Probudil jsem se zrovna, když mě odnášeli do sanitky.
"Co je s Andrewem?" Řekl jsem první větu, která mě napadla.
"Je mrtvý. Zastřelil jste ho." Odpověděl záchranář.
"Nechtěl jsem ho zabít. Ale neměl jsem na výběr. Kde je moje Yao?" Pomalu jsem ztrácel sílu. Nemohl jsem ani pořádně mluvit.
"Kdo?"
"Yao. Moje fenka."
"Tu si vzal do péče náš druhý doktor. Nebojte bude v pořádku. Jen má bolesti v oblasti hrudníku a nemůže pořádně chodit."
"Musim jí vidět." Vzal jsem všechny síly, které jsem v sobě měl a snažil se zvednout.
"To nemůžete! Pane přišel jste o nohu musíte být v klidu."
"Ale já... Musím.." Více ze mě nevypadlo. Padla na mě obrovská únava.
"Pane zůstaňte při smyslech prosím." Řekl a pomalu mě nakládal do sanitky.
"Ne. To nemůžete neni tu Yao. Bez ní nikam nepojedu!" Pokusil jsem se o zvýšení hlasu ale vyšla ze mě pouhé zaskřehotání.
"Vaše fenka musí okamžitě k veterinářovi. Až jí bude lépe slibuji, že ji za vámi pošlu. Teď musíte být v klidu doktor vám bude ošetřovat vaší nohu." Ten chlápek je celkem fajn. Pomyslel jsem si a opět na mě začala padat únava. Všechno mi začínalo být jedno.
"Nohu? Vždyť tam žádná není." Nevím proč, ale přišlo mi to hrozně vtipné a musel jsem se zasmát.
"Budete v pořádku. Jak se jmenujete?"
"Jack." Opět jsem zalhal.
"Dobře Jacku, musíme kontaktovat vaše rodiče."
"To asi nepůjde. Před chvílí jsem zabil svého otce. Nikoho už nemám." Vypadal celkem překvapeně. Jen si hlasitě povzdychl a začal se věnovat mým zraněním.
"Je mi hrozně zle. Na chvilku si zdřímnu jo?"
"To nesmíš Jacku! Jacku, musíš zůstat vzhůru! Jacku!" Křičel zbytečně. Obraz před očima mi začínal mizet až tu zbyla jenom tma. A po ní nic.

Pomalu jsem otevřel oči, do kterých mě okamžitě uhodilo ostré světlo. Bylo mi příšerně. Zkusil jsem se rozhlédnout abych zjistil, kde to vlastně jsem. Byl jsem v nemocničním pokoji úplně sám. Ruce jsem měl obvázané stejně tak, jako hlavu. Pomalu jsem začínal hýbat rukou. Trochu to bolelo ale dalo se to přežít.
Opatrně jsem nadzvedl deku, kterou bylo zahaleno mé nahé tělo. Ale bylo mi jedno že jsem nahý. Větší šok mi způsobil pohled na mou nohu. Tedy na to, co z ní zbylo.
Kdybych to uměl, rozbrečel bych se...
Jsem mrzák... Co se mnou teď bude?
Vzteky jsem deku opět položil na své nohy a sevřel ruce v pěst. V tom se najednou ozval zvuk otevírajích dveří od pokoje.
"Ahoj Jacku jak ti je?" Zeptal se ve dveřích ošetřovatel, který mě tenkrát odnášel do sanitky.
"Nevím." odsekl jsem protivně, "Kde je Yao?"
"Tvá fenka je na veterinární klinice nic vážného jí není až se dá do pořádku tak ti jí sem přivedeme. Naše nemocnice podporuje psychickou léčbu se zvířaty, obzvláště se psy. Byl by si překvapený jak rychle se dávají pacienti do kupy když jim na lůžku u nohou spí jejich pes." Přistoupil ke mě blíže a podal mi nějaký nápoj. Vlastně jsem už o něčem takovém slyšel ale nenapadlo by mě, že to budou provozovat i v této nemocnici.
"Nezajmaj mě ostatní mě zajmá Yao." Zabručel jsem s mrzutým výrazem a nápoj mu vyškubl z ruky.
"Koukám, že máš ke své fence silný vztah." Usmál se a usedl na stoličku vedle postele.
"Ona je jiná. Máme toho hodně společnýho a má na mě zvláštní vliv."
"To je dobře... Víš Jacku jsou tu policisté a rádi by si s tebou promlivili." Usrknul jsem trochu tekutiny ve sklenici a opět jí vyprsknul ven. "Sakra co je to za hnus? To se nedá pít. Už zase? Vždyť už jsem jim to jednou říkal." Sklenici jsem položil na noční stolek a ošetřovatel se zamračil.
"Potřebují tě pro jistotu vyslechnout ještě jednou. Nebyl si na tom moc dobře a mohlo se stát, že jsi na něco zapoměl," zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím, "a ten nápoj vypij je to proti bolesti."
"Naser si." Zabručel jsem si pro sebe hned po té, co se za ním zabouchly dveře.

"Koukám, že na sebe máme štěstí. Vidíme se už po třetí pane Jacku." Řekl policista a já si oddychl, jelikož tihle mě už moc dobře znají, takže mě nebudou z ničeho podezřívat.
"Ovšem, máme problémy s vaším jménem. Nejspíše jsme se před tím nějak popletli ale pro jistotu se chceme ujistit...." Řekl druhý policista a já mu skočil do řeči.
"Nic se neděje. Jmenuji se Nick nejspíše jsem jim omylem řekl špatné jméno. Byl jsem v šoku víte..." Už mi bylo jedno, jestli budou znát mé pravé jméno. Tihle dva mě z ničeho podezřívat nebudou a ostatní policsté budou mít jistě dost práce na to, aby řešili nějakého puberťáka. Teď je bude zajímat hlavně Andrew.

Před policisty jsem toho moc neskrýval. Řekl jsem jim naprosto vše, kromě děcáku od kterého pocházím. Pár věcí o Andreowi si zapsaly, rozloučili se a zase odešli. Tenhle případ už stejně nikoho zajmat nebude když je Andrew mrtvý.

Lidičky já sem vám moc omlouvám za tajtu hovadinu, kterou jsem na rychlo splácala na telefonu. Tenhle příběh už jde do kytek a číst ho pro vás musí být utrpení. Bohužel jsem až do vánoc bez počítače, takže nebudu vydávat kapitoly tak často jako dříve. K tomuto jsem se musela doslova přinutit a taky to tak vypadá.... Byla bych ráda, kdyby jste se mnou měli nějakou ti trpělivost a chápali mou situaci, jelikož psaní na telefonu mi rozhodně nevyhovuje. Ale abych to nesváděla jen na počítač... Poslední dobou nemám ani žádné nápady ani nálady na psaní a mám takový menší blok...Slibuji že se budu do budoucna snažit tento příběh nějakým způsobem opravit a vylepšit abych z něj byla nadšená stejně tak, jako na začátku. Děkuji všem, co tohle ještě čtou a jsou tu se mnou jsem vám nesmírně vděčná a vážím si toho.
Vaše 🍪