odpoutat od něj svou pozornost. Ještě žádný muž ji tolik nesvázal jen svým charisma a šarmem, jenž z něj sršel už na pohled.

„STOP!" Tím byla vytržena ze svého snění a až potom si uvědomila svůj zatajený dech a pootevřené rty, načež se hned odvrátila a otočila, přičemž ze stolku shodila štosy papírů, které ihned sbírala ze země. „Fajn, to už bylo dobré. Nějak to sestříháme a myslím, že by se většina dala použít," řekl, zatímco si prohlížel zvláštně zmatkující Monserrat. Když papíry vrátila na desku stolu, vyrovnala se, upravila si halenku, vlasy a rozhlédla se po ostatních.

„Konečně," špitl vedle ní kameraman a zasmál se.

„Takže padla?" ujistila se Mia a protáhla se.

„Ano, padla," potvrdil ji Guill. „Lidičky, já půjdu a jdu na hotel. Oběd už volá a žaludek už má co dělat, aby mi nevyskočil z krku. Tak zatím a večer se uvidíme." A s tím odešel.

„Nemůžu se dočkat, až ze sebe shodím ty šaty. Tak pa, já jdu," rozloučila se i Mia a odešla do kostymérny. Hned na to odešli i kameramani.

„Dobře, já jdu do šatny," pousmál se Tom a odešel.

„Výborně. Půjdeme?" optala se Mon Roba. Rob přikývl a oba vyšli k východu. „Jak je, bráško?"

„Nejlépe. Hlavně že jsem zase fuč. Copak ty? Užíváš si práci?"

„Ani nevíš, jak moc. Je to boží. Jsem strašně moc ráda, že si Guill všiml zrovna nás," řekla vděčně Monserrat a usmála se. Zapomněla na všechny starosti.

„No Guillermo vypadá jako pohodový chlap."

„Je skvělý," potvrdila Mon a podívala se do Robovy tváře, přičemž se mateřsky pousmála. Pak se podíval i Rob na ni.

„Strašně jsi zkrásněla," konstatoval s vážným výrazem. Mon vykulila oči. „Tedy... pořád jsi byla pěkná holka, ale za poslední roky jsi... zženštila?" zamyslel se nad vlastními slovy a podíval se do stropu. „Jo, to je ono. No... je z tebe kus. Příště si přivezu samopal a budu odhánět nápadníky."

„Pochytáváš otcovské hlášky, Robe?" pousmála se a zavrtěla hlavou. Zastavili se u vrátnice.

„No jsou třeba," řekl. „A co... nějaký... pan Darcy?" optal se a zvedl jedno obočí.

„Pan Darcy? Narážíš a Austenovou?!" zasmála se.

„Nezamlouvej to," napomenul ji a založil si paže na hrudi. Vyvlíkala se z toho. Na to už ji znal až příliš dobře.

„To ne, ale..."

„Takže ano," pokrčil rameny a zeširoka se usmál.

„Sakra, Robe..."

„Ehm, můžu?" optal se Tom a pár kroky došel k sourozencům. Ti se na něj podívali, Rob se usmál a Mon zrudla.

„Potřebuješ něco?" zeptala se vcelku milým tónem. Tom pevně semknul rty, snad aby zabránil úsměvu, a podíval se na Roba. „Aha... Tome, tohle je můj velký bratr."

„Rob," představil se sám a podal Thomasovi ruku.

„Tom, těší mě," řekl s úsměvem a jemně si s ním potřásl. „Mon něco málo vyprávěla."

„Mon vyprávěla?" zeptal se Rob s nepředstíraným údivem a vykulil své oči na Toma.

„Ano, pokoušela se," zasmál se a v duchu se vrátil k rozhovoru při jednom obědě, kdy se k Mon přidal, když seděla sama. Sama a přes velké potíže se tehdy dala do rozhovoru a začala mluvit o svém bratrovi.

„To se opravdu divím," podotkl Rob a podíval se na svou sestru. Tváře měla rudé, očima těkala po místnosti a kousala si spodní ret. Už na ní poznal, že z toho chlapa je mimo. A ne tím špatným způsobem. Zvedl jeden koutek úst. „Mon teda moc nemluví, ale to jste si za ten týden určitě všiml, co?"

„To ano," pousmál se.

„Pánové, já ještě musím to šatny pro věci. Popovídejte si, já hned přijdu," řekla a zmizela.

Rob si prohlédl Toma od paty až k hlavě. Byli zhruba stejně vysocí, jen Tom byl atletičtější a štíhlejší. Rob jako muž od armády byl jednoduše kus chlapa. Chvíli mezi nimi panovalo trapné ticho, načež se Rob zeptal: „Práce jde?"

„Šlape jako švýcarské hodinky," usmál se Tom. „Smím se jen zeptat, jsme zhruba stejně staří. Mohli bychom z VY přejít na TY?"

„To by bylo fajn," přikývl horlivě Rob. Z Toma byl vcelku nadšený. Na nic si nehrál, vypadal sympaticky i přes to, že ho poznávala polovina světa.

„Dobře, to jsem rád," usmál se.

„Co říkáš na Monserrat? Není moc... zamlklá? Ona má své důvody, nemůže za to. Je zlatá holka," chrlil Rob.

„To ano, ale je milá, hodně. Je obětavá a pracovitá. Guill je z ní nadšený," řekl Tom a kývl hlavou. I on sám byl jejími nápady překvapen a Mon měl raději stále více. Koneckonců měl proč. Byla hodná, sympatická. Musel uznat, že i krásná. Sic měla na ženu ostře řezanou tvář, její výrazné lícní kosti, větší nos, vykrojené rty a oči, ji dělali krásnou jako sochu, s níž se potrápil ten nejlepší sochař s dokonale vystiženými pohyby s dlátky. Možná přeháněl, ale podle něj to byla jen pouhá pravda. Obdivoval i její pohyby. Kráčela skromně a přesto hrdě. Její štíhlá postava se nesla chodbami jako duch. Dlouhými prsty  opatrně a elegantně uchopovala hrníčky za ouška. Když své rty roztáhla do úsměvu, nemohl se vynadívat. Viděl spousty krásných žen a dívek, ale nikdy ho žádná nezaujala tolik, jako Mon. Čímsi ho chytila za srdce. 

„Když tě lépe pozná, bude mluvit více. Ona... musí se jen otrkat. Pak s ní bude i sranda," zasmál se Rob.

„Už teď je lepší než ty první dny."

„Jdeme, nebo si budete ještě povídat?" ozval se od dveří její naráz zvučný hlas.

„Wau," pousmál se Tom.

„Copak?" optal se Rob a přehodil si přes ramena černou šálu.

„Tak moc jsem ji ještě neslyšel," řekl Tom a oblékl si šedý kabát a kolem krku si omotal černobílou šálu.

„To na mě má dobrý vliv Rob," usmála se a vyšla ven, kde si na hlavu narazila čepku a zvedla pohled k nebi. Tom zůstal v ohromení stát s pootevřenou pusou a otočil tvář s obočím vysoko v čele na muže vedle sebe, který jen pokrčil rameny a spolu s ním vyšel ven.