Isidora vešla do místnosti, ve které se nacházel i Theseus Scamander a aniž by se na něj podívala, promluvila: ,,Myslím, že na tom nebude nijak zle. Pár dní bude muset mít klid, ale pak bude snad v pořádku." informovala ho o stavu jeho mladšího bratra a konečně se na něj podívala. Nevěděla o tom, že se dnes tady její kamarád zastaví, ale nevadilo jí to. V té chvíli, co se ale otočila, se však zasmála a s úsměvem na rtech ho pozorovala.
,,Proč se směješ?" zeptal se Theseus, jenž si všiml Isidořina pohledu. Ta ho sledovala, jak drží v náruči malého čilina. Nemohla prostě jinak, než se nesmát. Byl to tak zvláštní, ale zároveň moc hezký pohled.
,,Ale ničemu." odpověděla pořád s úsměvem Isidora a sedla si vedle Thesea.

,,Tak teď lžeš, já to poznám," obvinil ji, ale ona pořád nepřestala potutelně usmívat. ,,Jo, aha. Nedívej se na mě tak!" pochopil konečně, čemu se tak směje.
,,Vždyť já se na tebe nijak nedívám." odporovala, ale sama dobře věděla, že kecá po druhé. Věděl to i Theseus, ale na to konto nic teď neřekl.
,,Děláš jakobych byl úplně bez citu." řekl místo toho.
,,Ne, to si nemyslím. Jen je to... nezvyk? Ve vaší rodině se ví jen o Mlokově lásce k zvířatům, ale u tebe je to novinka."

,,Vážně? Nikdy předtím sis nemyslela, že jsem kdovíjak bezcitný, pokud se nemýlím." odvětil klidně.
,,To jo a nejsi. Jen mi nikdy nepřišlo, že by ses až tolik nelišil od svého bratra." zasmála se a na chvíli si vzpomněla na všechny ty hezké chvíle, co spolu zažili, když byli spolu nebo ještě před tím, když pro něj byla jen Mlokova nejlepší kamarádka a on pro ni Mlokův starší bratr. Ty myšlenky ale velmi rychle zahnala. Nebylo to v tuto chvíli správné, protože to v ní vyvolávalo mnohem větší vlnu citů, které už zahrabala někam pod zem, ale teď se pomalu a jistě zpátky draly na povrch.

,,Tak teď nevím, jestli to nemám brát jako urážku."
,,Ne, neber to jako urážku, spíš jako kompliment." ušklíbla se.
,,Dobře, budu ti věřit," zasmál se s ní i Theseus a pokračoval: ,,Oba víme, jak moje máma hodně ráda v nás s Mlokem se snažila vyvolat lásku k zvířatům a u Mloka se jí to i povedlo." pokračoval Theseus. Isidora se s milým úsměvem podívala na malého tvorečka, který před nedávnem přišel bezcitně o matku, a pak odpověděla: ,,To je pravda, ale tebe bych ještě nezavrhovala, jak se tak na tebe koukám."zasmála se. Chvíli se jen tak dívali druhému do očí, než je neprobral ze zasnění qilin.

,,Už jsi ho krmil nebo počkáš na Mloka? Teď sice asi spí, ale znáš ho. Sotva se zase probudí, začne se starat o své malé i velké kamarády." řekla Isidora s pohledem upřeným na qilina.
,,Myslím, že to zvládneme spolu, viď maličký?" podrbal malého tvorečka na krku a ten vesele zepředl. Zdálo se, že by si klidně rád hrál.
,,Tak fajn. Já se zajdu podívat na hrabáky, zkontrolovat třaskavce a tůňodava a taky nakrmit ďasovce. Bunty se vrátí až zítra, protože má hodně vyřizování, do té doby jsem její náhrada a nová Mlokova asistentka, což jsem vždycky chtěla." usmála se Isidora. Z legrace dávala Mlokovi za vinu, že místo ní, je jeho asistentka Bunty, když už na škole se jako mladí domlouvali, že to bude ona, kdo mu bude pomáhat. Bylo to už ale dávno a chápala, že když celou dobu bydlela v Americe, asi si musel najít někoho jiného a Bunty vypadala, že má zvířata ráda taky, to bylo důležité.

,,Páni, nikdy by mě nenapadlo, že můj mladší bráška bude mít jednou dvě holky." zavtipkoval Theseus.
,,To nebylo moc hezké ani vtipné. Navíc se mýlíš, zapomínáš na ty holky, co tajně nosí všude sebou a jeho ostatní kamarády, převážně ještě jeho dva úplně ty nejlepší." zasmála se s ním a pak zmizela.

Sešla po schodech dolů do takzvaného Mlokova světa, kde měl všechny svoje kouzelná zvířata.
,,Ty jsi ještě neodešla, Doro?" ozval se za ní hlas, mezi tím co chystala několika zvířatům něco dobrého na jídlo, aby nebyli ohladu. Isidora se otočila na Mloka a odpověděla: ,,Nemůžu odejít, dokud nebudu mít všechno hotové, ať se na mě ty nebo Bunty, až dorazí, nezlobíte."
,,To nemusíš, já to zvládnu, ale jsi hodná." odvětil Mlok. Isidora se na něj zadívala. Všimla si, jak je špinavý a ruka mu krvácí. Toho si předtím nevšimla.
,,Měl by sis to jít ošetřit, Mloku." doporučila mu Isidora klidně.
,,Já teď nemůžu, musím -"
,,Já se ti o všechno postarám, nemusíš se bát. Jen jdi nahoru a Theseus ti s tím určitě rád pomůže, tu ruku si nezvládneš ošetřit sám." stála si stále za svým.

,,Tak dobře, ale dávej pozor na toho ďasovce. Sice to bylo minulý rok, ale i tak si pořád dávej pozor, Bunty několikrát kousnul a to byl na ni zvyklý."
,,Jasně, šéfe."
A tak jak řekla, šla dělat svou práci, aby tu Mlok toho mohl udělat co nejmíň. Možná to byli zlé, protože některým lidem a možná i právě Mlokovi může práce pomáhat, ale ona věděla jaký její kamarád je a tak se vynasnažila za něj udělat všechno potřebné. Ale samozřejmě nebyla tak hrozná, aby mu nenechala nějaké lehké krmení. Kromě toho měla v plánu v případě potřeby dělat úplně hloupou, že s tím vůbec nepočítala, že Mlok po ní nechtěl udělat všechno.

,,Ale, ale, kam pak si to myslíte, že jdete?" zasmála se Isidora při krmení hrabáků, když jsi všimla, že se snaží utéct. Okamžitě vzala hůlku, vyžadovala nějaký zlatý šperk a bylo po problému. Měla štěstí, že si jí hrabáci nevšimli.
Teď už jí zbývalo jen nakrmit ďasovce, ale to kupofivu i přes Mlokovo staroslivé upozorňování zvládla naprosto skvěle. Jak pak by ne? Nebylo to nic těžkého a věděla, co dělat, takže se nic nemohlo pokazit, teda kromě toho možného pokousaní, pokud se náhodou zvíře naštve.

Isidora měla za sebe radost. Všechno zvládla a byla na sebe pyšná. Nebylo tajemstvím, že by si dokázala představit dělat stejnou ptáci, co Mlok, i když prvního známého magiozoologa by stejně nepředběhla. I tak ale záviděla Bunty, že může dělat něco, co ona nikdy nedělala a pak ani dělat nemohla, protože v Americe by se nesetkala s uznáním. To bylo taky něco s čím Mlok dlouhou dobu zapásil, co tak věděla, ale přece pro tohle byla Británie přece jen víc nakloněna. Možná to bylo dětinské, ale hodlala se s tím pochlubit Mlokovi a taky mu nenápadně naznačit, že i ona by byla jeho skvělá zastupitelka a asistentka, i když si dobře uvědomovala, že Mlokovo povolání není jenom samá zábava.

Vydala se po schodech zase naopak nahoru a zamířila přímo do pokoje, kde si myslela, že tam bude Theseus i Mlok.
,,Mloku, tak bys -" zarazila se v půlce věty i kroku, když viděla scénu před sebou. Stála skoro ještě ve dveřích, tak ještě měla šanci odejít a dělat, že tady nebyla, jenže to by si ji nemohli bratři všimnout. Mlok seděl v křesle a jeho starší bratr naproti němu a pravděpodobně mu nedávno ošetřil tu ruku. Takže se jí možná ten zpěv nezdál a nemá slyšiny, pomyslela si s úlevou Isidora, ale stále zaraženě hleděla před sebe.
,,Ehm - já... jsem chtěla jenom informovat, že jsem zkontrolovala hrabáky a nakrmila je rovnou, zkontrolovala třaskavce a tůňodava a taky nakrmila ďasovce. Všichni něco málo dostali a k těm ostatním mi budeš muset jestě něco říct. Tak jo, teď už bych měla jít zase dolů... asi. " vykoktala, protože nechtěla rušit jejich bratrskou chvilku.

Věděla moc dobře, jak dlouhou dobu si vůbec nerozuměli a svým způsobem i věřila tomu, že je v Bradavicích tak nějak držela pohromadě, ale nechtěla si o sobě myslet merlin ví co. Ale koho by to nenapadlo, když na škole se jakž takž bavili, párkrát spolu byli v Prasinkách, ale sotva vystupovali Bradavice, ona se odstěhovala, měli mezi sebou velmi křehký vztah? Byli sice každý svým způsobem jiný, ale nikdy jí nepřišlo, že by si skoro vůbec nerozumněli.
Samozřejmě to nemuselo být ní, mohlo v tom hrát hru spoustu věcí, ale tohle možná mohlo být i jedno z nich. Proto byl na ně teď tak hezký pohled a ona sama byla ráda, že si zase začínají být navzájem oporou. Mohlo jí to tak i připomínat několik zážitků z Bradavic.

,,Kam bys chodila? Zůstaň tu s námi."
Oba na ni nechápavě hleděli.
,,Ne, ne, já... jsem si teď vzpomněla, že přece jenom jsem na něco zapomněla." vydala ze sebe a stejně tak rychle jak se tu objevila, byla zase pryč a nechala tam vyjevé kouzelníky opět samotné. Ovšem to co jim řekla hned tak neudělala. O chvíli později, aby to nebylo tak nápadné, se stejně ještě na ně na chvíli podívala, sama pro sebe se usmála.

Oba je měla tak moc ráda, že to ani slovy nešlo popsat. A ještě víc ji těšilo je takhle pozorovat. Narozdíl od Mloka, u Thesea moc často neviděla nějakou náklonnost k nějakému člověku, pokud to nebyla právě jeho rodina nebo jenom nějaký blízký kamarád či snoubenka, ale Mlok byl poslední roky vyjímka. Jeho starost o mladšího bratra byla až roztomilá.
Slyšela hodně z jejich rozhovoru, po tom co údajně odešla, všechno o čem si následně povídali a ještě že to nebylo nic moc osobního, jinak by samozřejmě odešla už dávno. O pár minut později už zase stála v Mlokově pracovně, kde jim řekla, že bude. Oblíbila si to místo, které si její nejlepší kamarád vytvořil, tak proč v něm netrávit čas jen tak?

|Pár slov autora|
V téhle kapitole bych opět našla spoustu chyb, ale nechala jsem to tak. Hlavně jsem nevěděla, o čem si Mlok s Theseusem mohli povídat, takže ta scénka byla zmíněná jen okrajově, snad nevadí. A taky se omlouvám, že tak dlouho nevyšla kapitola, ale už mám něco předepsané, tak snad to bude teď lepší.😅
Juli💫