Pohled Mari

Ozvalo se „ŽBLUŇK" a vedle mě spadl do vody kamínek. A já jsme se na to dívala z veliké výšky. Byla jsem znovu na tom stejném místě. Na zádech toho hřebce.
„hele teď už mi řekneš jak se jmenuješ?" zeptala jsem se já i když jsem věděla jaká bude odpověď. „ja jsem Hoverstand" řekl a začal se za letu červenat. „to je" „krásné jméno" řekla jsem jakoby jsem se něčemu divila.
„copak nelíbí?" zeptál se mě hřebec s tím jeho kulišáckým úsměvem. „no jenom mi trochu připomínáš kamaráda ze školky" řekla jsem já s klidem. „jo? A ty jsi?" zeptal se mě jakoby o tom taky uvažoval. „ já jsem Mari Fylly" řekla jsem přesvědčena o svém jmeně. „no teda lidi ne spíš znají jako marmeládu 😢" řekla jsem už méně přesvědčena o mém jméně. „ty jsi marmeláda? Tak to nazdar😃" přivítal mě docela v klidu. „?? Ty si mě pamatuješ? A jsi si jistý že jsi to ty" dořekla jsem. Pak jsme přistáli na zemi Batman mě opatrně položil na zem a já čekala co se stane. A potom to přišlo....

Pohled Hoverstanda

Postavil jsem Mari na zem a pak to začalo.. sundával jsem ze sebe mou kombinézu. Když jsem měl všechno oblečení dole Mari se jen pousmála protože viděla poníka po kterém se jí moc stýskalo.

Pohled Mari

Byl to on. Krásnej pegas který měl modrou hřívu a celé tělo tmavě šedé.
Ty roztomilé oranžovo hnědé oči a cutie mark jako oblak s bleskem.

„moc se mi po tobě stýskalo"
„to mě taky" řekl on.