Po tom, co Isidoru pozval Theseus k nim domů, raději o tom napsala Tině dřív, než měla čarodějka přijet. Nechtěla pro ni mít takové překvapení, zvlášť když moc dobře věděla, že Tina a Mlok k sobě něco navzájem cítí a ne jen v podobě přátelství, ať už si to sami uvědomují nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že v Mlokově kufru zahlédla její fotku, počítala s tím, že aspoň jeden z nich si to uvědomuje.

Právě teď stála na nástupišti King's Cross a čekala až její kamarádka dorazí. Samozřejmě mohla na ni čekat až v Prasinkách, ale říkala si, že tohle nádraží bude lepší. Navíc Tina nikdy vlakem, který jede téměř k Bradavicím nikdy nejela, protože chodila do Stříbranova, takže asi ani nevěděla, kde nástupiště 9 ¾ vůbec je.

Ale těšila se. Moc se těšila. Bude to poprvé, co Tina uvidí její domov, kde se narodila. A taky konečně i ty legendární Bradavice, britskou školu čar a kouzel!

Po necelých dvaceti minutách se to všechno, na co se tak dlouho těšila, vyplnilo. Na nádraží dojela krásná velká černá lokomotiva, která táhla několik modrobílých vagónů. Kdyby nebylo barvy vagónů a typu samotné lokomotivy, vypadalo by to přesně jako Bradavický express. Se skřípěním se lokomotiva zastavila a upustila tolik páry, že Isidora na chvíli hůře viděla před sebe, neboť si stoupla tak špatně, že lokomotiva stála vedle ní.

Jakmile se pára rozpustila, hledala v lidech, kteří vystupovali z vagónů svoji kamarádku. A našla ji. Tina vycházela z nějakého asi třetího vagónu, tak jí Isidora šla naproti.

,,Ahoj!" radostně zavýskala Isidora, když svou kamarádka objímala.

,,Ráda tě vidím." usmála se Tina.

,,Já tebe taky. Chceš vzít kufr?" zeptala se, ale Tina zakroutila hlavou: ,,Ne, děkuji. Raději mě teď veď, kam dál, protože vůbec nemám tušení, kam jít." zasmála se černovláska a Isidora s ní.

,,Tak pojď, opravdu to není daleko." řekla a Tina brzy zjistila, že má naprostou pravdu. Přešly jen na jiné nástupiště, kde se Isidora zastavila před nějakým tlustým zděným sloupem.

,,Musíme tím projít, abychom se dostaly na nástupiště." zasmála se Isidora, když si všimla kamarádčina nechápavého pohledu. Měly to štěstí, že jim zpáteční vlak do Prasinek odjížděl za přesně deset minut, takže měly ještě spoustu času.

,,Neboj se," položila Tině ruku na rameno, když si všimla její nervozity.
,,není to tak těžké. Prostě se jen rozejdeš proti té zdi, ale jestli chceš, zavři oči nebo se rozběhni." poradila jí a na krátko se zamyslela jaké by to asi bylo mít cestu do Bradavic takovou, jakou měli ostatní. Ona narozdíl od ostatních se do hradu dostávala už z Prasinek. Zážitky z první cesty všech jejích přátel už začínaly právě u tohoto sloupu, ať už to samo o sobě znělo docela vtipně, když člověk nevěděl, jak nádraží funguje. Ale byla to pravda. Ona ale nic z toho nezažila, ani moc touhle zdí neprocházela, protože se většinou přemisťovala letaxem, co byl v domě. Jen párkrát tudy chodila a to už jako malá, ještě dřív, než chodila do bradavické školy.

,,Dobře. Jsem konec konců bystrozorka, neměl by to pro mě být problém." řekla, i když těžko říct jestli spíš nahlas sebe sama neutěšovala. Tina se zhluboka nadechla, a pak vyrazila proti zdi a za chvíli se objevila na druhé straně.

,,Tak, vítej na nádraží 9¾!" zvolala zvesela Isidora, když se objevila za ní a společně sledovaly velkou červenou lokomotivu, která už čekala, až bude moci jet. Isidora svou kamarádku pobídla a společně vyrazily k vlaku. V tuto hodinu kupé byly téměř prázdné, takže místo nehledaly těžko.

,,Kdy jsi říkala, že má být ten oběd s Mlokem a Theseusem?" zeptala se Tina při cestě.

,,Za dva dny." odpověděla Isidora. Byla ráda, že to vyšlo právě takhle, protože se Tina alespoň mohla trochu zabydlet, poznat to tu a taky... hned nevidět Mloka, i když Isidora pochybovala o tom, že se na to netěší. Černovláska jen na její odpověď kývla a dál pozorovala ubíhající krajinu z okna.

,,Co bys všechno chtěla vidět? Mám toho tolik v plánu, ale na Bradavice se budeš moct podívat jen z venku." zasmála se Isidora.

,,Uvidíme. Lepší je si to příliš neplánovat." řekla jen Tina.

,,To máš asi pravdu." připustila Isidora. Tolik chtěla své kamarádce ukázat všechna místa, kde vyrůstala, že si ani neuvědomovala, jak moc si to všechno plánuje.

Za dalších asi patnáct minut byly konečně na nádraží v Prasinkách. Vzaly si věci, vystoupily z vagónu a rozešly se do středu vesnice až do Isidořina domu.

,,Vítej u mě doma!" pronesla hnědovlasá čarodějka slavnostně ke své kamarádce.

,,Nemůžu uvěřit, že po těch letech, co se přátelíme, jsem tady nikdy nebyla. Je to tu moc hezké." zakomplimentovala Tina a Isidora se usmála.

,,Díky. Chceš si vybalit? Už mám pro tebe připravený pokoj."

,,Možná bych si něco trošku vybavila." souhlasila.

,,Tak dobře. Dneska bychom mohly jít ke Košťatům, pokud bys chtěla."

,,Nevím, neznám to, ale proč ne?" souhlasila Tina.

Isidora svou kamarádku zavedla nahoru po schodech do jejího pokoje, kde jí nechala chvíli na to si vybalit.

,,To jsi ty?" zeptala se Tina, když si v obývacím pokoji pak všimla na jedné z polic fotku malé holčičky. Byla to přesně ta, které si před několika měsíci všimla i Lally Higgsová před tím, než odcestovali do Bhútanu. Položila Isidoře tehdy snad úplně stejnou otázku jako teď Tina.

,,Ano." přikývla Isidora. Taky kdo jiný by to byl, že?

,,Jako malá holčička jsi byla roztomilá." usmála se černovláska. Isidora se tomu jen ne příliš věřícně zasmála. Spíš to byl takový úšklebek připomínající úsměv.

,,Myslíš? Já si tím tak jistá nejsem."

,,Ale proč ne? Sama jsi říkala, že na škole jsi bývala docela oblíbená."

,,Neřekla bych oblíbená, ale... jiná, to asi ano. Theseus to říká taky." odpověděla a na chvíli se zamyslela. Poslední dobou až přehnaně často se jí do myšlenek dostával starší Scamander a ji to trochu děsilo. Věděla, co to může znamenat, ale odmítala to přiznat. Ano, do Theseuse už byla jednou zamilovaná, ale pak se zasnoubil s Letou a jakákoliv myšlenka jí samotné a Theseuse prostě nebyla možná. Leta teď ale byla přece mrtvá, tak by měla pocit, že ji podvedli nebo něco takového, kdyby se náhodou dali dohromady. Ne, raději sama sobě zapírala a byla si jistá, že to po čase samo zmizí. Ona přece nemá nárok na štěstí nebo lásku po tom, kolik všem lidem ublížila.

,,Co je?" zeptala se, když si všimla Tinina zvláštního pohledu.

,,Víš, asi je načase, abychom zase obnovily naše debaty o mužích, myslím, že to potřebuješ." usmála se Tina a Isidora spolkla poznámku, že to ona taky.

,,Co bys chtěla řešit, prosím tě?" nechápala Isidora.

,,Tak třeba Theseus." řekla prostě Tina. ,,Jak to teď spolu máte?"

,,No, celkem dobře. Proč se ptáš? A neříkej, že jen tak. Ty se nikdy neptáš jen tak. Jsi bystrozorka ve dne v noci, i když nejsi v práci."

,,Budu dělat, že jsem tě teď neslyšela." řekla Tina jakoby nic, než odpověděla na Isidořinu otázku. ,,Jen mě zajímá, jestli je v tvém milostném životě něco nového, když si jenom dopisujeme. Nezapomínej, že to taky chvíli trvá, než to z Ameriky dojde do Anglie a naopak. Třeba jsem něco nestihla."

Isidora si povzdechla nad počínáním své kamarádky, ale odpověděla: ,,V mém milostném životě se neobjevilo nic -"

,,Tak to si nalhávej dál, Issy." přerušila ji Tina, ale Isidora si dopověděla své.

,,Teď ale mám jiné starosti, Tino." snažila se jí vysvětlit Isidora a zdálo se, že jakmile si Tina všimla brunetčina postoje, znejistěla a došlo jí, že opravdu řeší něco vážného.

,,Co se děje?" zeptala se ustaraně.

,,Já... víš přece, jak jsem ti psala, že mě to na Ministertvu kouzel už moc nebaví. No tak jsem se ti už zapomněla zmínit, že mi Armando Dippet nabídl místo v Bradavicích a já teď řeším, jestli to vzít. Moc lidí to neví, možná ani máma." vysvětlila.

Tina chvíli přemýšlela, co odvětit, ale pak odpověděla: ,,Doro, tohle musíš vědět ty, jestli to vezmeš nebo ne. Ale za mě, pokud tě to na ministertvu už nebaví, měla bys zkusit něco nového."

,,Tak díky, to jsi mi teda poradila," řekla Isidora s menší dávkou ironie, pak dodala: ,,ale máš pravdu. Záleží, co si myslím, že je správné a bude mě bavit, bez ohledu na to, jestli přijdu o velmi dobré místo, kdyby se náhodou ukázalo, že to nebyl dobrý nápad."

,,Takže tohle řešíš?" zeptala se Tina, když si všimla, jak najednou její kamarádka znejistěla. ,,Máš strach, že to nevyjde a přijdeš o skvělé místo?"

,,Tak trochu," přiznala nakonec Isidora. ,,a taky nevím, jaké to bude pracovat a vídat zase každý den mámu. Vím, že není ten typ matky, co by mi kecala do práce a života, ale i tak. Nebude to vypadat, jakobych se nedokázala od mámy odtrhnout, když jsem s ní teď bydlela několik měsíců a sotva dalších pár měsíců po tom, co se odstěhovala, nastoupím do Bradavic?" položila si spíš sobě řecnickou otázku.

,,To si nemyslím." zakroutila černovláska hlavou.

,,Vážně? To si myslíš?" zeptala se ustaraně Isidora. Raději ani nezmiňovala ještě jeden fakt, proč o těch Bradavicích tolik přemýšlí. Nebylo to podstatné.

,,Ano, to si myslím. Podle mě řešíš něco, co vůbec nikdo neřeší. Však jdi na pohovor a uvidíš." poradila jí Tina.

,,Tak dobře, díky." usmála se mladá McGonagallová a pak se jí zeptala, jestli by teda nechtěla jít ke Třem košťatům. Tina souhlasila, a tak se šly obě obléknout a vyrazily do této oblíbené hospody.