Seděl naproti ní a rentgenoval jí pohledem mezitím co ona si mnula ruce a dívala se na špičky svých špinavých bot. Ještě než se přidala k Mlokovi a Jacobovi, byli jako nové. Teď by je jeden nepoznal. A i když se soustředila na své boty, cítila, jak se na ní díval, až to nevydržela a podívala se mu přímo do očí.

,,Chovala jsi se jinak než jsi jim začala pomáhat." začal konverzaci. ,,Říkal jsi, že jsou to zlí černoknězníci, ne že to jsou milí a ochotní lidé." odpověděla a on se jenom ušklíbl. Vstal a opřed se o desku šedého stolu. Na tváři měl stále ten samolibý úsměv a ona se snažila nebrečet. ,,Jacob Kowalski je možná nevinný, ale Tina Goldsteinová vinna je." řekl a nahnul se k ní blíž. ,,A stejně tak i Mlok Scamander. Jeho zvířata mohou ohrozit naše životy! Je to jenom čaroděj který si neumí uhlídat zvířata a chce vyvolat válku." zamračil se. ,,Lžeš! Takhle o něm nemluv, nic neudělal! Já ta zvířata viděla, jsou krotká a úžasná!" obořila se na něj. ,,A navíc, mohu všem říct to, co děláš. Využíváš ho pro svůj prospěch." řekla a snažila se ignorovat to, že došel až před ní a opřel se o stůl.  ,,To sice ano, ale pokud to ty řekneš, nikdy se nedozvíš kdo byli tví rodiče a nikdy neočistím jméno tvého otce." ušklíbl se a ona se rozbrečela. Pomalu, ale jistě.

,,Ale já s nimi nemám nic společného, nikdy jsem je neviděla." řekla zoufale a nechala slzám volný průchod. ,,Nic nevím." špitla se sklopenou hlavou a cítila, jak jí ukazováčkem jemně chytil za bradu a zvedl jí pohled tak, aby se mu dívala do očí. Čokoládově hnědé proti olivově zeleným. ,,Zatím." usmál se na ní.

,,Dozvíš se cokoli." narovnal se po chvíli, kdy u ní byl tak blízko, že cítila jeho dech na své tváři. ,,Pokud pro mě budeš i nadále pracovat. Jenom musíš udržet tajemství. A i proto jsem ti dal ten prsten. Chrání před nitrozpitci a pokud ho stiskneš v dlani, přijdu ti na pomoc. Nejlepší na tom je, že je pouze určený pro tebe." chytil jí během své řeči za ruku a prohlížel si prsten. ,,Proč já? Ve světě je plno jiných lidé jako já, se stejným problémem." špitla a on jí pohlédl do očí. ,,Ty jsi, má drahá, jedinečná. Nikdy jsem nepotkal čarodějku která by měla větší potenciál. Která by byla tak okouzlující a při tom tak nebezpečná." řekl. ,,Ale takových musí být spousta." pořád tomu nemohla uvěřit. Fakt, že se díky němu seznámila s Mlokem jí děsil a těšil zároveň. ,,Jeden z důvodů, proč bys měla být ráda." řekl a vytáhl jí na nohy.

,,Ty to nevíš, ale já tě sledoval i když jsi byla nemluvně. Tví neschopní opatrovníci se o tebe nedokázali postarat, to všechno já." usmál se na ní mile a ona zůstávala netečná. ,,Tak mi řekni, proč si na tebe nepamatuji?" zašeptala. ,,Lidská mysl a paměť je jako vesmír. Dokážeme něco potlačit, i když si to ani nechceme. Potlačujeme vzpomínky, které nám nejsou souzeny vidět." vysvětlil. ,,Co když ti nevěřím?" řekla a nakrčila nos. ,,Tak mi věřit budeš muset začít." pokrčil lenivě rameny a pustil jí. Popadl svou hůlku a začal máchat u stěny, kde se objevili dveře, které dalšími kouzly otevřel.

Popadl jí za ruku a táhl jí k dveřím. ,,Za chvíli tu budou a já musím ještě prozkoumat ten záhadný kufr. Nesnaž se křičet, je to začarované a stejně tak se nesnaž utíkat, kouzla jsou tak silná, že by jsi to nemusela přežít." řekl, a ona si vzpomněla na hůlku, která byla na jeho stole. Vlekl jí k dveřím a ona si jí stihla vzít a schovat. Ani si toho nevšiml, nic nezpozoroval.

Hodil jí dovnitř a ona se namoženými zády uhodila o výčnělek ve zdi. Zrovna zavřel když zjistila, že mast přestala působit a jí to tak způsobilo bolest tak strašnou a silnou, že se jí chvíli motala hlava než se skácela k zemi v bezvědomí. Cestou k zemi se uhodila do hlavy a vlasy se jí slepily tou trochou krve co se z ranky dostala. Měla strašný strach o Jacoba. Ale hlavně o Mloka. Nedokázala vysvětlit, proč jí tak přirostl k srdci.