Měl jsem chvíli strach z toho, že přijdou na to, že jsem zabil Sabrinu a přijdou si pro mě. Nakonec to hodili na nějakého pedofila, který se toulal po parku a obtěžoval dívky v Sabrině věku. Po chvíli jsem na ní zapomněl a začal žít opět ten svůj nudný život. Moje volno v práci a klid od šéfa se pomalu krátili a já se začínal nudit. Dokonce jsem i docela ztloustl z toho, jak jsem se jen válel na posteli, cpal se a sledoval televizi. Yao už to taky nebavilo, tak mě napadlo, že by jsme mohli zkusit začít běhat. Tak jsem se večer pořádně oblékl, Yao jsem nasadil obojek a vyrazili jsme do parku. Po nějaké době mě to začalo celkem bavit. A Yao byla také nadšená. Když už jsme měli dost, pustil jsem Yao z vodítka a dal jí volno. Jen co vyběhla dopředu mrskla sebou na zem a začala se válet v něčem, co nevonělo vůbec dobře.
"Tak takhle tě do postele nepustím." Řekl jsem přísně, zacvakl jsem vodítko za obojek a vydal se na cestu k hotelu.

Hned co jsme dorazil hodil jsem Yao do vany. Chvilku vyděšeně koukala a nevěděla, co se bude dít.
"No nekoukej. Kdyby ses neválela ve všem, co smrdí tak tu teď nestojíme. Achjo co s tebou? Hmmm šampon pro psy nemám ale tohle musí stačit." Vzal jsem do ruky šampon, kterým si myji to mé černé hnízdo na hlavě a položil ho vedle sebe. Pomalu jsem pustil sprchu a Yao sebou nervózně cukla. Pomalu jsem jí začal přejíždět sprchou po zádech, ale voda byla nejspíš moc studená, protože sr Yao začala klepat. Přidal jsem tedy trochu teplé vody a celou jí pořádně namočil. Teď přišel čas na šampon. To už jí nejspíš bylo trochu příjemné. Natahovala se a zvedala čumák. Pořádně jsem jí šampon vmasíroval do srsti a když už jsem uznal, že je pořádně namydlená, šampon jsem pomalu smyl.
Jen jsem na chvíli odvrátil zrak, abych uklidil sprchu a ta malá černá chlupatá koule vyskočila z vany a běžela přímo do ložnice.
Našel jsem jí, jak se otírá v posteli do dek a polštářů a jak se v nich krásně válí.
"Super. Takže dneska spíme v mokrym." Povzdychl jsem si a aspoň po ní hodil ručník. Jenže to ona začala brát jako hru a po ručníku začala chňapat zuby a chtěla se se mnou přetahovat. Když už mi došly všechny síly a trpělivost, prostě jsem zalehl do postele pod deku. Bylo mi úplně jedno, že deka a polštář byly mokré. Chtěl jsem se jen pořádně vyspat. Yao to blbnutí po chvíli přešlo a za pár minut už chrápala jako malé medvídě. Spokojeně jsem si oddychl a i já se za pár okamžiků ponořil do světa snů.

Ráno jsem dostal obrovský hlad. Rychle jsem tedy odešel z pokoje za účelem, udělat si snídani. Yao jsem pro jistotu nechal doma. Každou chvíli se má vrátit šéf a já nechci poslouchat ty jeho kecy na to, že tahám Yao všude sebou.
Zrovna jsem krájel zeleninu, když v tom jsem něco zaslechl. Jako by snad někdo plakal nebo naříkal. Sakra už zase? Buď jsem nemocný nebo tady není něco v pořádku... A já to tentokrát nebudu...
Přiložil jsem hlavu ke dveřím, odkud vycházely ty zvuky. Bylo to jako minule, když jsem slyšel křik. Takže se mi to nezdálo. Za těmi dveřmi doopravdy někdo je.
Zvědavost vyhrála nad myslí a já šel pro klíče. Zkusil jsem snad všechny, jenže ani jeden klíč do dveří nepasoval.
Měl bych toho nechat. Není to moje věc a šéf se může každou chvíli vrátit. Vrátil jsem tedy svazek klíčů zpět do šuplíku, ale něčeho jsem si všiml.
Dvojité dno? Zkusil jsem dno šuplíku zvednout a povedlo se. Pod ním byl jediný klíč. Vzal jsem ho do ruky doufajíc, že otevře ty dveře. Klíč do zámku nádherně pasoval a dveře se s hlasitým cvaknutím otevřely. Seběhnul jsem dlouhé schody, které vedly dolů. Když jsem sešel poslední schod, nemohl jsem uvěřit svým očím. Vyskytl se mi nechutný a při tom tak pro mě krásný výhled. Žena byla přivázaná na stěně. Byla svázaná řetězy a na těle měla pár ošklivých ran a popálenin.
"Kdo jsi?" Zeptala se vyčerpaně. Její hlas zněl tak hluboce a strašidelně.
"Nicku?" Ta žena mě poznala a já si uvědomil, kdo to je.
"Anno?" Oslovil jsem dívku a byl jsem v šoku. Anna byla kuchařka, kterou Andrew před měsícem vyhodil. Měla tak rozmlácený obličej, že jsem jí nepoznal. Vedle ní byl stůl s nářadím. Bylo to přesně jako v mých snech. Nevěděl jsem co dělat. Monstrum našeptávalo, ať si s ní trošku pohraju. Nick zase chtěl být hrdinou a zavolat policii. Ale měl jsem hroznou chuť utéct a už se nikdy nevracet.
"Co tady děláš? Co se stalo?"  Chtěl jsem zjistit víc.
"Musíš utéct Nicku. Andrew je šílenec a psychopat. Zavírá nás tady a mučí. Někdy nás i prodává ostatním magorům a ty si s námi dělají co se jim zlíbí. Byla jsem už šestkrát znásilněná. Pořád mě jenom mlátí a řeže do mě. Už nemám prsty na rukou a obě uší mi ukousl." Teprve až teď mi došlo, jak špatně na tom Anna je.
"Kde jsou ostatní?" Zeptal jsem se zděšeně. Anna jen kývla hlavou doleva a já se tím tělem rozhlédl. Dál od nás byla poházená mrtvá těla. Všechny jsem je tam poznával. Náš bývalý šéfkuchař, recepční, uklízečka. Ti všichni se tu teď váleli na hromadě a pomalu hnili. Bylo to asi deset takových stěn, stejných jako ta, na které byla Anna přivázaná. Všude byla krev a kusy těl byly poházené všude. Někde se válela hlava, o pár metrů dál zase pár rukou. Všude byly stoly s nářadím a různé věšáky.
"Kam vedou ty dveře?" Zeptal jsem se vyděšeně Anny, když jsem zahlédl dveře, vedoucí do nějaké místnosti.
"Tam si nás zákazníci berou, když chtějí mít větší pohodlí. Všichni jsou mrtví. Přežila jsem jenom já." Anna začala plakat.
"Zabij mě prosím." Řekla zoufale. Byl jsem v šoku. Chtěl jsem jí zabít. Chtěl jsem si s ní pohrát a mučit jí. Nervózně jsem se podíval na stůl s nářadím.
"Prosím." Ale taky jsem jí chtěl zachránit. Chtěl jsem jí odpoutat a odnést jí do bezpečí. Začal jsem se rozhlížet abych si to tu vše ještě jednou pořádně prohlédl. Byl jsem zrovna otočený Anně zády. Začala plakat. Její pláč byl po chvilce až hysterický, ale já jsem si toho nevšímal, což byla chyba.
"Musíme něco udě.." Chtěl jsem promluvit s Annou ale zničeho nic jsem cítil, jak mě něco tvrdého silně udeřilo do hlavy a já pomalu padal k zemi. Svět začal být temný a všechno bylo rozmazané.
"Já jsem ti kurva říkal ať sem nelezeš!" Slyšel jsem svého šéfa, jak na mě křičí. Pak se mi jen vyskytl výhled na jeho obličej a železnou tyčí mě znovu udeřil do hlavy. Pak už byla jen tma. Tma, ticho a samota.