Toho rána se probudila s prudkým nádechem a čelem zpoceným. Přisuzovala to zlému snu, a tak se jen ohlédla na Tomovu klidnou spící tvář, která uklidnila i ji. Pomalu a tiše, aby ho nevzbudila, ze svého pasu odmotala jeho paži a zvedla se, zatímco se rozhlížela po pokoji a hledala, co by si oblékla. Přišlo jí tak neskutečně klišé, když se natáhla pro jeho košili a oblékla si ji. Aspoň jednou si chtěla zkusit, jaké to je. Ve filmech a kdekoliv jinde se takto obléká každá žena brzy ráno zvláště po nocích, jako byla ta jejich poslední, ale nechápala proč. Je to fajn, ale toť vše. Táhlo jí na zadek... Jediné, co nošené košili přičítala k dobru, bylo, že stále cítila jeho vůni. Vydala se do kuchyně a postavila vodu na kávu a ranní čaj. Pustila televizi a dala se do příprav snídaně. Měla chuť na něco sladkého, a tak přichystala těsto na lívance. Tiše si prozpěvovala, zatímco hledala ve skříňkách a poličkách nějakou pánvičku. Vrchní poličky již prohledala všechny, a tak se ohnula ke spodním šuplíkům. 

"Kdybych byla chlap, kde bych měla pánvičku?" ptala se sama sebe a prokopávala veškeré nádobí. 

"Tam dole vlevo," poradil jí hlas nedaleko od ní. Mon stiskla čelisti a zavřela oči. S táhlým nádechem se vyrovnala a otočila se. "Vskutku příjemné probuzení, musím uznat. Probouzet se takto častěji, probouzím se rád." Tom se široce usmál a založil si ruce na nahé hrudi. Pyžamové kalhoty s typickým károvaným vzorem měl stažené nízko v pase, až ji na chvíli napadlo, že to dělá naschvál. 

"Děkuji," řekla Mon a vytáhla z Tomem navedené skřínky pánev. 

"Děláš lívance?" zeptal se a přistoupil k jejím zádům. Mon přikývla a dala se do kuchtění. Omotal paže kolem jejího pasu a přitiskl se k jejím zádům. Nos zabořil do rudých vlasů a přičichl její vůni. Spokojeně zamručel do pokožky její šíje. 

"Nejsi nějak naladěný na vstávání?" optala se s úsměvem Mon a líbla Toma na tvář. Stále se jí držel. 

"Za to může to počasí. Ty mraky jsme s sebou přitáhli ze Španělska," zabručel skoro nesrozumitelně. Vibrace jeho hlasu jí zalechtaly, a tak sebou cukla. S Tomem to ale ani nehnulo. 

"Ehmm, máš v plánu se takto lepit celý den?" optala se. 

"A nejen takto," zavrněl a otočil si Mon čelem k sobě. Na delší dobu se jí zadíval do očí. Mon se pousmála a přitiskla se mu do objetí. Jen stála a tulila se k němu. Jeho hebká kůže ji hladila po tvářích, teplo z něj sálalo jako z vyhřáté peřiny a jeho objetí považovala za tu nejlepší věc pod sluncem. 

"Když jsme se při premiéře ptali známého lamače dívčích srdcí, kterému stačí pouhý pohled a úsměv, aby si přivlastnil kdejakou ženu a dívku, co je jeho doprovod zač, dostalo se nám přímé odpovědi..." zahlásala reportérka bulvárního pořadu. Místo ní na ně vykukla Tomova usměvavá tvář, "Můj vztah s ní je čistě profesionální a přátelský."  Mon svraštila obočí, neboť žena za kamerou pokračovala. "Lhát do kamery? Pro boha lží Lokiho jistě žádný problém, ale pro dokonalého Thomase William Hiddlestona?" S touto poznámkou její tvář překryla fotka Toma a Mon v objetí v torontském hotelu tu noc, kterou s Tomem trávila podruhé. Tu noc, kdy Miranda odjela. Mon se zastavilo srdce a její nohy povolily. Tom ji ale pevně držel. "Zdrojem je  dobrá kamarádka slečny Whitechapel, kterou jsme mohli vidět na premiéře v doprovodu Toma. Lež má krátké nohy... 'kamarádka' v překrásných zelených šatech není jen starou známou, nýbrž přítelkyní našeho favorita na roli Jamese Bonda .Hordy fanynek zapláčou. Nezbývá nám nic jiného, než popřát krásný vztah a mnoho štěstí do budoucna."  S reklamou se Monserrat zděšeně otočila na Toma a přerývavě dýchala. 

"Mon, hlavně..."

"Dobrá kamarádka? Ta mrcha? Ví, jak mi záleží na soukromí, ví, jak se bojím, jak nestojím o pozornost. Udělala to schválně, kvůli mně. Chce se mi pomstít? Může být někdo tak sobecký?" 

"Mon, zvládneme to," uklidnil ji Tom. Se slzami v očích mu tvář zabořila do svalů.