Když jsem si vybalil věci a vyvenčil Yao šel jsem na oběd. Všichni už seděli u stolu a cpali se steaky. Doslova trhali vztekle maso zuby a připomínali hladová vlčata.
"Tady jsi! Kde máš Yao? Nechal si jí venku?" Zeptala se Nicole mezitím, co mi nandavala obří porci masa na talíř.
"Uhmm... Ne je v pokoji." Vysvětlil jsem a sedl si naproti Lucy.
"Ale Nicku, nemusíš jí zavírat v pokoji. Klidně jí měj volně puštěnou po baráku Simba je tu taky s námi." Usmála se a kývla směrem k oknu, kde se válel obrovský černý tlustý kocour.
"No dobře.... Příště jí nechám otevřené dveře." Nicole položila talíř na stůl a já jen udiveně zíral na obří porci masa a hranolek.
"Jen jez. Potřebuješ nabrat sílu! Vždyť jsi úplně vychrtlý!" jen jsem mlčel a začal uždibovat kousky masa, zatímco ostatní to do sebe cpali neuvěřitelnou rychlostí.

"Nicku! Vždyť jsi nic nesnědl!"
"Omlouvám se ale už mám dost." 

"No dobře... jak myslíš. Ale kdyby jsi chtěl tak si vezmi něco z lednice" Mírně se pousmála a odnesla můj skoro plný talíř. Všechny děcka si mě prohlížela a civěli na mě jako na blázna.
"Hej, Nicku," špitl mým směrem Matt a mírně se ke mě naklonil.
"Hmm?" Podíval jsem se na něj s tázavým výrazem v obličeji a čekal, co z něj zase vyleze.
"Co se s ním stalo? S tím.. No víš..." Řekl nejistě a já překvapeně pozvedl obočí.
"Zabil jsem ho," řekl jsem úplně s klidem, jako by jsme se bavili o normálních věcech, "neměl jsem na vybranou. Chtěl mě zastřelit a Yao taky."
"Tý vole," vydechl nadšeně, "Jak si to udělal?" Pro jistotu jsem se podíval na Nicole abych zjistil, jak se tváří.  Překvapivě jí to nevadilo. Nejspíše už vše věděla. 
"Zastřelil jsem ho. Zbraní, která mu vypadla z ruky."
"A jak si přišel o tu.... nohu?" Jeho pohled padl na mou protézu a polkl naprázdno.
"Uřízl mi jí. Motorovkou. Ještě něco?" Už mě to přestávalo bavit. Ten kluk už začínal být otravný. Nejspíše to poznal, tak ztichl a vyjeveně zíral do prázdna. Ale Lucy ze mě nespouštěla oči. Pořád na mě zírala a mě to začínalo být nepříjemné. Cítil jsem se jako tenkrát se Sabrinou. Monstrum už dlouhou dobu spalo. Vlastně od té doby, co jsem přišel o nohu. Jako by zmizelo i s ní. Jako by ze mě odpadlo a už nikdy se nevrátilo. Jenže opak byl pravdou a já jsem věděl, že někde hluboko uvnitř mě stále dřímá,  připraveno každou chvíli zaútočit. 

Byl jsem tu teprve pár hodin a už jsem se začínal nudit. Dvojčata nezavřela pusu a když začaly štvát Lucy, ona je honila po obýváku s hadem v ruce. Dvojčata ječela a křičela, až z toho hlava bolela. Matt a Jackem neustále hráli nějaké hry. Chvíli seděli u Xboxu a když je Nicole vyhnala, dřepli k počítači a hráli dál. Lucy si buď četla nějaké divné knihy nebo byla zavřená v pokoji. Nikdo se mnou moc nemluvil od mého rozhovoru s Mattem, ale já jsem je chápal. Nejspíše mě měli za totálního chcípáka, retarda a chudáka. 
Večer se blížil a já se rozhodl, vzít Yao na procházku a prozkoumat trochu více okolí. Už jsem si nazouval boty když v tom, za mnou přišla Lucy.
"Kam deš?" Zeptala se úplně v klidu, jako by jsme se znali už dobrých pár let.
"Ven." Odsekl jsem.
"Du s tebou." Řekla nadšeně a oblékla si bundu. Jen jsem si povzdychl a obrátil oči v sloup. Nic jiného mi nezbývalo. Vzal jsem Yao a nevnímaje, jestli za námi Lucy jde či ne, jsem vyrazil ven. Rozhlédl jsem se a nikde jí neviděl.

To jsme se jí rychle zbavili. Pomyslel jsem si. Otočil jsem se před sebe a leknutím jsem hlasitě vykřikl.  těsně přede mnou stála Lucy.
"Co řveš?" Řekla v klidu. Ta holka na mě působila hodně divně. Jako kdyby byla bez emocí.
"Lekl jsem se tě," řekl jsem jednoduše a pomalu oddychoval, "jak ses to objevila?"
"No zadním vchodem.."
"On je tu nějaký zadní vchod?" Byl jsem překvapený. Žádného jsem si nevšiml. 
"Jo."
"A kde?" Opravdu mě to zajímalo.
"Vzadu." Lezla mi na nervy. A to hodně. Kdyby se alespoň zasmála nebo to řekla trochu ironicky... Ale ona jen jednoduše odpovídala, jako by byla nějaký bezcitný stroj.
"To je asi jasné..." Řekl jsem a protočil očima.
"Tak proč se ptáš?"
"To je jedno simtebe. Kašli na to." Hlasitě jsem si povzdychl a zamířil vpřed. Za mnou se ozývaly její kroky.
"Kam dem?" Zeptala se po pár minutách ticha.
"Chci se tu porozhlídnout a trochu to tu prozkoumat." Řekl jsem s nadšením v hlase.
"Tam kam deš ale nenajdeš nic zajmavýho." Zastavil jsem se a otočil se jejím směrem. "Proč myslíš?"
"Je tam jenom pár bytů a most, pod kterym maj feťáci takový doupě kde si píchaj herák a tak..." "A jak to můžeš vědět?" Zeptal jsem se jí a opět se rozešel stejným směrem.
"Protože já sem tam nima bydlela." Opět ten klidný a vyrovnaný hlas. Zastavil jsem se a v hlavě si přerovnával její slova.
"Cože?" Chtěl jsem se ujistit, jestli se mi to jen nezdá. Patnáctiletá holka a bývalá feťačka? To snad ne...
"Říkala jsem, že to tam znám, protože sem tam bydlela. Pod tím mostem." Došla ke mě a dřepla si. Yao jí skočila na koleno a ona si jí začala hladit.
"Mám ráda psy," řekla klidně, "taky sem jednoho měla. Ale utopil se." Normální člověk by byl na vzpomínku svého zesnulého psa smutný ale zase nic. Neutrální výraz na tváři a hlas bez jakýchkoliv známek emocí.
"Ty... Ty si byla feťačka?" Zeptal jsem se s nejistotou v hlase. 
"Jo. od dvanácti. Začala sem si píchat když mi umřeli rodiče." Nevěděl jsem co říct. Celkem mě to zarazilo.
"No a.. Uhm... Kam by jsme teda měli podle tebe jít?" Chtěl jsem změnit téma. Připadal jsem si hrozně ubohý a bylo mi trapně.
"Pojď za mnou." Zvedla se a aniž by se na mě podívala, rozešla se druhým směrem. Rychle jsem vyšel za ní s Yao na vodítku.

Po dlouhé, tiché cestě jsme se objevili před nějakým lesem. Zastavil jsem se a chvíli zíral před sebe.
"To chceš jít jako tam?" Řekl jsem nejistě a začal si prohlížet les. 
"Jo." Odpověděla, aniž by se zastavila nebo otočila.
"Nejsem si jistý jestli - "
"Tak tam nechoď!" Skočila mi do řeči a já nejistým krokem vykročil.