**ONA**

Seděla jsem na parapetu svého okna a sledovala zamlženou noční krajinu za sklem.

Na protější louce se vznášela mlha a zahaloval již mrtvé, podzimní kvítí.

Neustále na něj myslela.

Proč to vlastně dělá? Proč se s ním stýká?

Byl to jen jeden nevinný polibek a ona jeho city stejně neopětuje.

Nemusela by tohle dělat. Nemusela by se kvůli němu trápit.

Ale ona z nějakého neznámého důvodu nemohla ani  pomyslet na to, že by strávila byť jen jeden den bez jeho vtipných hlášek, milého úsměvu a krásných očí.

To prostě nešlo.

Nemohla tomu uvěřit, ale ten chlapec ji změnil.

Udělal z ní lepšího člověka.

Udělal z ní někoho, kdo umí milovat...