Po tolika dumání se Isidora McGonagallová konečně rozhodla práci v Bradavicích jako učitelka obrany proti černé magii a i kouzelných formulí vzít. Byla nervózní, ale zároveň měla z toho radost. Konečně to vypadalo, že bude dělat něco, co ji nebude každý den nudit. Když panu řediteli dala kladnou odpověď, nečekala, že z toho bude tolik potěšen. Asi byl opravdu bezradný ve výběru budoucího profesora.

A ještě větší nečekanou reakci měla u své mámy. Čekala trochu výčitky z její strany, že jí nedala vědět dřív, že ji na to neupozornila. Jakoby ale tohle Minervu ani nenapadlo a rovnou své dceři šťastně pogratulovala.

Pravdou však bylo, že Isidora opravdu měla trochu výčitky, že se matce o té nabídce v Bradavicích  zmínila, až když kývla. Jenže když to matka nezmínila, nechala to raději být. Tedy jen s omluvou, že si to uvědomuje, ale pak už se k tomu ani jedna nevracela.

,,Rozhodla jsem se, že tu vaši nabídku příjmu, pane řediteli."

To byla slova, která řekla profesoru Dippetovi, když práci brala. Mlok měl pravdu ve všem, co řekl, aby ji dovedl k tomu, že nakonec tu nabídku přijme. A byla mu za to vlastně nesmírně vděčná. A ne jenom jemu. I ostatní přátelé, tedy Theseus i Tina jí pomohli se rozhodnout.

Právě teď šla chodbou ke své kanceláři s pocitem, že za pár dní bude už patřit někomu jinému. Nikdy by nevěřila, že se jí po tom bude snad stýskat.

,,Isidoro!" ozval se za ní dobře známý hlas, ale ne příjemný. Ztuhla a pomalu se otočila. Před ní nestál nikdo jiný, než Mitch Canar.

,,Potřebuješ něco, Mitchi?" zeptala se s falešným klidem. I po těch letech v ní vyvolával to, co před dvěma roky, když se rozešli. Vždycky, když se na něj podívala, viděla část své zlé minulosti, na kterou se snažila co nejvíc zapomenout.

,,Ano," ušklíbl se. ,,Slyšel jsem, že se chystáš jít pryč, je to pravda?"

,,Proč to chceš vědět?" vyštěkla na něj zničehonic jako vlk na svou kořist. Snažila se ho mít co nejdál od těla.

,,Tak okouzlující jako vždy. Ale přece jen se na tobě něco změnilo od dob, co jsme se neviděli. Jsi nějaká nedobytná." protáhl úlisně. Přestože před všemi vypadal jako naprosto milý muž, právě teď před Isidorou se jí ukázal v pravém světle. Stál před ní právě ten Mitch Canar, kterého dobře Isidora znala, a který jí poslední dva roky udělal ze života peklo.

,,Nedobytnou jsi ze mě udělal ty!" zasyčela.

,,Já? Copak bych ti mohl něco udělat?" podíval se na ni jak na ublížené štěně. Isidora přesto v jeho očích spatřila něco, co rozhodně nebylo upřímné. Jakoby se za oponou ublížení schovávala zloba.

Isidora sbírala všechny síly na to, aby se mu konečně postavila. Aby konečně ovládla svůj strach z minulosti. A po tom, co chvíli mlčela, mu konečně po takové době čelila: ,,Ano, ty Mitchi. Snad jsi nezapomněl."

,,Isidoro..." protáhl najednou naprosto vážně a jemně, až se lekla, co se bude dít dál. ,,Víš, chyběla jsi mi. Doma jsem jen sám a až teď mi dochází, jak jsem bral za samozřejmost, že tam jsi. Taky jsem si uvědomil, jak jsem se k tobě choval." dostal ze sebe najednou, čím Isidoru opravdu hodně zaskočil. Ze všech věcí, co si myslela, že by mohl říct, byla tahle to poslední, co by ji napadlo.

,,To sis uvědomil teda brzo. Co chceš?"

,,Isidoro, já vím, že nejsem nijak mírumilovný, ale miluju tě. Prosím, vrať se se mnou do New Yorku. Slibuju, že bude všechno jako dřív, opravdu."

,,Já..." nevěděla, co říct. Nebyla si jistá, jestli mu věřit nebo co vlastně dělat. Jestli co nejrychleji zmizet nebo zkusit zjistit víc. A když po chvíli jejího rozhodování, kdy mu nedokázala nic říct, ji chytl surově za zápěstí, došlo jí, že ta první varianta byla lepší. Snažila se mu vytrhnout, ale dosáhla akorát toho, že stiskl zesílil a ona začala mít strach, protože byli v prázdné vedlejší chodbě Ministerstva kouzel.

,,To bolí," podívala se na něj pevným pohledem, přesto z ní dokázal vyčíst všechno. A ona z toho jeho taky. Jen na nepatrnou minutu měla pocit, jakoby před ní stál ten Mitch Canar, kterého před lety poznala. Jenže teď tu bohužel stál zase ten, kvůli kterému odešla zpátky do Británie. Právě tento muž byl důvodem, proč měla pocit, že život za nic nestojí. Nevěděla, jestli byl Mitch takový, když se poznali nebo jestli se změnilo něco až potom. Bylo snad něco, co jí tenkrát neřekl a rozhodl se se s tím vypořádat sám, až se začal opíjet, chodit pozdě domů, chovat se k ní naprosto nevhodně a nakonec ji i podvést, když byli čerstvě zasnoubení? Nebyla si jistá ničím, ale právě teď věděla a došlo jí, že Mitch se už nikdy nezmění.

,,Tak ti to vysvětlím jinak, krásko. Zapomeneme na to, co se stalo a ty se se mnou vrátíš do Ameriky a zase bude všechno jako dřív. Nebudeme už o tom víc debatovat, je ti to jasný?"

,,Proč jsi sem vůbec přijel?" odvážila se zeptat místo odpovědi.

,,Copak ti to není jasné? To ti nedošlo, že zjistím, kam ses vytratila? Nebo snad jak ty říkáš utekla? Já umím být i docela vřelý, když se ke mě lidi chovají tak, jak mají. To konec konců sama dobře víš, Isidoro. A oba víme, že mě radši nechceš naštvat. Takže se tě zeptám znovu. Odjedeš se mnou zpátky?" zeptal se výhrůžně.

Isidora v tu chvíli byla jako úplně přikovaná k zemi. Ten pocit bezbranosti a skutečnosti, že by opět musela opustit své přátele a matku a tentokrát už možná navždy, se jí vůbec nelíbil. Upřímně měla strach.

,,Co máš za lubem, Mitchi?" znovu se vyhla odpovědi, což muže před ní ještě více dopálilo, takže se k ní přiblížil zase o kus blíž. Čekala další výhrůžky, když otevřel pusu, aby něco řekl, ale byl přerušen jiným nově příchozím.

,,Je všechno v pořádku?" zeptal se Theseus Scamander a ona nebyla nikdy předtím vděčnější, že ho vidí, než teď.

,,Všechno je v naprostém pořádku, pane Scamandere." ujal se jako první slova Mitch. Isidora v ten moment vůbec nebyla schopná slova. Až moc spracovávala celou tuhle situaci. Mitch opět vypadal naprosto neškodně, ale ona moc dobře věděla, že pod tou slupkou milého kouzelníka se skrývá čisté zlo.

,,Opravdu? Nezdá se mi to tak. Pusťte ji." nařídil mu, když si všiml, jak pevně Isidoru drží a ta jen skrývá slzy bolesti.

,,Nebo co? Co uděláte?" podíval se mu Canar zpříma do očí, ale stále vypadal naprosto klidně. Stejně jako Theseus. Jenže v něm, narozdíl od američana, se začal vařit vztek a chuť dát tomu muži před sebou pěstí. Tušil, že tu něco nesedí, už když přijel, ale tohle ho v tom utvrdilo a i on poznal, že se objevil včas.

,,No rozhodně moje kompetence umožňují vás odsud odvést. Jsem si jist, že chceme mezi našimi státy udržet přátelství a ne, abychom museli vysvětlovat, proč jsme vás odsud vyvedli," řekl Theseus varovně a Isidora najednou žasla nad jeho obranářským autoritativním hlasem. Byl to přesně ten člověk, kterého teď potřebovala. Zachránil ji. Teď litovala, že se mu už nesvěřila dřív, když se zajímal. Jak by mu to teď měla vysvětlit? ,,Tak ji pusťte a odejděte dřív, než zavolám bystrozory."

,,Dobře." přikývl nakonec Canar, pustil ji a než se vydal pryč, tak se tak, aby si toho hlavní bystrozor nevšiml, nahl se k ní a pošeptal jí: ,,Ještě jsme neskončili," a pak se vytratil a nechal tam zaraženou Isidoru a vzteklého Theseuse na chodbě samotné.

Jakmile Canar zahl za roh, Theseus se k ní konečně otočil: ,,Pojď se mnou," poručil jí, ale jeho naštvaný tón nemizel. Isidora se tedy vydala za ním do jeho kanceláře a čekala, co se bude dít dál. Kouzelník za nimi zavřel dveře, pokynul jí, aby si sedla. Mezitím došel ke svému stolu, opřel se o pracovní desku a povzdechl si. Nic ale neříkal, což Isidoru donutilo obávat se.

,,Theseusi, já..."

,,Posaď se, Isidoro," řekl bezbarvě, když se neměla doteď k tomu, aby mu vyhověla. Až teď na podruhé ho poslechla. Vlastně ani neměla na výběr. Mohla jen čekat, co z něj nakonec vypadne. A měla takové nepěkné tušení, že to nebude moc příjemný rozhovor.

Nakonec ji ale překvapil.

,,Nechceš mi už konečně říct, co se děje? Tedy přesněji řečeno, co se tobě dějě? Co se ti stalo? Toleroval jsem tvé rozhodnutí, ale to, co se přihodilo teď..." nedopověděl větu,  jen se vzápětí ustaraně zeptal:. ,,Co je?"

Viděl, jak je rozrušená a všiml si i jak se trochu zatřásla. Nevěděl ale nad čím. Tedy... měl teorii, to ano, ale nevěděl to jistě. Dokud se před ním úplně nezhroutila, tiše se snažil zjistit odpověď na svoji otázku.

Isidora to nemohla ovládat. Už to nemohla vydržet. Cítila, jak se třese čím dál tím víc a víc a slzy si hledají cestu na povrch. A pak se prostě poddala svým pocitům. Nechala jim volný průběh. Slzy si našly cestu ven a ona se nezdráhala je před ním skrýt. Vlastně jí to v tu chvíli bylo úplně jedno. Byla otřesená a stále se nemohla zbavit myšlenky, že ji tento muž zachránil od toho nejhoršího.

,,Promiň," kuňkla potichu a uplakaně.

,,Za co?" optal se Theseus, klekl si k ní a ustaraně si ji prohlížel. V tuto chvíli si tak moc připadala jako bezbranná holčička plná strachu a utrpení. Teď už se jí tolik nelíbilo, že před ním tak moc projevila city. Ale byla překvapená, tolik překvapená, až na chvíli ztuhla a zaslechla tlukot svého srdce, když ji jemně a konejšivě objal. Bylo to poprvé od jejich rozchodu, co k sobě měli tak blízko. Vlastně si ani nepamatovala, kdy naposled byla schoulená v jeho krásném, uklidňujícím a hřejivém objetí. Cítila tlukot nejen svého srdce, ale i toho jeho. Bylo to uklidňující, ale přesto nezapomínala na to, co se stalo.

,,Za všechno, Theseusi." vysvětlila mu Isidora a nechala se objímat.

,,Pokud myslíš naši minulost, tak ses mi omluvila už tolikrát a já tobě, že jsme se dohodli, že už to nevytáhnem."

,,Já vím," přerušila ho a zvedla k němu zrak. ,,měla jsem na mysli to ostatní. Pomohl jsi mi, nikdy jsi nade mnou nezlomil hůl a teď... zachránil jsi mě," řekla a sklopila hlavu, i když cítila na sobě ten jeho. Pohled, který jasně chtěl vědět víc. A ona mu to dopřála.

,,Myslím, ne vlastně to vím, že jsi mě určitě zachránil od toho, aby mi Mitch znovu ublížil."

,,Znovu?" zopakoval nevěřícně Theseus a Isidora přikývla.

,,Ano a asi ti už dochází, co se přesně dělo v Americe. Byla jsem tak blbá, že jsem to v sobě držela tak dlouho. Vždyť ty i matka jste se mě několikrát ptali, chtěli jsme mi pomoct, ale já jsem to přehlížela. Bála jsem se, co byste tomu řekli. Teď vím, že to bylo špatné rozhodnutí," povzdechla si a prsty setřela jednu neposednou slzu.

|Pár slov autora|
Všechny vás zdravím u další kapitoly, pokud jste u ní zůstali. Vím, že teď měsíc žádná nová kapitola nevyšla, ale věnuju teď čas nové FF a nebo se mi nechce psát, tak se vám omlouvám.
Juli💫