Poslední svíčka na věnci
**ONA**
Líbezné hlasy se rozléhaly chodbami školy a nutily každého vytvořit alespoň malý úsměv na tváři.
Jen já jsem se neusmívala.
Jen jsem poslušně otevírala a zavírala pusu tak, jak šla slova vánoční písně.
Ještě včera jsem do školního sboru chodila ráda. Teď jsem však litovala svého členství, protože jsme zpívali před celou školou.
A nemusela jsem bloudit očima davem, abych věděla, jestli tady ti dva jsou.
Píseň skončila a dívky i chlapci se pomalu začali odebírat z pódia.
Spěchala jsem spolu s nimi.
Honem pryč, Anno. Honem pryč...
Hrozila totiž reálná šance, že mě jedem z nich dožene a bude se mnou chtít mluvit.
,,Anno!!"
A už je to tady...
,,Anno, zastav, prosím!"
Prudce jsem se otočila, až do mě Dylan málem vrazil.
,,Anno..." šeptl překvapeně, jako by nečekal, že se zastavím. Možná na to měl i právo.
,,Co je?" zeptala jsem se možná až moc příkře.
,,Naše čajovna, zítra v pět?"
Ještě notnou chvíli jsem koukala do těch překrásných očích a ztrácela se v nich, než jsem se konečně odhodlala jen němě přikývnout a rychle běžet pryč.
***
Ahojte :)
Puf... Za tuhle kapitolu se pomalu stydím :(
PS: už se začíná pracovat na dlouhé verzi téhle slátaniny ;) :D
ElenWh
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top