,,Někdy mi Bradavice opravdu chybí." přerušil to ticho jako první Theseus, když šli po cestě směrem k Bradavicím. Ovšem neměli v plánu dojít až tam, samozřejmě.

,,Mě taky," přikývla Isidora. ,,a to jsem v tom hradu strávila podstatně delší dobu než ty. Vím, že se opakuji, ale já opravdu jako malá jsem to tady měla hodně ráda a pořád mám. Ale pak, co jsem přišla do Bradavic jako studentka to bylo jiné, kouzelnější. Před tím jsem těma chodbama jenom tak chodila a těšila se, až tam nastoupím. Bylo to mnohem lepší, když jsem tam byla na koleji, začala se bavit s novými lidmi, studovat tam a většinu měsíců tam žít. Už to prostě bylo ono." zasnila se Isidora.

,,Tomu věřím, i když pro mě to byla pořád škola. Sice jsem se tu cítil dobře a byl to takový můj druhý domov, ale jak jsem byl starší a musel jsem se rozhodovat, jaké budu dělat povolání, docela jsem se těšil až budu pracovat jako bystrozor na Ministertvu kouzel."

,,Jo, já vím, tys vždycky chtěl být bystrozor a těšil ses na to. Vždycky jsi byl... no lehce jiný než já a Mlok."

,,Nikdy jsi nevypadala, že by tě to na ministerstvu měla kdovíjak štvát. Pokud si dobře vzpomínám, chvíli jsi byla taky bystrozor."

,,Nebyla to moje vysněná práce, Theseusi, ale tak nějak jsem nevěděla, co jiného. Lékouzelnice jsem být klidně mohla, mám na to, ale to jsem si na poslední chvíli rozmyslela. Nebylo by to pro mě. A tak jsem zkusila úřednické práce na ministertvu."

,,Jaké úřednické práce? Všechny odbory nejsou takové."

,,To vážně? I ty sám musíš vědět a uznat, jaké je to papírování jako bystrozor a to jsem nebyla na takovým místě jako ty."

,,Dobře, připouštím, každého to být vysněná práce nemusí."

,,Ale ty ses pro to narodil, viď?" zavtipkovala Isidora a zasmála se.

,,Tak nějak," zasmál se i on. Byl britský hlavní bystrozor, takže na tom asi něco bylo. ,,A vidíš? I tak jsme si padli do oka."

,,Je to divný, co? Chci říct... svým způsobem jsme každý úplně jiný a stejně jsme to spolu zkusili." řekla Isidora. Kupodivu už při takové konverzaci neměla nutnou potřebu změnit téma, za co měla radost. Znamenalo to, že už se jejich vztah začíná více otevírat a přátelí se.

,,To máš pravdu. Kdyby záleželo na tom, tos pak měla skončit s Mlokem."

,,Mlok má ve svém srdci někoho úplně jiného, nám by to nikdy nemohlo vyjít." řekla a byla to pravda. Moc dobře věděla o jeho lásce k Letě a teď k Tině. Přála jim, aby měli šťastný konec.

,,Pamatuju si, jak jsme spolu poprvé šli do Prasinek," promluvila najednou Isidora. ,,my tři s Mlokem. Tenkrát Leta byla na ošetřovně a já s Mlokem jsme jí chtěli zvednout náladu, tak jsme jí něco koupili u taškáře." dodala.

,,Na to si už ani nepamatuju, abych pravdu řekl."

,,To se nedivím. Do nějakého čtvrtého nebo pátého ročníku jsme se skoro nebavili, byl jsi jen starší brácha mého nejlepšího kamaráda."

,,A víš, že jsi mi ještě neřekl, co jsi celou tu dobu dělal ty, když jsem tu nebyla?"

,,To myslíš něco, o čem nevíš? Musí ti být jasný, že jsem celou dobu pracoval na ministertvu a pak byl ještě zasnoubený."

,,Promiň, to byla asi blbá otázka. Měla mě napadnout, že zase se vrátíme k tomuto tématu." omluvila se mu hned.

,,To nevadí. Jsou to naše společné smutné vzpomínky na někoho, koho jsme milovali, takže budeme smutnit spolu, když budeme o tom mluvit."

,,Ale pořád se k tomu vracíme, i když oba víme, že nám chybí přestože se snažíme dělat, že je to už v pořádku. Znali jsme Letu dlouho, Theseusi, nemusíš říkat, že ti nevadí, že o ní mluvíme. Ale slibuju ti, že se vynasnažím neptat se na věci, které by nás zase mohli zavést k Letě."

,,To budeš hodná."

,,No... asi bychom se už měli pomalu vracet." navrhla Isidora, protože po tom to mezi nimi bylo zase nějaké zvláštní.

,,Ale pokud dovolíš, chci se zeptat ještě na dvě poslední věci." řekla nejistě, když se začali zase vracet zpátky.

,,Dobře."

,,Sice říkáš, že pro tebe i přesto všechno nejsem odporná mrcha, ale to, že jsem nebyla pozvaná na Letin pohřeb vůbec neříká opak. A to se dostáváme k mé druhé otázce. Pamatuješ si, jak teď Lally říkala něco o tom, že je většina z nás nedokonalá a Albus zase o zradě v srdci? Opravdu nic z toho, žádnou zradu, nenávist nebo něco podobného, ke mě necítíš?" zeptala se a ani si nevšimla, že jí vlhnou oči.

I přesto jak se snažila dělat, jak jí to nevadí a že jsou přátelé, v sobě ukrývala takovou bolest a myšlenky jestli jí teď neubližuje pro změnu on. A bylo jí jedno, jak ji teď Theseus vidí.

,,Doreen, jak si vůbec můžeš něco takového pořád myslet? I kdybych chtěl, nešlo by tě nenávidět, nemohl bych. Až teď jsem si uvědomil... jak moc jsi mi chyběla. Ale pravdou je, že ten dopis jsem poslal moc pozdě, těsně před pohřbem, protože jsem... na tebe zapomněl. A je mi to moc líto. Leta by si přála ne moc velký pohřeb, jen jejích nejbližších, což jsem udělal, ale -"

,,Na mě jsi skoro zapomněl, jak jsi řekl," dokončila to za něj. Byli už skoro u Prasečí hlavy.

 ,,Docela si protiřečíš, víš to? Normálně by mě potěšilo, že jsem ti chyběla, protože... ty mě taky, jako kamarád samozřejmě, ale na druhou stranu řekneš něco takového. Víš vůbec, jak jsem se tenkrát cítila? Umíš si to představit? Ty jsi sice byl na pohřbu své snoubenky, ale já na pohřbu své nejlepší kamarádky ne. Víš, jak špatně jsem si připadala, že jsem tam nemohla být s vámi. Sama sebe jsem se ptala, jestli jsem taková špína, jak se bojím."

,,Opravdu jste byly takové kamarádky, i po tom, co jsi na několik let odjela do Ameriky?" zeptal se, čímž úplně ignoroval to, že se opět lituje. Ale to, co říkal, neříkal kupodivu nijak zle nebo útočně, jak by se na první pohled mohlo zdát.

,,Představ si, že jo. I přesto co mezi námi bylo, mi psala o všem, co se dělo ve vašem vztahu. Od toho, kdy jste se dali dohromady, po tvou žádost o ruku. Věděla jsem o všem, Theseusi. A taky mi pomáhala s mými problémy, dokonce jednou ke mě přijela a -"

,,Jaké problémy?" zeptal se, což Isidoru zaskočilo a začala se vyhýbat odpovědi.

,,Záleží na tom? Důležité je, že jsme pořád byly v kontaktu, i když přiznávám, že už ne tak často. Možná proto se ti nezmínila." vysvětlila mu a pravděpodobně to byla pravda. Sice byla pravda, že se mu Leta občas zmínila o dopisování s Isidorou, ale spíš hlavně mluvila o tom, že by ji ráda pozvala na svatbu.

,,Ještě jsi mi neodpověděl. Prosím, řekni mi to do očí, Theseusi, pokud mě nechceš už ani vidět, pochopím to. Jen mi to řekni, ať nežiju ve lži. Vím, že jsem ti ublížila, ale ještě jsem ti nikdy neřekla důvod, proč se to všechno stalo, i když nevím, jestli to po těch letech chceš pořád slyšet." řekla a po jeho malém přikývnutí pokračovala: 

,,Byla to naše nejhorší hádka, jakou jsme kdy měli a já si myslela, že je konec. Jo, teď mi dochází, jak jsem byla blbá, ale byla jsem tolik zničená a nevěděla jsem, jak to bude mezi námi dál. Moc mi na tobě záleželo a nechtěla jsem, aby to skončilo takhle, ale... Stejně jsem to zhoršila ještě víc. Měla jsem na sebe takovou zlost, že jsem prostě nepřemýšlela nebo spíš chtěla přestat myslet a aby se to spravilo, tak jsem nechala Tylera se mnou flirtovat, ale nic to pro mě neznamenalo. Jen jsem chtěla na tebe zapomenout, protože jsem si myslela, že to skončilo, ale..."

,,-já vás viděl." dořekl za ni s pohledem upřeným na ni a ona přikývla.

,,Ano. Až potom mi došlo, že jsem si to vyložila špatně. První hádka přece neznamenala rozchod, ale já to takhle blbě pohnojila, že z toho rozchod nakonec byl. Vlastně vůbec nechápu, jak jsem mohla být tak blbá. A tak, abych ti nebyla na očích a zapomněla na všechno špatné, jsem odešla pryč a skoro se všemi přáteli jsem přestala být v kontaktu, až jsme se úplně odcizili." pohlédla mu konečně do očí a čekala, co na to odpoví. 

Už byli skoro u hospody.

Ono stejně tak či tak od Prasečí hlavy budou odcházet pozdě večer. Ve vesnici měli zařízené i přespání, i když Isidora chvíli přemýšlela, jestli by je nemohla vzít k sobě. Ale pak stejně usoudila, že jejich dům v Prasinkách není moc velký a navíc si nebyla jistá, jak by se na to tvářila její matka. A bylo to taky pro ostatní lepší. U ní by spali na zemi, kdyžto takhle se mohli příjemně vyspat v postelích. To ale teď bylo vedlejší.

,,Omlouvám se ti, Theseusi." dořekla potichu, jakoby se snad bála, že její omluva nebude přijala nebo jí řekne něco nepěkného od srdce. A zasloužila by si to. K jejímu překvapení k ničemu takovému nedošlo.

,,I já se omlouvám. Řekl jsem ti tenkrát hodně nehezkých slov a byl jsem to svým způsobem já, kdo se nerozmyšleně rozešel. Až později mi došlo, že jsem udělal chybu. Začal jsem si myslet, že to bylo nějaké nedorozumění, ale už jsem s tím nic neudělal, ani jsem nemohl. Byla jsi pryč v Americe, ale nedošlo mi, že kvůli mě. Ale jak jsem se později dozvěděl, někoho sis našla, ale to už vlastně bylo jedno, protože jsem měl taky vztah. Oba jsme se posunuli a navzájem jsme si byli minulostí."

,,To jo." povzdechla si, ale pak ji překvapil nečekanou otázkou.

,,Jak se vlastně jmenoval ten tvůj? Slyšel jsem, že ses taky měla vdávat."

,,Mitch Canar se jmenoval a ano, požádal mě o ruku."

,,Takže jsi měla být Canarová? To nezní tak špatně, Isidora Canarová." řekl, ale cosi v jeho hlase napovídalo, že se mu to zrovna dvakrát nelíbí, kdo ví z jakého důvodu.
,,Nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Stejně ze svatby sešlo." řekla a snažila se nevypadat tak bledě a že se pod tou myšlenou Isidory Canarové otřepala. Byl sníh, takže vypadat bledě nebylo až tak složité, ale i když byla noc, tak ulici ozařovala nejen lampa, ale k sníh, což nebylo moc dobré.

,,To mě mrzí. Měli jste k tomu nějaký důvod, jestli se můžu zeptat?"

,,Tak k takovým věcem obvykle důvod je!" zvýšila na něj lehce hlas.

,,Tak promiň, já tě nechtěl naštvat. Jen jsem se zeptal," bránil se, ale pak se zarazil. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jo, jsem." přikývla, zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila.

,,Já promiň. Ono to bylo trošku složitější, nechci o tom teď mluvit."

,,Dobře, myslím, že jsme si pro teď řekli snad všechno, co jsme chtěli. Ale za mnou můžeš přijít a říct mi cokoliv, i když jsem ten poslední, komu by ses svěřovala. Ale pro jednou a naposled chci, abys věděla, že budu za tebou stát vždycky, ať se stane cokoliv a nikdy bych se k tobě nemohl otočit zády, natož tě nenávidět. Ty jsi neobyčejná žena. Jsi silná, zvládneš všechno, co si usmyslíš, jen tomu musíš věřit i ty. Lidi tě budou mít rádi pořád. Nikdo z nás tě nikdy neodsoudil." řekl jí. Už stáli přímo před hospodou. Ani jeden si neuvědomoval, že si jsou až podezřele blízko.

,,Ani nevíš, jak moc jsem tohle chtěla slyšet. Vím, jak jsem odporná, že lidem jen okolo sebe ubližuju. Nemám právo na nic z toho, co si říkal. Proto si -"

,,Proč se tak nenávidíš?" přerušil ji nečekaně. Vůbec nechápal, proč pořád mluví o sobě, jak je špatná. Za to si začínal všímat, že je s ní něco jinak, něco v nepořádku.

,,A neměla bych?"

,,Ne, copak jsi mě teď neslyšela? Měl bych ještě dodat, že jsi vtipná, pracovitá, ráda zkoušíš nové věci, jsi věrná svým přátelům a rodině, chceš jim co nejvíc pomáhat a jsi taky... krásná. To ti nestačí?" zeptal se klidně, ale dál už se nedostal, protože se otevřely dveře, ve kterých stáli jejich přátelé. Theseus a Isidora od sebe okamžitě odstoupili.

,,Kde jste tak dlouho byli? Málem jsme odešli bez vás." řekla Lally.

,,Zdrželi jsme se a zapovídali." odpověděl Theseus a co nejvíc nenápadně se podíval na Isidoru, když se připojoval k ostatním. 

Ta se na něj krátce podívala, ale nedala na sobě znát jakoukoli emoci. Ptal se sám sebe, co se jí tak mohlo asi stát, že se najednou chová takhle jinak. Takovou ji nikdy neviděl. Vždycky byla taková společenská, docela na škole oblíbená a nikdy si o sobě nemyslela, že by byla nějaká zrůda. Chtěl zjistit, co se jí v Americe stalo, ať už to bylo cokoli...