Bylo to už několik měsíců, co Isidora McGonagallová žila úplně sama ve svém rodiném domě. Všechno zůstalo tak, jak bylo, když se vrátila. Nic se neměnilo, kromě toho, že už tu každý den nemohla potkat svou mámu.
I prázdný pokoj nechala tak. I když už by mohla brát dům za svůj, neměla ani v plánu nějaké velké přestavby. Proč taky? Byl to dům jejího dětství.

Navíc to bylo už několik měsíců, co se nemusela starat ani o situaci ve světě, neboť Grindelwald zatím stále nejevil známky nějakého plánu znova povstát.

A tak mohla v klidu chodit do práce, scházet se s přáteli a stále chodit za Minervou aspoň do práce. Právě teď byly v domě v Prasinkách. Isidora šla do kuchyně postavit na čaj, a když se vrátila, všimla si alba s fotkami, které měla její máma v klíně.

,,To je to album z té poličky v knihovně? Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem se do toho někde dívala." ozvala se, když profesorka vypadala, že vůbec nemá tušení o tom, že v místnosti už opět není sama. Minerva k ní zvedla hlavu a posmutněle se usmála. Byl to nepatrný úsměv, kterého by si možná někdo ani nevšiml a Minerva si možná myslela, že ani její dcera ne. Opak byl ale pravdou. A to Isidoru překvapilo, její výraz. Dívala se snad na něco, co ji nutilo vzpomínat na něco o čem neměla ona sama jako její dcera zdání? 

Isidora moc dobře věděla o jedné věci, kterou jí její matka nikdy neřekla. Věc, o které nikdy nemluvila a čím byla Isidora starší, tím ji zajímalo, kdo je její otec. Ne že by s tím nedokázala žít. Už byla dospělá a nemuselo by jí už na tom vůbec záležet, ale když se teď dívaly na ty fotografie, chtěla to konečně po těch asi třiceti letech vědět, pokud by to bylo vůbec možné.

,,Jednou jsem ti ho ukazovala, ale to už si nemůžeš pamatovat," odpověděla Minerva. ,,I když tam toho není moc, jsou v tom fotky mě od asi mých devíti let až po mých sedmnáct, možná osmnáct, takže chápeš, proč jsem neměla potřebu ti ukazovat. Jsem si jistá, že to nechceš vidět."

,,Blázníš? Vždycky jsem chtěla vidět, jak jsi vypadala za mlada." usmála se Isidora a zeptala se jestli se může podívat.

,,To jsi ty?" zeptala se a ukázala na holčičku na fotce ještě mezi dvěma dívkami.

,,Ano. A tohle je Daisy Clacksonová a Emily Franklinová. Tenkrát jsme spolu trávily celé dny. Ale pak jsem se dostala do Bradavic a všechny přátelství, co jsem doma ve Skotsku měla, včetně těch s Emily a Daisy, se pomalu začaly rozpadat až jsme se rozešli úplně." řekla smutně Minerva.

Na chvíli se zamyslela nad těmi všemi věcmi, co mohla mít, kdyby tolik nemilovala být čarodějkou. Možná že by se s Emily a Daisy stále přátelila a věděla by, jak se teď mají. Tyhle myšlenky ji dováděly k přemýšlení i o ostatních lidech, které jako mladá poznala, ale se kterými se musela rozloučit. Mezi ty stále bohužel patřil i Dougal McGregor.

,,Jsem ráda, že tě nic podobného nepotkalo." dodala vzápětí.

,,Jakmile ses jednou rozhodla žít mezi kouzelníky, ani jsem neměla moc šanci, aby se mi stalo něco podobného, i když jsem u babičky s dědou taky trávila čas. Jsem ráda, že jsi mi dovolila vyrůstat takhle."

,,To moc ráda slyším, Doreen."

,,A kdo je tohle? Pamatuju si ho z několika fotek, ale nikdy jsi mi neřekla, kdo to je. Jenom tvůj dávný známý." ukázala Isidora na velice pohledného mladíka. Nepatrně se podívala na matku a znova viděla ten pohled plný bolesti, který viděla před několika minutami, když přišla do obývacího pokoje a její matka si zrovna prohlížela fotoalbum.

,,Už hodně dlouho se tě chci na něco zeptat," začala najednou hnědovláska, když Minerva přemýšlela, co by měla říct, protože tušila, kam tenhle rozhovor spěje. A to ještě nevěděla, že když Isidora řekla dlouho, myslela asi od jejích patnácti let.

Její dcera se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu pokračovat.
,,Mami, obě dvě víme, že Elphinstone nebyl můj táta. Sama jsi nedělala, že je, když nebyl. A toho si moc vážím." řekla a na chvíli zavzpomínala na Elphinstona Urquarta.

Byl to kouzelník, kterého Minerva potkala kdysi na Ministertvu a nakonec si ho vzala. Byl starší než její matka a Minervin šéf, kterému se zalíbila a i ona si oblíbila jeho, ale ne tak, jako on. I když její matka patřila mezi výkonné a nadané pracovníky na odboru, kde pracovala, což byl Odbor prosazování magického práva , stále nesouhlasila s názory některých ze svých kolegů. Milovala svého otce, totiž Isidořina dědečka, který byl mudla. A pak i právě toho chlapce z fotky, o tom ale její dcera zatím neměla ani ponětí. Oba byli mudlové a někteří kouzelníci měli pocit, že si jakékoliv spojení s kouzelnickým světem.

To byl taky důvod proč z Ministerstva kouzel odešla a zkusila to v Bradavicích. A chybělo jí i její rodné Skotsko, ale i ta práce ve škole byla dobrým způsobem, jak pracovat a mít na svou dceru trochu času a být spolu.

V Bradavicích mohla Isidoře zaopatřit hezké dětství, když zrovna její život tenkrát nebyl... řekněme klidný. Byla mladá a ani sama nečekala, že tou dobou bude mít dítě. A i když žila v Prasinkách, to nezakazovalo, aby její tenkrát bývalý kolega i šéf nenavštívil ji i její dceru.

Při té příležitosti jednou sebral odvahu požádat ji o ruku,  a i když napoprvé nepřijala, stejně se pak vzali. Její matka si však nechala své dívčí jméno. A tak Isidora aspoň na chvíli měla otce. Byli šťastní, i když Elphinstone nebyl její biologický otec. A nehráli si před Isidorou, že je, to už ale vlastně zmínila i sama Isidora. Nechtěla své dveří lhát.

Viděla, že ho má ráda i tak, takže bylo všechno tak, jak mělo. A i ona se cítila po dlouhé době moc šťastná. Jenže po třech letech manželství se mu stala nehoda, kdy ho kousla jedovatá rostlina a on následně zemřel.

To už byla Isidora větší a proto i ji zasáhla smrt Elphinstona. Elphinstone Urquart byl pro ni opravdu jako otec a moc jí chyběl. I když nikdy svého pravého otce nepoznala, vždycky toužila mít úplnou rodinu a to se jí i na opravdu pár let splnilo.

,,Ale chci konečně po těch letech vědět, kdo jsem... úplně. Víš, jak to myslím." změnil se tón jejího hlasu na klidný a tichý. Sama si nebyla jistá, jestli chce slyšet celý příběh, ale musela to udělat. Musela se zeptat a nežít celý život ve lži. Viděla matčiny reakce, nerada o tom mluvila, ale bylo to už přece dávno. Nezáleželo na tom, takže se to teď mohla konečně dozvědět. ,,Nechci, aby sis myslela, že toužím po jiné rodině. Mám tě moc ráda, mami, nemohla bych si přát jinou mámu nebo rodinu než tebe. Jsi nejlepší máma na světě. Ale pochop mě, prosím, chci vědět, kdo je můj táta.

Nečekám, že ho zničehonic poznám a budu mít i otce, ale chci znát celý svůj původ. Počítám s tím, že mi neřekneš celý příběh. Vím i to, že už mě to ani zajímat nemusí, když jsem skoro ve středním věku, ale pořád bych to chtěla vědět." ukončila svůj monolog a zmlkla. Čekala, jak na to její matka zareaguje. Co jí řekne?

,,To co jsi teď řekla... to je dobrý důvod," řekla nakonec Minerva. ,,A já chápu, proč to chceš vědět. A i když ti nemohu slíbit, že ti řeknu všechno úplně klidně téměř bez emocí. Je to už nějaká doba a pokusím se ti to všechno říct.

Moje máma, tvoje babička, dlouhou dobu žila ve lži. Dlouhou dobu před tvým dědečkem tajila, že je čarodějka. Po tom, co musela jít s pravdou ven, nikdy to mezi nimi nebylo jako dřív.
Já jsem si myslela, že mě nic podobného nemůže potkat. Ale pak před tím, než jsem šla pracovat na Ministertvo, jsem potkala jeho." ukázala na chlapce na fotce a mimoděk se usmála.

Pak pokračovala s vyprávěním. Že se jmenoval Dougal McGregor. Jak se začali sbližovat, až ji nakonec požádal o ruku a ona souhlasila. Jenže jak nad tím poté začala přemýšlet, uvědomila si, že by skončila stejně jako její matka a tak nakonec odmítla, i když mu neuvedla důvod. Proto byla ráda, že Isidoru dokázala nechat vyrůst převážně v kouzelnickém světě a pokud se náhodou spřátelila s někým, zařídila nebo si i přála, aby se jí nestalo, to co jí. I co se týkalo přátelství.

Pokračovala dál, až se postupně začala dostávat k té části, kde byla těhotná s Isidorou. Tím to hnědovlasé čarodějce konečně došlo.

,,Takže takhle to je? Dougal McGregor je můj otec?" zeptala se napjatě s očekáváním, i když už předem znala odpověď.

,,Ano," přikývla Minerva a pokračovala ve vyprávění: ,,Já jsem to ale tenkrát Dougalovi neřekla. Dlouho jsem se doma ve vesnici ani neukázala. Jenom jsem psala rodičům jestli jsem v pořádku, ale zprvu jsem jim to taky neřekla. Neptej se mě proč, já sama to vlastně ani nevím. Byl by to pro mě způsob, jak s Dougalem být, ale asi si nějaká moje druhá část mě uvědomovala, že po tom, co jsem to všechno mezi námi zkazila bych za ním nemohla přijít s tím, že bude táta a taky tu pořád zůstávalo to, že bych mu musela o sobě lhát. Takhle to bylo lepší, i když v té chvíli jsem byla moc mladá na to, abych si uvědomila, že tě zbytečně připravuji o otce.

A možná že by tvůj otec zůstal v nevědomosti, kdybych se jednou přece jen na pár dní nevrátila a náhodou se my dva nepotkali. V té době jsi ještě ani nebyla na světě, ale už šlo poznat, že jsem těhotná. A osud to mu přál, abychom se náhodně potkali. Při pár počítání to prostě vycházelo, takže mu to samozřejmě došlo. To už jsem ale byla dávno pryč, tak mi poslal dopis.

Nechtěla jsem mu znova lhát, tak jsem to před ním ani netajila. Všechno jsem mu vysvětlila, kromě toho že jsem čarodějka. A to jediné, co jsem mu mohla dát, je to, aby tě viděl. A po jenom jedné návštěvě, jich bylo víc a víc, až jsem to musela zarazit. Chtěla jsem, abys měla otce, ale nechtěla jsem žít ve lži a navíc jsem si uvědomovala, že jsem mu musela hrozně ublížit, tak jsem se ani nepokoušela vrátit se k němu.

Posílali jsme si dopisy, aby věděl, jak se ti daří a jak se obě máme. Byla jsem až překvapená, jak se snažil. Možná že jsme oba tak nějak doufali, že se to mezi námi opět zase spraví a budeme spolu, ale nikdy jsme si to neřekli. Ale pak asi po dvou nebo třech letech mi napsal, že se zasnoubil a abych pravdu řekla, zlomilo mě to. Na jejich svatbě jsem se bohužel nedostavila. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem mu neřekla, co jsem měla. Ale už bylo pozdě a já jsem chtěla, aby měl šťastný život, i když to mělo být beze mně.

Dougal vypadal, že by byl ochotný tě stále navštěvovat. Myslím, že se chtěl svěřit i své ženě. Ale nakonec jsem mu napsala, že by to nebylo dobré pro nikoho. Ještě párkrát jsme se potkali, ale pak naopak čím dál míň a míň, až jsem vůbec nevěděla, co dělá nebo jak se má. Myslím, že do konce svého života to své ženě neřekl." dořekla Minerva smutně a i ona měla při pohledu na svou dceru, která měla skleněné oči, slzy v očích.

,,Zemřel?" To bylo jediné, co ze sebe šokovaná Isidora byla schopna říct. Nedokázala slovy popsat své pocity. Možná ani nevěděla, jak se cítí.

Dokud jí tohle všechno matka neřekla, obávala se jestli se náhodou její rodiče nerozešli ve špatném nebo jestli její táta je vůbec dobrý člověk.
Ale skutečnost, že ho nikdy ani neuvidí, ji bolela o to víc, než kdyby věděla, že k němu nemůže přijít a říct, že je jeho dcera.

,,Ano. Ani nevíš, jak mě bolelo, když jsem zjistila, že je už navždy pryč a nikdy nebudu mít šanci se mu omluvit a některé věci mu vysvětlit, pokud to vůbec jde," odpověděla Minerva s těžkým srdcem a pokračovala: ,,Chápu, jestli teď u tebe v očích klesnu. To já jsem tě připravila o celou tvou rodinu. Jen kvůli mojí naivitě a hlouposti. To co jsem udělala je naprosto neomluvitelné a nepochopitelné. Vždyť jsme se  rozešli úplně hloupě! Já si to uvědomuji a chápu, pokud se tvůj postoj změní."

,,Ne, nezmění, mami, a svým způsobem to chápu. A v tuto chvíli už se ani zlobit nemůžu. Pořád jsi moje máma. Je taky hezký pocit vědět, že jsi ho milovala natolik, že ses ho byla ochotná vzdát, aby žil líp a bez skrývání." řekla s malým úsměvem a svou milovanou mámu objala.

Minerva byla tak moc šťastná. Bála se, co jí na to Isidora řekne, ale po tom, jak dlouho čekala s odpověďmi, nikdy nečekala, že to vezme takhle. Opravdu si nemohla přát lepší dceru, I když to neměnilo nic na tom, že se v tomto období života nechovala zrovna nebelvírsky. Ale čas už nevrátí. Může jen dál být se svou dcerou a sledovat celý její život.

|Poznámky autora|
Omlouvám se za tak dlouhou kapitolu, ale nějak se mi to protáhlo při psaní😂
Jo a jinak podle internetu si Minerva Elphinstona vzala někdy v 80. letech. Nevím jestli to tak opravdu je, ale pro jistotu jsem to upravila. Takže Dougal umřel mnohem dříve, než právě v roce 1982 a i Minerva se vdala dřív. Vím, že Dougal a jeho rodina zemřeli po napadení smrtijedů, ale pro příběh jsem to musela změnit. To jen tak pro informaci, abyste nebyli zmatení.
A taky doufám, že to trochu dává smysl😅