Značnou chvíli zůstali oba zticha. Ani jeden nepromluvil. Jen Isidora stáhla ruce zase zpět, když zjistila, že žádný "trest" nepřijde.

,,Myslela sis, že ti chci ublížit?" ozval se konečně Theseus. Mluvil oneměle a vlastně vůbec nepobíral to, co se teď právě stalo. Pravděpodobně si ani pořádně neuvědomoval, co to dělá, když ji zkusil vzít jemně, konejšivě za ruku. Jen sebou lehce trhla, čehož si bohužel všiml, ale neuhla.

,,Ne." snažila se znít, jakoby o nic nešlo. Tušila, že se prozradila. Nebo tedy ne přímo ona, ale naznačila mu to, na co tolik chtěl získat odpověď. A i přesto, jak se k jejímu překvapení zachoval hezky, neměla v plánu se mu konečně svěřit. Nikomu neměla v plánu se svěřit. Bylo to až moc čerstvé na to, aby to konečně řekla. Ani nevěděla, že to pro ni bude tak těžké, ale bylo.

,,Jak si můžeš něco takového myslet, Doreen? Vždyť ti musí být jasné, že bych ti nikdy neublížil."

,,Přece jsem ti řekla, že jsem si nic takového nemyslela," zopakovala.
,,Nic se se mnou neděje, Theseusi. Jsem to pořád já."

,,Sama víš, že to není pravda, Doro. Už nejsi ta bezstarostná a šťastná Isidora, kterou jsme všichni znali. Změnila ses a já už začínám vědět proč. Buď ke mě upřímná, prosím."

,,Já... nevím, co chceš slyšet." odpověděla a vůbec si neuvědomovala, jak moc si jsou blízko, jak blízko se k ní opět přiblížil. Sama věděla, že naprosto kecá. Také viděla, jak se změnila, ale nemohla se zbavit výčitek. Takových výčitek, že si zničila život a všechny své problémy nechala zajít tak daleko a nezastavila to dřív.

Lepší bylo zapírat a lhát sama sobě, než se znova topit v žalu a sebeobviňování, což vlastně úplně ještě nezmizelo, když to bylo právě to vodítko, díky čemu si on, její matka a s největší pravděpodobností i Mlok začali něčeho všímat. Nebyla však ochotná jim to říct. Samu sebe za to nenáviděla.

,,Bylo hezké, že jsem nemusela být dneska celou dobu jen tady v kanceláři, ale už bys asi měl jít." promluvula dřív, než stačil cokoli říct. A znova ještě zopakovala svou prosbu, aby nevyzvídal, když se nadechoval, aby něco řekl.

Po jejím poprosení už nic neřekl, tedy kromě krátkého ,,dobře" a vydal se v tichosti ke dveřím. Na poslední chvíli se ale zdálo, že si to Isidora rozmyslela k překvapení jich obou, když ho zastavila: ,,Počkej, Theseusi."

Tázavě se k ní otočil a ona hledala ty správná slova. Sama nevěděla, co ji to napadlo. V jednu chvíli chtěla být sama a v té druhé se slyšela, jak na něj volá, aby zůstal.

,,Promiň, jak jsem se teď chovala. Nebylo to k tobě fér. Nezasloužil sis to."

,,Chápu, už to neřeš. Já vím, že..." zarazil se.

,,Ano?"

,,To je jedno. Jestli je to všechno, už půjdu."

,,Ne, nemusíš. Teda, pokud potřebuješ, tak samozřejmě jdi, ale pokud ti nevadí tu ještě chvíli být, klidně tady zůstaň." snažila se o vykouzlení úsměvu, i když trochu nervózního.

,,Doopravdy? Myslel jsem, že jsi před chvílí chtěla, abych odešel."

,,Ano, ale v záchvatu vzteku. Už přemýšlím zase racionálně, neboj. Opravdu se ti za to omlouvám, ale jde o to, že jsem se naučila skrývat svoje emoce a teď je pro mě těžké jen tak k tobě přijít a říct ti všechno." řekla a nedělala si moc těžkou hlavu s tím, že mu teď právě potvrdila, že jeho domněnky jsou správné a něco se stalo. Stejně by si pořád myslel svou, i kdyby zapírala.

,,Pokud by sis to rozmyslela, jsem tu pro tebe." usmál se a šel zpět ke stolu.

,,Díky." vydechla Isidora úlevně. Ulevilo se jí, že vztah mezi nimi není zase zničený. Když se před chvílí chystal otevřít dveře, což by mohlo znamenat, že už nadobro jdou každý jinou cestou a ani přátelství mezi nimi už nefunguje, zděsila se toho a chtěla to zachránit, což se jí i povedlo.

,,Chceš něco na pití? Myslím jako pití." navrhla.

,,Opravdu? Chceš si zrovna teď dávat alkohol? A vůbec, ty tu máš alkohol?" podivil se. 

,,Co? Myslíš si, že tu chlastám nebo co? Je to jen jedna láhev pro speciální příležitosti." vysvětlila a pak odpověděla na jeho první otázku otázkou. ,,A vůbec, kdo by to zjistil, kdybychom si dali jednu skleničku na usmířenou?"

,,Merline, kdo by tohle do tebe řekl?"

Isidora se tomu jen zasmála, nalila oběma sklenici a přesunula jednu k jejímu dlouholetému příteli.

,,Na usmířenou? A seš si jistá, že nám to už doopravdy vydrží, protože zatím to vypadá, že si v některých věcech moc nerozumíme. Jako například teď bych mohl zase začínat s tím, abys mi řekla co se děje, ale neudělám to, protože mi nabízíš mír." řekl ze vtipu.

,,A děláš dobře." zasmála se a to opravdu od srdce. Čas od času, když přestala přemýšlet a jen se bavila, se objevila ta stará Isidora McGonagallová, kterou si před lety na škole Mlok se svým bratrem tak oblíbili. Jenže pak se zase zničehonic vrátila ta nová Isidora McGonagallová, která před všemi tajila jednu skutečnost a nikdy nesdílela své soukromí. Ovšem ne že by se úplně změnila.

,,To jsem rád," zasmál se s ní. ,,A na co si připijeme?" zeptal se, když Isidora vstala, vytáhla láhev vína a sklenice.

,,No přece na tu usmířenou, jak jsi navrhoval." nepřestávala se usmívat Isidora a společně si tedy přiťukli.

,,Víš, je to zvláštní." řekla zničehonic Isidora.

,,A co?" zeptal se Theseus.

,,My dva," vysvětlila hnědovlásá čarodějka. ,,Po tom všem jsme pořád kamarádi."

,,To máš pravdu," souhlasil. ,,A jak taky vidíš, pořád mi na tobě záleží." dodal a na chvíli se zasekl v pohybu, když si uvědomil, co to vlastně řekl.

,,Vážně?" zeptala se McGonagallová. Tahle slova ji neskutečně pomáhala, I když o tom ještě nevěděla. Bylo to poprvé, co to řekl a tím pádem jí i potvrdil, že se opravdu nemusí strachovat, že ji vnitřně nenávidí, opovrhuje jí a baví se s ní jen proto, že musí.

,,Vážně." přikývl. ,,Ani nevím, proč to říkám. Asi jsem si neměl dávat ani tu jednu skleničku." vtipkoval znovu.

,,Náhodou, je to hezké. Oproti tomu, co tady bylo ještě před skoro půl hodinou." usmála se Isidora po tom, co se zasmála jeho malému vtipu. Ale něco na její tváři říkalo, že není tak úplně v pořádku.

Chtěl se zasmát, ale zarazil se, když si všiml jejího výrazu.

,,Nevypadáš, že bys tomu moc věřila. Je všechno v pořádku? A promiň, že se ptám." zeptal se. Nechápal, co se to s ním děje. Ne že by tuhle ženu dokázal vůbec někdy nenávidět. Ale když byli mladí, ublížila mu a to docela hodně, tak bylo vlastně nepochopitelné, že se i po těch letech a jejich minulosti o ní staral.

Na začátku se pral sám se sebou, protože to pořád nebylo tak dlouho, co zemřela jeho snoubenka. A sám sebe se snažil přesvědčit, že láska k Isidoře je pro něj už jen minulost, ale nedávné události říkaly opak. A tak si říkal, že Isidora pro něj je teď něco jako sestra a že jsou přátelé a nic víc to neznamená.

Vždyť se mezi nimi nic nestalo! Tedy kromě toho momentu té jedné noci před Prasečí hlavou před tím, než odešli do Bhútánu. Od té doby mezi nimi nebylo vůbec nic. Tedy kromě těch občasných hádek, když se snažil zjistit, co se jí stalo, ale Isidora bylo uzavřená do sebe.

,,To je dobrý. Ano, jsem." přikývla, ale pak nechala průchod svým opravdovým pocitům. ,,Ne, vlastně nejsem v pořádku. Mám pocit, že si od tebe takovou pozornost, starost a vůbec tvé přátelství nezasloužím."

Chystal se na to něco odpovědět, ale přerušil ho nově příchozí, který se tam objevil opravdu  nečekaně. Nejdřív se ozvalo zaklepání a až pak se ve dveřích objevil hubený černovlasý muž malého vzrůstu.

,,Isidoro, potřeboval bych od vás, abyste -" zarazil se pan Foy ve dveřích, když zjistil, že čarodějka není sama. Edwan Foy se staral o Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory.

,,Promiňte, že jsem nezaklepal. Myslel jsem, že tu jste sama. Zdravím, Theseusi. A ještě jednou se omlouvám."

,,To je v pořádku. Já už stejně půjdu, ať můžete s Isidorou dořešit věci, které potřebujete." zvedl se Theseus od stolu.

,,Ne, to nemusíte. Já klidně přijdu jindy." nabízel Edwan.

,,Mám taky nějakou rozdělanoz práci, raději vás tu nechám." nenechal se odbýt Theseus a otočil se k Isidoře.

,,Díky za hezké odpoledne a víno. Pokud bys měla zájem, byli bychom s Mlokem moc rádi, kdybys přišla v sobotu na oběd, moc rádi tě oba uvidíme." navrhl a Isidora bez váhání přikývla.

,,Přijdu moc ráda, ale nevím jestli to budu stíhat. Má přijet Tina." usmála se Isidora jako sluníčko nad skutečností, že její nejlepší kamarádka bude v Británii.

,,Nevadí, jsem si jistý, že Mlokovi to vadit nebude a budeme se na vás těšit."

,,Já ale ještě nevím, jak se na to Tina bude tvářit. Nemůžu potom, co hned přijede, jí říct, že půjdeme ke bratrům Scamanderovým na oběd." zasmála se Isidora.

,,Tak uvidíš." odpověděl nakonec, rozloučil se s oběma a nechal je v Isidořině kanceláři o samotě.