Ráno mě probudil psí štěkot.
"Yao prosím. Buď zticha. Chci spát." Zamumlal jsem ještě v polospánku. Až po chvilce jsem si všiml, že někdo klepe na dveře. Vstal jsem z postele a šel otevřít. Na chodbě stál James.
"Koukám, že se tu někomu nechce vstávat." Řekl se smíchem.
"Nerad tě ruším ale byl bych rád, kdyby ses u mě později stavil v mé kanceláři."
"Hmmm... Já... Dobře. Jen... Se obléknu a vyvenčím Yao a přijdu."
"Dobře budu na tebe čekat." Řekl nadšeně a zavřel dveře. Došoural jsem se k posteli a podíval se na hodiny. Bylo půl jedenácté dopoledne. Ještě nikdy jsem nespal tak dlouho.  Pomyslel jsem si překvapeně a šel do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu. Na sebe jsem si vzal černé tričko s dlouhým rukávem a tmavě modré tepláky, jelikož ráno bývalo chladno. Vzal jsem z věšáku vodítko a obojek, který jsem zapnul Yao kolem krku. Moc se jí to nelíbilo, ale brzy si zvykne.
Když jsme vyšli z hotelu, zjistil jsem, že pár metrů odtud je obrovský park. Bylo tu několik lidí se psy, staré paní seděli na lavičkách a povídali si.
Chvilku jsme se po parku procházeli, až jsem narazil na klidné místečko, kde nikdo nebyl. Yao jsem na chvilku pustil z vodítka, ať se trochu proběhne. Chvilku na mě nejistě koukala, ale za chvilku se rozeběhla a už jsem viděl, jak si v tlamě nesla spokojeně velký klacek. Přiběhla s ním ke mě.
"Umíš aportovat?" Podíval jsem se na ní nejistě. Když jsem k ní natáhl ruku, odskočila a začala vesele vrtět ocasem. Jen jsem se začal smát a běžel za ní. Pořád mi utíkala. Nechtěla, abych jí chytil a sebral jí její klacík. Byl to zvláštní pocit. Zapoměl jsem na všechny problémy. Jako by se nic z toho nestalo a já si jen spokojeně hrál v parku se psem.
Po chvíli, se však Yao zastavila a pozorně se zadívala daleko za mě. Ztuhla a naježila se.
"Copak se děje?" Řekl jsem s nechápavým pohledem, ale to už jsem slyšel nějaký ženský hlas.
"Maxi! Okamžitě se vrať! Maxi!" Otočil jsem se a viděl obrovského dobrmana, jak se řítí naším směrem a za ním běžela nějaká holka. Dobrman se zastavil u Yao a ta se strachy rozklepala a stáhla ocas mezi nohy. Začal jí očichávat a pak jí tlapou srazil k zemi.
"Hey!" Zakřičel jsem na něj a vzal si Yao do náruče.
"Omlouvám se. Neustále mi utíká za psy. Nechtěl jí ublížit chce si jen hrát." Řekla zadýchaně majitelka toho psa. Stál jsem jak přikovaný na místě. Byla... Krásná. Mohlo jí být tak sedmnáct let. Dlouhé černé vlasy měla svázané do culíku a zírala na mě jejíma modrýma očima. Byla štíhlá a nohy měla celkem dlouhé. Její obličej byl naprosto bez jakékoliv chybičky.
"Já .... Ehm... V pořádku jen jsem se lekl." Vypadlo ze mě pár slov a nemohl jsem od ní odtrhnout oči.
"Chudák je celý vyděšený." Řekla a pohladila Yao po čele.
"Je to fena." Opravil jsem jí.
"Je nádherná. Má překrásné oči. Co je to za rasu?" Začínal jsem být v její přítomnosti nervózní. Sakra vypadni ode mě.
"Nevím. Našel jsem jí." Přitažlivé ženy mě vždycky znervózňovaly... A především Monstrum.
"To je tak milé, že sis jí nechal. Myslím, že už jí můžeš pustit oni si to mezi sebou nějak vyřídí." Nervózně jsem Yao položil na zem a vodítko jsem jí přicvakl ke krku.
"No... My už stejně budeme muset jít. Pospíchám do práce." Musel jsem se jí okamžitě zbavit.
"To je škoda. Mohla to být zábava... Tak možná jindy ehmmm..."
"Nick. Jsem Nick tohle je Yao."
"Jak zvláštní jméno pro psa... Já jsem Sabrina. Ráda jsem tě poznala Nicku." Řekla a usmála se. Otočil jsem se k ní zády a spěchal s Yao do hotelu.

Když jsem přišel hned jsem spěchal k Jamesovi. Vysvětlil mi, jak to u nich chodí, podepsal jsem nějaké smlouvy a dostal kartičku pro zaměstnance, díky které budu mít přístup do kuchyně, prádelny a za jídlo nebudu muset platit. Domluvili jsme se o pracovní době. Dnes večer začnu a středy a víkendy budu mít volno.
Když jsme měli vše vyřešené a domluvené, spokojeně jsem odešel z pokoje, kde už na mě netrpělivě čekala Yao. Vyměnil jsem jí vodu a na chvilku lehl do postele. Pořád jsem musel myslet na Sabrinu. Od té holky se musím držet dál, nebo to dopadne hodně špatně. Mé přemýšlení vyrušilo hlasité naříkání mého žaludku. Uvědomil jsem si, že jsem ještě nic nejedl, tak jsem se rozhodl podívat se do kuchyně.
Chvilku trvalo, než jsem to našel ale nakonec mi - i když neochotně - pomohla recepční. V kuchyni momentálně nikdo nebyl. Sáhl jsem jen po nějakém sýru, pečivu a ovoci a zase šel do pokoje. Nejsem člověk, který potřebuje k životu hodně jídla...
Když jsem se najedl na chvilku jsem si lehl a zapnul jsem televizi. Nic zajímavého ovšem nehrálo, tak jsem nechal televizi na HBO a zakoukal se do stropu. Zase jsem na ní myslel. Na její hebkou kůži. Na to jak se do ní zapichuje nůž a bolest jí nutí křičet...
Ihned jsem se vzpamatoval a vyskočil z postele. Vyskytl se mi pohled na Yao, nervózně poťapkávající u dveří.
"Tak pojď." Povzdechl jsem si a nasadil jí obojek.

Procházka byla tentokrát krátká. Nechtěl jsem tu zase potkat Sabrinu, takže jsme park jen obešli a šli jsme hned zpátky do hotelu. Když jsem přišel do pokoje na posteli ležel vyžehlená košile, s černými kalhoty a kšandami a černým motýlkem. Na vrcholu hromádky byly černé boty a lísteček na kterém stálo: Snad jsem správně odhadl velikost. Kdyby ne, víš kde mě najdeš.
- James.
To snad nemůže myslet vážně... V tomhle budu všem jen pro smích. Hlasitě jsem si povzdychl a začal se svlékat. Měl jsem v plánu si to vše vyzkoušet.
Všechno mi to sedlo dokonale. To však ale neměnilo nic na tom, že jsem v tom vypadal jako blb. Přísahal bych, že i Yao to přišlo vtipné. Ihned jsem to sundal a hodil to vše na postel. Začít jsem měl v pět hodin. Byly tři odpoledne, tak jsem měl ještě chvilku čas. Jen ve spodním prádle jsem si lehl do pokoje a vzal si z poličky jednu knížku. Po chvilce si ke mě lehla Yao, tak jsem si položil jednu ruku na její hřbet a druhou jsem držel knížku v ruce a dvě hodiny jsem si v klidu četl.

Po přibližně dvou hodinách jsem se podíval na hodiny. Ihned jsem vyskočil z postele a začal se oblékat. Za pět minut mělo být pět hodin.
Všechno oblečení jsem na sebe rychle hodil a vyběhl jsem ke dveřím. Yao si myslela, že s ní jdu na procházku tak šla se mnou.
"Holka já musím pracovat. Až přijdu tak si uděláme dlouho procházku slibuji." Pohladil jsem jí po hlavě a zavřel dveře.
V kuchyni jsem byl přesně v pět hodin a jednu minutu. To bylo jen tak tak.

Musím uznat, že všichni v kuchyni byli velice sympatičtí lidé. Vše mi vysvětlovali a když jsem udělal nějakou chybu, odpustili mi.
Moc lidí na večeři nepřišlo a už se pomalu blížil konec. Měl jsem čas, tak jsem pomáhal se skládáním nádobí. I když byli v kuchyni celkem hlučno, něco jsem zaslechl. Byla to žena. Žena, která zoufale křičela, jako by jí někdo ubližoval. Úplně jsem ztuhl na místě a čekal, kdy se hlas ozve znova.
Po zbytek večera jsem už nic nezaslechl ale nemohl jsem na to přestat myslet. Všichni už byli pryč, tak jsem se tu chtěl trochu porozhlédnout. Našel jsem dveře. To nebylo nic zvláštního, bylo tam spousta dveří. Jenže těmhle, jako by se každý vyhýbal. Nikdo kolem nich ani neprošel. Tak jsem se rozhodl, že se podívám, co skrývají. Kliku jsem pevně stiskl v ruce a pomalu jí otočil. Jenže nic se nestalo. Dveře byly zamčené. Pomalu jsem tedy položil hlavu na dveře a doufal, že něco opět zaslechnu.
"Co tam hledáš?" Zaslechl jsem za sebou celkem rozzlobený hlas. Byl to James.
"Já... Omlouvám se. Byl jsem jenom zvědavý."
"V pořádku. Ale tam nikdo nesmí. Jen já." Vysvětlil s klidem.
"A co tam je?" Byl jsem zvědavý, buď se tam něco děje, nebo už se ze mě opravdu stává blázen.
"Nic zajímavého." Odsekl rázně a já sklopil hlavu dolů.
"A teď už jdi."
"Dobře já... Ještě jednou se moc omlouvám." Po těchto slovech jsem rychle pospíchal do pokoje.

Yao mě vesele přivítala a vesele po mě začala skákat.
"No jo. Hodná holka, hodná." Mluvil jsem na ní a snažil se jí uklidnit. Přešel jsem ke skříni a svlékl se. V hlavě se mu pořád dokola ozýval ten křik. Jsem blázen. Bylo to určitě v mé hlavě. Jak jinak by se tam mohl objevit ženský křik. S těmito myšlenkami jsem se převlékl a na hlas už nemyslel. Vzal jsem do ruky obojek, přicvakl ho Yao ke krku i s vodítkem a vyrazili jsme opět do parku.

Snad je tu zas nepotkáme. Pomyslel jsem si, když jsme dorazili na naše klidné místečko. Yao si opět hrála s klacíky a já si sedl k ní na zem a koukal na hvězdy. Už bylo celkem pozdě, takže na ně byl krásný výhled. Miloval jsem ten klid. Vlasy mi cuchal teplý vítr a bylo slyšet jen hučení potoku, který byl nedaleko, a praskání dřeva, které Yao okusovala.
Byli jsme tu už patnáct minut a já už byl přesvědčen, že Sabrinu dnes už nepotkám. Jenže to se brzy změnilo.
"Maxi! Maxi vrať se! Kam zase běžíš!" Když jsem zaslechl její hlas rychle jsem vyskočil na nohy a přicvakl Yao k vodítku. Max přiběhl a opět začal očichávat Yao.
"Ahoj Nicku! Co tu děláte tak pozdě?" Volala na mě z dálky.
"Ehmm... Ahoj. Právě jsem skončil v práci, tak jsme se tu chtěli stavit. Ale stejně už jsme chtěli domů." Odsekl jsem rychle a nervózně jsem se kousl do rtu.
"Kde pracuješ?" Zeptala se zvědavě.
Co ti je do toho?!
"V hotelu. Dělám číšníka. Hele už sem fakt unavenej." Musel jsem se jí rychle zbavit.
"Aha to je škoda. No tak se snad uvidíme jindy a popovídáme si." Usmála se.
Jen to ne.
"Jo třeba možná někdy jindy. Tak ahoj." Trhl jsem vodítkem, abych dal Yao vědět, že už jdeme domů.
"Ahoj Nicku!" Ozvalo se ještě za mými zády.
Musíme si najít jiné místo na procházky. Nebo z tý holky zešílím a nedopadne to dobře...