Pohled Mari

Ráno jsem se vzbudila a vyrazila jsem za kamarádkami Izzy a Mirandou.
Šli jsme do kavárny na okraji vesnice tam totiž chodíme každý pátek.

Bez pohledu

„tak co nového" zeptala se Miranda.
„vlastně nic a co u vás" zeptala se Izzy.
Ale Mari neposlouchala protože přemýšlela o Batmanovi. „halóóó " „si tady" zeptaly se.
„emm co jsme říkali? " zeptala se trochu zaskočeně Mari
„ty si nás zase nevnímala" vytkla ji Miranda. „mě teď totiž zajímají jiný věci" řekla a zasněně se podívala ven z okna. „no dobře.. takže jak se jmenuje?" řekla Izzy a napila se kafe.
„CO??" lekla se Mari „je to na tobě poznat" dodala Miranda a usmála se. „ale co?" „to že jseš zamilovaná" řekly obě najednou a usmály se na ní. „,to je asi pravda" řekla a začala se červenat.
„a kdo to je" „známe ho?" „jo určitě ho znáte"řekla Mari s obavu že to bude holkám vadit. „takže ne to někdo známý" zeptala se Izzy. „nebo někdo ještě známější?" zeptala se Miranda jako by neměla mozek.„ano někdo ještě známější" řekla s ještě větší obavou. „óóóóó" řekli obě najednou.
„je to Batman" „cože ?????" řekli znova najednou. Asi po 20 minutách Izzy řekla „holky já musím jít". „já taky " řekla Miranda. „ tak ahoj" řekla Mari.

Pohled Mari

Holky pak odešli a já jsem zůstala v kavárně sama. Dopila jsem kafe a pak jsem odešla. Při cestě domů se mi začalo stýskat po Batmanovi takže hned co jsem přišla domů tak jsem začala přemýšlet. „jak ho přivolám" ptala jsem se sama pro sebe.
Už vím když přichází když je někdo v nebezpečí tak musím být v nebezpečí.
Vzala jsem si na sebe krásné šaty a šla jsem k mostu. Došla jsem k velkému ponivylskému mostu. Stoupla jsem si na okraj a už jsem se chystala skočit. Řekla jsem si „co když mě nechytí" ale pak mě zarazilo pomysleklni že vedle mě nestojí Batman. To nevadí, stejně bez něj nechci žít. Skončila jsem. Padala jsem dolů a dolů. Byla jsem asi 17 metro od dna. Už to vypadalo že mě nechytí protože tam ani nebyl. Byla jsem 5 metrů nad dnem velké řeky. Kdybych do té řeky spadla nikdo by mě nikdy nenašel. Jsem 3 metry od země. Vše je ztraceno. Najednou se ozvalo „ŽBLUŇK"

Promiňte vím že jsem mrcha ale napětí musí být 😉😉

Doufám že se vám první kapitola líbila.

Pište komentáře ať vím co si o mě tvorbě myslíte. Určitě se nebojtd něco říct ať už je to hnusná věc nebo dobrá.

V téhle knížce je jedna osoba kterou by jsem chtěla zmínit @