Čím déle jsem pracoval, tím více mi to začalo lézt na nervy. Musel jsem pracovat pořád déle, dělat přesčasy a o volném dni se mi mohlo jen zdát. Měl jsem sotva čas na Yao, která byla neustále znuděná a smutná. James nebyl až tak super, jak jsem si myslel. Hodně zaměstnanců za tu dobu odešlo a to bych vám nepřál, slyšet jak se u toho vždy vzteká. Křičí, hází věcmi a je agresivní. Nejvíc divné na tom bylo to, že druhý den jako by se po těch lidech slehla zem. Nepřišli si ani pro své věci, a jeden z nich se dokonce už dva měsíce pohřešuje. Bylo to pro mě velice nepříjemné prostředí ale neměl jsem na výběr. Tady byl můj domov. Peněz jsem měl dost a nemusel jsem se starat o jídlo. Blížilo se léto a s ním dva týdny bez práce. James měl na dva týdny jet se ženou a jeho dcerou do Finska za příbuznými. Byl jsem jediný, který zůstal bydlet v hotelu, takže mi to tady vše dal na starost. Byl jsem rád že si odpočinu a budu mít dost času na Yao.

"Tady máš klíče od hlavního vchodu, zadního vchodu a od sklepa. Zbytek klíčů je u recepce ve třetím šuplíku. Nezapomeň přes noc vše důkladně pozamykat a pro jistotu kontroluj kamery. Žádný mejdany a návštěvy. Až přijedu tak ať je hotel ve stejném stavu jako teď. Spoléhám na tebe Nicku." Poslouchal jsem Jamesovo rozkazy a pokyvoval hlavou na souhlas.
"Nebojte se. Zvládnu to tady!" Ujistil jsem ho a potřásl mu rukou na rozloučenou, když nastupoval do auta.
"To doufám!"
"Nemějte strach! A užijte si dovolenou!" James už seděl v autě a startoval motor.
Konečně klid. Pomyslel jsem si a vydal se do mého pokoje.
"Nazdar Yao! Co kdyby jsme si udělali po dlouhé době pořádnou procházku?" Hned jak jsem to dořekl, začala vesele skákat a olizovat mi obličej. Zasmál jsem se a nasadil jí obojek i s vodítkem. Do kapes jsem si dal peněženku a klíče. Pro jistotu jsem si k pásku zacvakl mou dýku, kterou jsem nosil všude. Ne kvůli tomu, abych někoho zabil. Jenom kvůli ochraně. Divili by jste se, čeho jsou tady lidé schopní. Ještě jsem si zkontroloval, jestli mi něco nechybí a mohli jsme vyrazit na cestu.

Venku jsme s Yao strávili celý den. Šli jsme k řece, a já zjistil že Yao má ráda vodu a ráda se koupe. Pak jsme si šli koupit nějaké jídlo, protože jsem měl hlad. S Yao jsem se rozdělil a šli jsme do parku, kde jsme byli asi dvě hodiny. Pak mě napadlo, že koupím Yao nějaké hračky, tak jsme šli něco nakoupit do zverimexu. Hned jsem jí dal jeden míček a ona si ho po celou cestu hrdě nosila v tlamě.
Už se začalo stmívat, tak jsme zašli ještě na chvíli do parku. Yao jsem jako vždy pustil z vodítka a házel jí míček. Když už byla celkem unavená sedla si vedle mě a hlasitě oddychovala. Koukl jsem se nad sebe a zjistil, že na nebi svítí hvězdy. Lehl jsem si do trávy a koukal na černé nebe, jak se pomalu plní dalšími bílémy světélky. Yao si lehla a hlavu si opřela o mou nohu. Začal jsem jí hladit na hlavě a znovu jsem pocítil ten obrovský klid a úlevu. Dodnes nechápu, jak se jí to povedlo ale Yao bylo jediné stvoření na světě, na kterém mi opravdu záleželo. Myšlenka na to, že bych jí ublížil byla nesnesitelná.
Byl jsem rád za ten klid a za to, že už si můžu konečně odpočinout. Byl bych tam možná i usnul, kdyby se neozval mě tak známý otravný hlas.
"Ahoj Nicku! Koukáte na hvězdy?" Ozvalo se za mnou a já si sedl a otočil se na ní.
"Čau... Hmmm jo." Odpověděl jsem a dál si jí nevšímal.
"To je nádhera viď? Mohla bych na ně koukat celý večer" Řekla nadšeně a sedla si vedle mě.
Sakra co po mě furt chceš?! Jdi pryč! Tu holku jsem opravdu nenáviděl.
"Ty tu nemáš psa?" Zeptal jsem se zvědavě, když jsem si všiml, že Yao je v klidu a nikdo jí neotravuje.
"Nene. Je doma. S mým přítelem." Odpověděla a poslední větu ještě zdůraznila.
"Hmmm. Aha." Bylo mi to jedno. Jediné, co jsem chtěl bylo aby šla pryč.
"Žárlíš?" Zeptala se s úsměvem a já nechápal, o co jí jde.
"Cože? Na co bych měl jako žárlit?"
"No na to že mám přítele!"
"Ale mě je to úplně jedno s kym šukáš nebo ne... Dělej si co chceš co mě je do toho?" Už jsem začínal být vzteklý.
"Co prosim? Nebuď na mě tak vulgární! Jsi můj kamarád todle si na ně nemůžeš dovolovat!"
"Sakra neříkej mi, co mám dělat, nebo jak se mám chovat! Nejsem tvůj kamarád! Pro mě neznamenáš nic víc, než jenom kus nějakýho hadru!" Začal jsem zvyšovat hlas a Monstrum se pomalu probouzelo a dobývalo se na povrch. Sabrina začala brečet. Bylo mi to jedno. Chtěl jsem se zvednout a odejít domů, ale ona udělala něco, co mě naprosto rozzuřilo. Natáhla svou ruku a dala mi na tvář pořádnou facku.
"Kurva co si myslíš že si?" Začal jsem na ní křičet. Yao se lekla a trochu couvla a vše pozorovala z dálky.
Chytl jsem Sabrinu za vlasy a křičel na ní. "Ty ani netušíš s kym si teď zahráváš! Však já ti ukážu kdo je Nick Green!" Hodil jsem s ní o zem a sedl si na ní.
"P - prosím dost... To bolí." Začala škemrat ale bylo už moc pozdě.
"Teď už ti nikdo nepomůže ty svině." Vytáhl jsem z pouzdra svou dýku a rozřízl jí břicho. Otevřela pusu, ze které jí začala vycházet krev. Nejspíše se snažila o křik ale ztratila hlas. Vzal jsem jí za vlasy a hlavu jí naklonil dozadu. Pomalu jsem jí zabodával kudlu do brady a pokračoval hluboko do hlavy. Když už špička trčela ven z lebky, kudlu jsem vytáhl a pode mnou leželo tělo mrtvé dívky.
Chvíli jsem na ní zíral, než jsem se začal vracet do normálu.
Hlasitě jsem zakřičel a odskočil od těla. Yao ke mě hned přišla a začala mi olizovat tvář. Bylo jí jedno, že jsem právě zabil člověka. Nebála se mě a snažila se mě uklidnit.
Co jsem to za zrůdu? Zase jsem to udělal... Zabil jsem člověka.  Chvíli jsem tam seděl a zíral před sebe do prázdna.
Nemůžu jí tady nechat. Pomyslel jsem si a podíval se na tekoucí řeku pár metrů ode mě.
Vzal jsem tělo za ruce a pomalu ho odtáhl do řeky. Pak jsem vzal kudlu s mým oblečením a hodil to tam hned po tělu. Byl jsem skoro nahý ale bylo mi to jedno. Vzal jsem Yao za vodítko a celý promrzlý jsem se vydal na cestu do hotelu.