Vběhli do nákupního centra a schovali se za věci připravené k prodeji. Rosalie byla stále jako na jehlách, pořád byla dost vystrašená z jejího setkání s Gravesem. Neprošlo jí to a očividně jí to teď ani neprojde. Bude muset vymyslet něco jiného, teď nemá na výběr.

,,Rose, pojď! Vede nás nahoru!" zatáhla ji Tina za ruku a rozběhli se za Mlokem na půdu.

,,Je to chůvička?" napadlo ji. ,,Co?" ozvali se všichni, krom Mloka. ,,Chůvička. O někoho se stará." vysvětlila a na chvíli se zastavili. ,,Je to možné, jak tě to napadlo?" zajímal se. ,,Tyhle zvířata jsem studovala, sama jsem o nich přečetla desítky knih." vysvětlila s úsměvem a konečně dostala možnost říct něco pravdivého. ,,Je to možné. A je dost možné, že dělá chůvičku Okami." napadlo ho a všichni sledovali to, jak si Rosalie a Mlok vyměňují nápady. ,,Ty jsou ale chrononaptystické, mohla by být obrovská." řekla. ,,Nevíme, jestli je to Okami. Třeba je to jiné zvíře." řekl Jacob. ,,Jiné už mi nechybí." zakroutil hlavou. ,,Shodneme se tedy na tom, že je dost možné, že je tam Okami a pokud ano, musíme jít. A nezapomeňte: Nic předvídatelného." připomněl jim a rozeběhl se nahoru.

Rosalie ještě ale zůstala. Dívala se na prsten na své ruce a přemýšlela. Pravda byla taková, že by ho nejradši vzala a nechala zmizet, jenže to nemohla. Qennie by o ní vše zjistila ale fakt, že právě tohle jí s ním spojuje ji děsil a znervózňoval. Zavřela oči a aniž by si to vlastně uvědomila prsten stiskla. Jen co prsten pustila vyběhla schody po dvou a pomalu, neslyšně vešla do místnosti. Vážně tam byli všichni, před Okami a Dugalíkem. Dugalík se na ni podíval a opatrně k ní přišel. S úsměvem si před něj klekla a natáhla k němu ruku. Zaujal ho prsten.

,,Jak to, že tě ta zvířata tak milují?" ptal se nechápavě Jacob. ,,Někdo zvířatům, a nejen jim, holt padne do oka." pousmál se Mlok a ona se mu s úsměvem zadívala do očí. Ostatní je pozorovali, včetně zvířat a ona cítila, jak se její tváře zbarvují do červena. Mlok se nad tím pousmál a obrátil se k Okami, ona pro změnu k Dugalíkovi. Když si pohlédli do očí, jeho byli safírově modré a jasně svítili. Znervózněl a ona s ním.

,,Mloku...?" nestihla to dokončil, Queenie omylem odkopla vánoční ozdobu a v tu chvíli se půdou, nebo co to bylo za podivnou místnost, ozvala rána a všechno bylo rázem rozbité, nebo úplně jinde, než to bylo původně. Dugalík po ní vyšplhal, chytil se jí kolem krku a držel se jí jako klíště. ,,Mloku!" vykřikla znovu vystrašeně když viděla, že Mlok byl na Okami a ta Byla mnohem větší, než původně vypadala.

,,Rose pojď, bude v pořádku." vzal jí Jacob za ruku a Dugalík skočil na záda jemu. ,,Nic ti neudělá, tenhle je až moc neškodný." řekla Rose ale pohled nespouštěla z Mloka. Byla rozhodnutá od Gravese odejít, klidně ho zradit, pokud bude potřeba. Museli dávat pozor, museli jednat rychle, až teď nikdo nejednal předvídatelně.

Z ničeho nic se objevil modrý záblesk a kouzlo jí odhodilo až daleko dozadu. Všichni vyděšeně zvolali její jméno, ale nikdo nemohl nic udělat. Každý teď muset jednat sám za sebe. A ona se jenom modlila, ať to brzy skončí. Ať je po všem, musela jim to říct, musela jim to říct ona a sama, bez něčí pomoci.

,,Gravesy!" vykřikla přidušeně a vyděšeně se na něj podívala. ,,Zavolala si mne." řekl posměšně a už to nebyl ten milý a přátelský muž jehož starostlivost jí nahrazovala otce kterého poznala. ,,Nevolala." zakroutila hlavou a plazila se dozadu když k ní přišel blíž a přiklekl si k ní. Ušklíbl se tomu gestu ale nic neříkal. ,,Nechme to teď být, nechtěl jsem tě vyděsit." omlouval se a ona mu na to už neskočila. V hlavě se jí vybavili dvě vzpomínky. Ta, jak ji odhodil na zeď a ta, jak ho poprvé poznala...

Zaběhla za roh a zády se přitiskla k cihlám. Srdce jí bušilo tak, že to snad museli všichni slyšet. Zhluboka dýchala a marně se pokoušela najít svou hůlku, ale nikde nebyla. S povzdechem se podívala za roh na svou hůlku, ležela uprostřed upuštěné ulice. Dva maži do ní strčili a jí ta hůlka musela vypadnout z kapsy. Dala by všechno pro to, aby se nic nestalo. Když začala utíkat, začali ji pronásledovat.

Znovu se opřela o zeď a ulicemi se rozlehl její výkřik který byl plný strachu a bolesti. Jeden z mužů se na ní s úsměvem díval, nůž zabodnutý do jejího ramene. Oba dva byli vysocí, vychrtlí a v roztrhaném oblečení.

Vytáhl nůž z jejího ramene a zle se na ní ušklíbl. ,,Teď už nám dáš to, co chceme?" zavrčel na ní. ,,Ani nevím, co vy dva chcete. Peníze? Žádné nemám." řekla a snažila se být statečná. Ale bohužel pro ni to byla jenom snaha. ,,Čarodějka nám vydělá, to se nemusíš bát." řekl a přiblížil se k ní. Tiskla se k té zdi tak, jako by do ní chtěla zarůst. ,,Ale pokud nechceš aby se to někdo dozvěděl, chceme jen jedno." řekl ten druhý a přišel k nim. Nikdy nebyla tak vyděšená. ,,Co chcete?" zašeptala. ,,Tebe." usmál se na ní sladce a dřív, než stihla něco udělat jí popadl za ruce a hodil jí do ulice, snad aby byla všem na očích. ,,Ne! Prosím, ne! Pomozte mi někdo!" křičela zoufale a snažila se od nich dostat dál. Ale se zraněnou rukou díky níž na jejím triku nebylo místo čisté to nebylo snadné. Získala tak proto několik kopanců, pěstí... Ne, opravdu jí nešetřili.

Ulicí se ozvala hlasitá rána a silné kouzlo od ní odhodilo oba dva muže na druhý konec ulice, kde se rozhodli pro útěk. K ní pro změnu mířil čaroděj, s její hůlkou a starostlivým výrazem. ,,Prosím, pomozte mi už někdo!" křičela dál a i přes všechnu bolest se snažila dostat se z jeho dosahu. ,,Neublížím ti." řekl chlácholivě když k ní došel a chtěl jí pohladit po zádech. ,,Nesahej na mě!" křikla na něj a odsunula se od něj dál. ,,Nechci ti ublížit, chci ti pomoct. Jsem stejný, jako ty." usmál se na ní a natáhl k ní ruku s její hůlkou. Okamžitě si jí vzala a zkontrolovala, zda je v pořádku. Byla. Hůlka, i ona samotná.

,,Percival Graves." představil se po chvíli. ,,Rosalie Hastingsová." odpověděla a podívala se na něj. ,,Jak se vám odvděčím?" zeptala se ho. ,,Prací." povytáhla obočí na znamení, že nic nechápe a radši zahnala nutkání říct mu nějakou nehezkou poznámku. ,,Jsem pracovník na Ministerstvu kouzel a vím, že jsi tu jenom jako turista. Potřebuji ale, aby jsi mi někoho sledovala. Najdu tvou rodinu." zašeptal a ona s pláčem přikývla. Něžně ji objal a políbil do vlasů. ,,Brzy už budeš se svou rodinou sedět u rodinného krbu, uvidíš." zašeptal.

,,Mě neoblafneš! Je konec, ať chceš nebo ne." zavrčela. ,,Inu, jak chceš. Vskutku je konec." přikývl. ,,Mimochodem, hezká vzpomínka, mohli z nás být dobří přátelé." pousmál se a ona se na něj dívala jak na přízrak. Jak to mohl zjistit?', běželo jí hlavou ale to už se přemístil a ona si všimla toho, že je po všem a ostatní u ní jsou a Graves je někdo, kdo ví kde.

,,Rose, už je to v pořádku." usmála se na ní Queenie a objala ji. Cítila, jak ztuhla a odtáhla se od ní. ,,Queenie?" zeptala se jí nechápavě Tina. ,,Ty jsi pracovala pro Gravese." špitla a Rosalie pohledem sklouzla na svou ruku. Prsten nikde nebyl.