,,Všechno vám vysvětlím, prosím. Jen mě nechte mluvit." prosila je šeptem a snažila se, aby nebrečela. Nakonec svou snahu ale vzdala a nechala své slzy, aby jí zmáčeli tvář. ,,Queenie, všechno vidíš, řekni něco." prosila blondýnku a ostatní se na ní podívali. ,,Měli bychom si jí vyslechnout. Musíte to slyšet od ní." řekla ale na Rosalie se nikdo nepodíval.

,,Svou rodinu jsem nikdy neviděla. Hned po narození mě dali k opatrovníkům od kterých jsem v jedenácti utekla a žila sama na ulici. Zachránil mě ředitel Bradavic a žila tam, konečně jsem měla domov, ale to se v okamžiku kdy jsem vystudovala a chtěla studovat dál změnilo. Bylo mi osmnáct když opatrovníci zemřeli a stát mě nikomu nedal. Žila jsem sama a před rokem jsem sem připlula lodí abych poznala nový svět a možná se tu i zabydlela. Jenže hned první den mě napadli dva muži." začala jim vyprávět její příběh a odhalila jizvu po bodné ráně na rameni. ,,Graves mě zachránil, nechtěla jsem mu věřit ale byl to první člověk v životě který se nebál podívat se na mě abych ho náhodou neproklela. Přesně to si mysleli ve škole. I učitelé až na Hagrida a Albuse Brumbála." řekla a Mlok jí zabránil v tom, aby si znovu zakryla jizvu.

,,Proč ti to nevyléčil?" zeptal se jí ale do tváře se jí nepodíval. ,,Asi se bál, že bych mu potom utekla." pokrčila rameny. ,,Nikdy jsem mu o vás neřekla byť jenom jednu informaci." zašeptala a až tehdy se na ní podívali. ,,Nikdy, začalo mi na vás až moc záležet. Taky jsem o vás věděla jenom to, jak se jmenujete." řekla a dívala se do země, mezitím co oni na ni. ,,Vystudoval jsi a já hned ten další rok nastoupila. Je mi dva a dvacet." řekla a podívala se na Mloka. Měl v očích slz, Rosalie měl strašně rád a tohle mu rvalo srdce na kusy.

,,Během té doby co jsem u vás byla my na všech," podívala se na Tinu ,,začalo záležet." dala jim své vysvětlení proč o nich nikdy nic neřekla. ,,Nemohla jsem mu to říct, i když mě do toho nutil a když už jsem se na vás nedokázala podívat bez toho, aniž bych necítila pocit viny, rozhodla jsem se to s ním skončit." povzdechla si. ,,Co se stalo, když jsi mu to řekla, kdy to bylo?" zeptal se jí Jacob. ,,Bylo to ten den, co jste šli do té hospody. Byl pěkně naštvaný, to on mě dostal na lopatky. Hodil mnou proti zdi. Když jste mne našli na té střeše, to on mě tam přemístil po tom, co mě seznámil s jeho dalším pracovníkem Credencem." řekla a Mlok sklopil pohled. ,,To on ti způsoboval tu bolest." hlesla Tina. ,,Ano. Tehdy jsem si uvědomila, co je zač. Není to jenom vedoucí oddílu Bystrozorů. S Credencem se bavil o nějaké holčičce. Ta dívka prý umírá." řekla.

,,A ty si myslíš, že je to obscuriál." řekla Queenie a ona přikývla. ,,Credence je adoptovaný, trochu jsem pátrala ve své paměti. Má dvě sestry, jednu které je víc jak osm, ta to být nemůže, ale ta druhá je mladší deseti let. Řekla jsem mu to, Gravesovi. Že vím, o co mu jde. Překvapil se a naštval se." řekla a na nikoho se za celou tu dobu nepodívala.

,,Proč si nám to neřekla?" zeptala se Tina. ,,Slíbil mi, že mi najde rodinu." řekla a v očích ji zaštípali slzy. ,,Až pozdě jsem si uvědomila, že jeho moc nic nezmění. Rodina mě nechtěla, kdyby mě chtěla, mohli si mě najít. Nenašli, nestojí o mě." před očima viděla to, jak se tvářil když mu tohle říkala. ,,Byla jsem hloupá." špitla.

,,Jak to, že jsem ti nemohla číst myšlenky ale teď můžu?" zajímala se tiše Queenie. ,,To ten prsten. Musel mi ho vzít. Chtěl, aby se tohle stalo. Musela jsem ho nevědomky stisknout. Ten prsten mě chránil před nitrozpytci a taky jsem ho jím mohla přivolat. On mě odhodil." vysvětlila jim to a po dlouhé době vzhlédla. Zadržovala vzlyky, ale slzy se dál draly na povrch a ona jim v tom nedokázala zabránit. Nikdo nic neříkal, všichni zpracovávali její slova a ona doufala, že ji neodsoudí, i když k tomu měli dobrý důvod.

,,Nevím, jak vy, ale já jí odpouštím." řekl Jacob náhle a ona se na něj podívala. ,,Vážně." usmál se na ní. ,,On si myslel, že jsi pro něj pracovala. Ale ty jsi mu o nikom z nás nic neřekla, nikdy, i když ti způsoboval bolest." řekl. ,,Nic s tebou nehnulo. Nikdy, jsi silná a jenom jsi chtěla poznat, kdo skutečně jsi. Ale ty jsi jedna z nás." usmál se na ní a ona se s uslzenou tváří usmála. ,,Jacob má pravdu." pousmála se Queenie a chytila Jacoba za ruku. ,,Cítím tu bolest kterou jsi cítila a kterou teď cítíš. Trhá tě to na kusy, vážně ti na nás záleží." usmála se na ní a pohledem přelétla z ní na Mloka a zpátky. Poznala i to, co cítí k Mlokovi. ,,A nám na tobě." řekla Tina.

,,Ale tobě to muselo hodně ublížit. Ty jsi něco tušila, ale co já?" vyhrkla. ,,To ano." uchechtla se. ,,Ale taky vidím, kdo skutečně jsi. Zvířata by tě neměla tak ráda, pokud by jsi byla zlý člověk." řekla. ,,A ty nejsi zlý člověk. Jenom si tě ten zlý člověk našel a donutil tě, aby sis myslela, že zlá jsi. Nejsi." zakroutila Tinou hlavou a všichni se podívali na Mloka.

,,Myslím, že bychom měli dát Dugalíka a Okami do kufru." řekl Jacob. ,,Dáte je tam, prosím? Doženeme vás." poprosil je Mlok  všichni beze slova odešli. Bála se toho, co jí řekne. Bála se toho víc, než u ostatních.

,,Nečekal jsem to." řekl Mlok když se ozvalo cvaknutí zámku a on si byl jist, že jsou v kufru a neslyší je. ,,Mloku, já," ,,Ne." přerušil jí a podíval se jí do obličeje. ,,Nic neříkej." řekl a ona uhnula pohledem a zadržela slzy. ,,Takhle to být nemělo." špitla. ,,Mloku vím, co jsem udělala." šeptala a ani si nebyla jistá, zda ji slyší. ,,Já to vím taky." přikývl. ,,Ale nedokážu se na tebe zlobit." usmál se na ní a ona se na něj ohromeně podívala. ,,Ani se není za co se zlobit. Vážně ne. Chtěla si poznat svou rodinu a on využil toho, jak jsi křehká. Ale my jsme tvá rodina. Jacob měl pravdu. Nikdy jsi o nás nic neřekla i když ti způsoboval bolest. Nakonec to je tak, že ty pracuješ pro nás." uchechtl se a ona mu skočila kolem krku. Okamžitě ji objal a ona si schovala obličej do jeho kabátu.

,,Mám tě ráda Mloku." zašeptala. ,,I já tebe." řekl a ona cítila, jak se usmál.