Po tom, co se Lally, Isidora a Lally účástnily večírku na německém ministerstvu kouzel, kde se objevil i svobodný Gellert Grindelwald a kde Lally tajně sehrála Jacobův atentát jakoby byl kouzelník na Grindelwalda, byla další zastávka cesty pro Isidoru velmi dobře známé a oblíbené místo, Prasinky a Bradavice.

Isidora se s Jacobem a Lally ve Velké síni posadila jednomu z kolejních stolů. A zatímco Jacob ukazoval mladým kouzelníkům svou hůlku, čemu se Isidora v duchu usmívala, a Lally doporučovala studentům, aby se učili kouzelné formule, ona sledovala svou matku, jak něco řeší se skupinou studentů tak v pátém ročníku a čekala na to, až její matka nebude zaneprázdněná.

Toho se ovšem nedočkala, protože dřív, než stihla za svou matkou zajít, objevili se ve Velké síni Theseus s Mlokem.

,,Lally." podívala se ke vchodu, kde uslyšela Mlokův hlas oslovující její kamarádku. Zvedla se a okamžitě šla za nimi.
,,Co vás zdrželo?"
,,Ehm, nastaly jisté komplikace." odpověděl Mlok, ke kterému v tu chvíli přistoupila Isidora a je oba i s Theseem objala. Ale jen na krátko. Hned vzápětí je pustila a nic na to neřekla, stejně jako oni. Bylo to jen takové přátelské gesto od člověka, se kterým se znali spoustu let.

,,Co vy?" zajímal se Mlok, který se vzpamatoval z Isidořina objetí.
,,Nastaly jisté komplikace." odpověděla Lally a podala Mlokovi noviny.
,,Jacob chtěl zabít Grindelwalda?"
,,To je na dlouhé povídaní." vložila se do toho Isidora a všichni tři se otočili k nebelvírskému stolu, kde seděl Jacob a povídal si se skupinkou studentů.
,,Jacobe, hele kdo tu je?" přerušila ho Isidora.

,,Ahoj." Jacob se zvedl a šel k nim.
,,No chápete to, běhají tady malí kouzelníci a čarodějky?"
,,No nepovídej."
,,Já byl atentátník." informoval Jacob pyšně Mloka. Celé tohle pro něj muselo být jako sen. Pomáhal kouzelníkům v dopadení největšího černokněžníka za poslední čtyři století, byl ve škole plné malých kouzelníků a byl atentátník.

,,Já, Mlok i Theseus jsme do Bradavic chodili." vysvětlila Isidora mezitím co procházeli uličkou mezi stoly k Albusovi, který stál s Minervou na druhé straně, kde obvykle bývaly učitelské stoly. Teď tam ovšem nebylo nic.
,,To jsem věděl, jsou tu na mě moc hodný. Kluci ze Zmijozelu mi dali tuhle dobrotu. Kdo chce?"
,,Mě drcení švábi nikdy moc nejeli, i když ti z Medového ráje jsou prý nejlepší." odmítl Mlok.

,,Minervo. Albusi." pozdravil Theseus.
,,Výborně, vedli jste si skvěle, gratuluju." pochválil je Albus.
,,Gratuluješ?" podivil se Theseus.
,,Ano, jistě, profesorka Hicksová zabránila atentátu a ty jsi živý a... jsi zdravý," ukázal na Theseuse. ,,Že všechno nešlo podle v plánu, bylo přesně v plánu."
,,Zakryli jsme mu oči."

,,Albusi, promiň, ale nejsme tam, kde jsme skončili?"
,,Popravdě bych řekl, že jsme... na tom mnohem hůř. Vy jste jim to neřekly, že?" podíval se Albus na Isidoru s Eulalii, když se bratři zatvářili nechápavě.

,,Grindelwald bude kandidovat ve volbách." informovala je Lally.
,,Cože?"
,,Jakto?"
,,Vogel si vybral to snadné, ne to správné." řekl na to jen Brumbál a vytáhl svou hůlku a vykouzlil kopii nějaké pevnosti. Jacob se přitom tvářil lehce vyděšeně, tak ho Isidora chytla za rameno a ujistila, že se mu nic stát nemůže.

,,Bhútán." došlo Mlokovi.
,,Správně, tři body pro Mrzimor." řekl Brumbál, pravděpodobně ze vtipu nebo ze zvyku a pokračoval: ,,Království Bhútán leží vysoko ve Východních Hymalájích, místo nepopsatelné krásy. Mají tam původ některé z našich nejdůležitějších kouzel. Říká se, že když pozorně nasloucháte, minulost k vám šeptá. A taky se tam budou konat naše volby."

,,Nemůže vyhrát, že?"
,,Před pár dny ještě prchal před spravedlností, teď je kandidátem v mezinárodním združení kouzelníků. Nebezpečné časy, slouží nebezpečným lidem." odpověděl a podíval se na Theseuse.

Pak se otočil a vydal se k východu.
,,Mimochodem, povečeříme s mým bratrem Aberforthem ve vsi. Kdybyste něco potřebovali, je tu Minerva... a koneckonců i Isidora."
,,Brumbál má bratra?" podivila se Lally a Mlokem s Theseusem a Isidorou s povzdechnutím přikývli. S tím chlapíkem už měli tu čest.

,,Mami," otočila se Isidora k Minervě. ,,můžu s tebou pak mluvit, jak budeš mít čas?"
,,To mám už teď." odpověděla Minerva, a tak zatímco ostatní šli do vesnice, Isidora zůstala v Bradavicích. Ovšem na večeři měla v plánu se dostavit.

V Bradavicích zůstala, ne že by něco potřebovala, ale vlastně spíš proto, aby zase chvíli byla se svou mámou. Tolik let se neviděly, když žila v Americe, a teď když by zase měla někam jít, chtěla aspoň pár minut být s mámou osamotě, což by asi dost dětí svých rodičů dobrovolně nepodstoupilo, uznejme. Ale když pro Isidoru byla rodičem vždycky jen Minerva a díky tomu spolu měly pevné pouto.

Otce nikdy nepoznala, ani se na něj víc neptala. Věděla o něm hodně a to nejdůležitější taky. Že je mudla a má svou rodinu. Minerva se jí nebála o její otci říct víc, ale jediné, co nikdy nahlas neřekla, bylo to, jestli vůbec ví, že má dceru. To Isidoru přivádělo k myšlenkám, jak to doopravdy je. Protože pokud o ní ví, proč ji nikdy nenavštívil?

Nemyslela si, že by Minerva McGonagallová nedovolila nevídat člověku jeho biologické dítě, ani kdyby se sebevíc pohádali, takže si z toho Isidora odvodila, že její otec vůbec o ní neví. Jediný, kdo by na její otázky mohl odpovědět byl Albus, protože to byl matčin nejlepší a nejdůvěrnější přítel. Svěřovala se mu skoro se vším, stejně jako on jí, takže k sobě měli hodně blízko.

Isidora ovšem nevěděla, že to bylo od té doby, jak Albus našel Minervu v prázdné učebně trápící se kvůli své lásce, kterou musela opustit, i když ji požádal o roku, a pak se pár měsíců po jejím odchodu oženil s jinou.

,,Pořád chceš zůstat s Mlokem a dopadnout Grindelwalda?" zeptala se Minerva, když už spolu chvíli mluvili v jejím kabinetu.
,,Pořád, mami," přikývla Isidora. ,,i když vím, že z toho nejsi nadšená."
,,Tohle jsme probíraly tisíckrát, Issy. I já pomáham Albusovi, ale bezpečněji, než vy. Nevadí, že chceš dělat dobrou věc. Jsem na tebe pyšná, ale mám o tebe strach."řekla Minerva a dřív, než mohla Isidora něco namítat pokračovala: ,,Já vím, teď řekneš, že jsi už dávno dospělá, ale nezapomínej, že pro matku je její dítě pořád dítětem a nezaléží kolik let mu je."
,,Tos trefila." zasmála se Isidora.

,,Víš... když už tu spolu tak sedíme a já nevím, kdy to bude zase možné... chci ti dát tohle." podala jí matka fotku jí jako malé holčičky, jak sedí na matčině klíně a vedle nich se na ni usmívá Albus.
,,Našla jsem to jen tak náhodou. Pokud chceš, klidně si ji vezmi." řekla Minerva a podala jí Isidoře, která si ji se zaujetím prohlížela.
,,A ty ji nechceš mít u sebe?"

,,Mě stačí ta úplně první fotka hned po porodu a z prvního okamžiku, co jsem si tě přivezla domů. Ale pokud chceš, dám ti i tam ty fotky." řekla Minerva. ,,Tahle je vyfocená na oslavě tvých prvních narozenin. Celou domu jsi byla tak šťastná." vzpomínala její matka a na chvíli se zasnila: ,,Ty jsi už jako malá byla tak krásný a hodný dítě. To ti vydrželo až doteď."

,,Vážně? I když jsem odjela na několik let do Ameriky?" zavtipkovala Isidora.
,,I tak." usmála se Minerva. ,,ale taky mě pěkně štveš."
,,Proč?"
,,Myslela jsem, že touto dobou už budu babička." řekla Minerva s všeříkajícím úsměvem, ale pak ten pohled opadl, když dodala: ,,A jednou to dokonce vypadalo nadějně."

,,Mami, já jsem za tebou přišla, abychom si užily chvíli matky s dcerou. Nevytahuj tak citlivé téma, prosím."
,,Ach, zlatíčko, já jsem si to neuvědomila, promiň." řekla na to Minerva se soucitným pohledem a svou dceru objala. Ani ona nevěděla, jak těžké je pro její dceru téma Brandon Walker.

Tohle bylo něco, co jí Isidora nikdy neřekla. Teda vlastně ano, řekla. Prý jim to prostě spolu nevydrželo, protože si nerumněli a Bradona začínalo štvát, že nemají děti, že to z nějakého důvodu. Ale Minerva tušila, že v tom bylo i něco jiného, zvlášť když se jí později Isidora svěřila, že několikrát potratila. Proto si pak na sebe v duchu nadávala, bylo to od ní tak neempatické. Takové věci by si měla přece pamatovat!

Proto se teď cítila tak špatně. Nechala Isidoru vzpomenout si na ty všechny zlé vzpomínky a zvlášť když zmínila děti, muselo to Isidoře připomenout, že s ní něco není v pořádku, když několikrát potratila.

,,To nevadí, mami. Je to už nějaká doba."
,,Která pořád bolí." dodala její matka tázavě a Isidora zůstávající v matčině náruči přikývla. Uklidňovala ji matčina vůně a samotná přítomnost a blízkost. Už od malinka, když měla problémy, pomáhalo jí matčino objetí. Dodávalo ji to sílu a pocit lásky, podpory nebo samotný pocit toho, že život za něco stojí a nemá ho vzdávat při první překážce.

,,Mimochodem, za měsíc pojedem za dědečkem a babičkou. Bude tam i  Malcolm." informavala ji zničehonic Minerva.

Po další hodině Isidora odešla z Bradavic do Prasinek za ostatními.
,,Tak koukám, že jsem to stihla skoro včas." zasmála se hnědovláska, když otevřela dveře u Prasečí hlavy a u jednoho stolu našla sedět své přátele s večeří. ,,Ahoj, Bunty." pozdravila krátkovlasou ženu, která seděla s ostatními u večeře.

,,Přidáš se?" zeptal se Jacob. ,,Je tu toho ještě dost."
,,Aberforthovu specialitu? Tu si dám moc ráda, v Bradavicích jsem nejedla." usmála se Isidora a posadila se ke stolu vedle Bunty.
,,Kde je vůbec Albus?" nadhodila Isidora.
,,Někam se vypařil."
,,Aha." zamumlala si pro sebe.

Byl to krásný a příjemný večer. Dlouho už se tak mezi lidmi necítila a začínala si i všímat toho, že všichni se postupně stávají přáteli. Však už taky měli něco za sebou, kdy si museli navzájem krýt záda. To se vytvoří přátelství rychle. Ale i tak to bylo hezké a znamenalo to, že mají větší šanci vyhrát, být silnější nad Grindelwaldem. Jeho lidé totiž v něj jen věřili. Byli to kouzelníci, kteří podporovali názory povíšenosti nad mudly nebo svůj život chtěli jednoduše změnit a s touto situací a názory, které v kouzelnické světě byly zavedeny, to nešlo.

,,Co tu děláš tak sama?" vytrhl ji moc dobře známý hlas ze svých myšlenek.
Stála sama oblečená do zimního kabátu u kamenné zídky vedle hospody.
,,Potřebovala jsem si jen protřídit hlavy," odpověděla tiše Isidora a znova se otočila zpátky od Thesea a sledovala zasněžené Prasinky a okolí.
,,Co tu vlastně děláš ty? Snad taky nepotřebuješ chvíli pro sebe, to se ti nepodobá." zasmála se Isidora.
,,Ne," zakroutil hlavou a malinko se usmál. ,,Hledal jsem tě. Odešla jsi a dlouho ses nevracela. Dostali jsme strach, že jsi odešla domů a nerozloučila se."
,,Ne, to bych neudělala." řekla Isidora se smíchem. Snažila se nedat na sobě znát, že ji ta slova, že ji hledal, potěšila a zahřála u srdce. Jako přátelsky samozřejmě. To, co mezi sebou kdysi měli, už pro ni bylo dávno pryč.

,,Teď u stolu sedíme jen já, Jacob, Lally a Bunty. I Mlok někam odešel." vysvětlil Theseus, co se taky na chvíli zahleděl do této přímo kouzelné vesnice. Už jako student to tady měl rád a v zimě to tu bylo ještě hezčí.

,,Nikdy mě nepřestane tohle místo tolik oslňovat. Vyrostla jsem tu, bydlím tu a stejně mě Prasinky, stejně jako Bradavice, vždycky tak uchvátí. Je ode mě sobecké, že jsem ráda, že jsem čarodějka a že tohle všechno můžu zažívat? Vůbec si nedokážu představit, co bych dělala, kdybych jako moje babička musela svou magii skrývat a žít v mudlovském světě." řekla Isidora do tmy.
,,To jo," vydechl Theseus a otočil se čelem k ní: ,,Nechceš se jít projít?"
,,Vážně?"

,,Co se tváříš tak překvapeně? Myslím, že těm ve vnitř to bude ještě trvat, než se rozhou jít se vyspat. A i kdyby chtěli, určitě by neodešli bez nás."
,,Co když ano? To nemůžeš vědět."
,,Vždyť to tady znáš, ne? Sama jsi to říkala. I pokud bychom je už dneska neviděli, uvidíme se s nimi zítra. Určitě nám odpustí, když jim jednou nepopřejeme dobrou noc."
zavtipkoval, čemu se Isidora taky zasmála a pak souhlasila. Společně se vydali od Prasečí hlavy po cestě zasněžené sněhem, ale zároveň zasypané pískem, směrem kudy se kdysi vraceli jako studenti do Bradavic.

|Pár slov autora|
Tak se po víc jak týdnu zase hlásím s další kapitolou, i když si nejsem jistá jestli jsem naposledy neslibovala brzy kapitolu a dopadlo to takhle🤣

Doufám, že se vám aspoň trochu kapitola líbila, i když nebyla moc zajímavá kromě toho, že jsem se o něco víc dozvěděla, jak Isidora žila v Americe. A asi jste i poznali, že některé části byli přímo podle filmu.

Říkala jsem si, že když už některé scénky mám přímo z filmu, tak ať to je aspoň stejné. Snad vám to nevadí, protože takhle to čas od času do nějaké 20. kapitoly takhle bude😅

A také děkuji za skoro 400 přečtení. Moc si toho vážím 💓🥰