Celý zbytek dne se tady neukázal. Rány se kupodivu rychle zahojily, až na jednu. Tekl z ní hnis a byla stále otevřená. Dělalo mi to starosti. Další věc, která mě štvala byly výkaly a moč okolo mě. Bylo zbytečné v sobě všechno zadržovat. Bylo to k ničemu. Na záchod mě asi těžko pustí. Když jsem nabral alespoň trochu síly, škubal jsem s řetězy, aby se zase o kousek povolily. Když jsem byl už hodně unavený, tak jsem usnul.

O pár hodin později mě vzbudil jeho posměšný hlas. "Dobré ráno chcípáci!" zařval a prázdné stěny odrážely jeho hlas. Aha. Takže je ráno. Pomyslel jsem si překvapeně, protože díky místnosti bez oken jsem nevěděl, jestli je den nebo ráno.
"Co tu chceš?" odsekl jsem drze.
"Chci si hrát." odpověděl vesele.
"Si zrůda." řekl sem a znechuceně se na něj podíval.
"Nejsi o moc lepší." uchechtl se.
"Já si nezavírám lidi do sklepa. A vůbec. Jak ty to můžeš vědět?" úsměv se mu do široka roztáhl.
"Vím o tobě všechno. Jen co jsi řekl to jméno, které ti vybrala tvá odporná matka. Nikdy by mě nenapadlo, že utečeš z děcáku." a pak mi to teprve došlo. Nedělal jsem si hlavu s tím, že s Andrewem máme stejné příjmení. Green bylo velice časté příjmení tady u nás. Ale teď jsem si všechno uvědomil. To, že o mě toho tolik ví a snaží se mě nezabít. Andrew byl můj otec.
"Ne... To není možné..." nemohl jsem tomu věřit. Nechtěl jsem si to přiznat, že takový parchant je můj otec.
"Ale je.... Stačil mi jediný pohled. Na ty tvé černé vlasy a zelené oči. Když se na mě díváš, vidím tu hnusnou šlapku a feťačku, která tě porodila..."
Adrenalin v mé krvi se zvedl a já začal vyvádět. Začal jsem nelidsky křičet, házel jsem sebou, škubal jsem řetězy tak, že se povolily o pěkný kus. Ale jeho očividně bavilo vidět, jak se té nechutné pravdě bráním.
"Pořád si mi neodpověděl na otázku." řekl jsem zadýchaně, když jsem se trochu zklidnil. "Proč? Proč tohle děláš? Proč si je zabil? Proč mě mučíš a nezabiješ mě jako ostatní?"
Přistoupil blíže, a z jeho očí přímo sršelo nadšení a úžas. "Jsi můj syn. Copak ty jsi nikoho nezabil? Copak nemáš ty zvrácené myšlenky, které tě dovádějí k šílenství? Miluji to. Miluji zabíjet a týrat lidi. Dříve jsem to dělal se zvířaty, ale to mi nestačilo. Chtěl jsem více. A pak jsem ho potkal. Jamese. Vytáhl mě z tý smradlavý ulice a dal mi domov. Staral se o mě a bral mě jako vlastního syna. Až do jednoho dne, kdy jsem se probudil přesně na tomhle místě." ukázal prstem na mě a řetězy, které mi bránily v pohybu. "Zavřel mě sem a pověsil jako nějaké zvíře. Řezal do mě, pálil mi kůži, řezal ze mě kusy kůže a masa. Zešílel jsem. Byl jsem na tom podobně, jako ty teď. Byl jsem bezmocný a zmatený. Když už jsem si myslel, že každou chvíli umřu, přišla jeho žena a slitovala se nade mnou. Odpoutala mě a nechala mě tam jen tak ležet. Nezavolala pomoc. Žádná sanitka ani policajti. Bylo to jen na mě. Celé hodiny jsem na něj čekal, až se u mě zase objeví. Přišel. A já byl připravený. Okamžitě jsem mu vrazil jeden z jeho oblíbených nožů do srdce." usmál se a do ruky vzal nůž s velmi dobře nabroušenou čepelí a zelenou rukojetí. "Zabil jsem ho. Já jsem zabil slavného sériového vraha 'Draculu!'" zakřičel přes celou místnost a já zalapal po dechu. Dracula. Věděl jsem o něm hodně. Říkali mu tak, protože jeho oběti, které pohazoval v lese, v sobě neměli žádnou krev.
"Pak jsem zabil i jeho ženu. Chudinka, chtěla se bránit. Nabídla mi toho hodně, když prosila o život ale já chtěl jen jedno. Její smrt. Na nějakou dobu jsem utekl a začal se živit prostitucí. U teploušů byl o mě hodně velký zájem. A pak sem ji potkal. Taky se prodávala. Bylo mi jí líto. Ve dvanácti začala brát heroin a nemohla se zbavit závislosti, tak si vydělávala uspokojováním mužů na ulici. Zamiloval jsem se jako nikdy. Chtěl jsem jí pomoct z její závislosti ale pokaždé do toho zas spadla. Ale pak se stala věc, která to všechno zastavila. Clara za mnou přišla a řekla, že čekáme dítě." Clara... Konečně vím, jak se jmenuje má matka." Pomyslel jsem si. " Byl jsem štěstím bez sebe. Clara přestala fetovat a našla si slušnou práci jako švadlena. Já začal psát knihy, které začaly mít obrovský úspěch. Vydělal jsem si tolik peněz, jako nikdy před tím. Za peníze jsem koupit tenhle prokletý hotel, ve kterém ses později narodil. Něco mě sem pořád táhlo a já nevěděl, co to je. Půl roku jsme si žili šťastně. Opravdu jsem věřil, že mě Clara opravdu miluje a že takhle budeme žít napořád. Mýlil jsem se. Jednoho večera jsem jí nachytal, jal šoustá s číšníkem. Hned jak jsem je uviděl, zešílel jsem. Něco se ve mě probudilo a mě se to líbilo. Chtěl jsem je zabít. U toho parchanta se mi to povedlo. Podřízl jsem mu hrdlo. Ale ta děvka utekla i s tebou. Hledal jsem jí dva zkurvený roky. Mezitím jsem zjistil, že tebe šoupla do děcáku a začala zase fetovat. O půl roku později jsem četl noviny, jako každé ráno. 'Ženu zabil heroin' , stálo tam. Byl jsem rozzuřený, že jsem to nebyl já, kdo jí zabil. Od té doby jsem chodil po ulicích a zabíjel všechny zkurvený feťáky. Ale to bylo málo. Později jsem poznal Sabrininu matku. Sabrině bylo teprve pět let. Nikdy jsem jí nemiloval. Ani Sabrinu, ani její matku. Bylo mi jedno co dělají, kde se courají nebo s kým jsou. Chtěl jsem jen hezkou manželku, která bude skákat tak jak pískám. Problém je, že je až moc žárlivá. Proto je tady ona." kývl směrem, kde byla Anna. "Nachytala nás spolu v kuchyni. Škoda. Anna byla skvělá milenka. Tebe ale nezabiju. Chci aby ses cítil jako já tenkrát. Chci aby někdo věděl, jaké to je, tady jen tak viset a přihlížet, jak do tebe někdo neustále řeže, aniž by tě zabil. Ale teď si trochu užijeme co říkáš?" jeho příběh mě znechutil a zároveň uchvátil. Vůbec jsem ho nevnímal a pořád si promítal v hlavě to, co právě řekl. Z myšlení mě však vytáhl jeho příšerný a hluboký smích. Stál u Anny se skalpely a jehlami, které mi zabodával do rukou.
"Ne! Nech jí bejt!" zařval jsem na něj, ale on mě neposlouchal a jednu z jehel zabodl Anně přímo do levého oka. Anna hlasitě vykřikla. Zoufale ho prosila, ať už jí zabije. Druhou jehlu zapíchl do druhého oka. Anna už se zmohla jen na slabý, zoufalý výkřik. Vzal skalpely a jeden jí zabodl do břicha. Druhý do hrudi a poslední do krku. Z jejího, teď už mrtvého, těla, se krev hnala ven na podlahu. Andrew si namočil ruce do její krev, kterou si pak utřel do mého obličeje. Nemohl jsem si pomoct a olízl si rty. Tak sladká. Pomyslel jsem si.
"Ale, ale. Možná z nás bude super dvojka. Serioví vrazi otec a syn!" vykřikl a já zkřivil obličej znechucením. Andrew se jen rozesmál a zamířil ke dveřím. "Dneska jsme si toho užili ažaž. Zítra se vrátím. Synku!" zakřičel ode dveří a poslední slovo řekl zřetelně a pomalu.
Teď už jsem tu byl opravdu sám. Sám s mrtvými těly všude okolo. S výkaly a močí na zemi a cizí krví na tváři. Všechno jsem věděl. Jak o sobě tak i o něm. A to nejhorší bylo na tom to, že to všechno byla pravda.