Bylo 12.6. , a moje třída měla exkurzi do přírodovědného muzea. Jede nás jen pět. Já, Ria moje BFF ,Adrian kluk který se mi líbí, West ten nejlepší stopař a učitel Deep. Protrpěla nudnou přednášku o tom jak se pohybuje lemur. Prostě video o tom jak se půl hodiny pohybuje. Potom jsme měli hodinu na to projít si muzeum sami. West s Adrianem se vydali na vycpané hady a medvědy.

"Kam půjdeme Rio?" zeptám se jí.

"Já půjdu sama na netopýry.. dojdi." řekla a odešla. Vydala jsem se na zvířata, které jsem úplně milovala..vlky. Ale byl tam i kojot. Malovala jsem kojota. Vlky miluji víc. Mám je všude. V pokoji, ve skřínce, mám i malé tetování.

Když jsem tam došla sedla si na zem, vytáhla skicák a začala je malovat. Ale srst mi nějak nešla a tak se té srsti dotkla. V tu chvíli se ale stalo malé zamětřesení a potom se ten kojot..probral. Zbalila jsem rychle skicák. Zvedla se a rychle utíkala pryč. Ale ten kojot šel po mě. Tohle muzeum jsem znala natolik, že jsem věděla co je kde. A na moje štěstí,právě zde probíhala výstava středověkých mečů, kordů a tak.

Vlezla jsem do výstavy, vzala jeden kord a postavila se do bojovné pozice. Dříve jsem chodila do šermu, tak snad jsem to nezapomněla. Kojot vtrhl dovnitř. Oči mu svítily jako by v nich měl oheň. No on byl celý v ohni. Vrhl se na mě a já rychle uhla. Pokusila se mu vrazit kord do hrudi, ale nevyšlo to. Srazil mě na zem a svými drápy mě rval do masa. Krvácela jsem, měla popáleniny a nejhorší na tom bylo, že jsem se nemohla zvednout. Pokusila jsem se vzít svou zbraň, ale kojot mi to odrazil nohou. Z nedostatku krve se mi dělalo zle. Vtom do místnosti vtrhl Adrian a vrazil vlkovi dýku do jater. Kojot se skolil na mě, tedy už bez ohně a vypařil se.

"Co..to bylo?" vyjekla jsem.

"To je první, co tě teď trápí.. Krvácíš a pokud ti nepomůžu, umřeš." řekl.

"No jo.." odvětila jsem.

Vzal svoje tričko a roztrhl ho. Ovázal mi rány a pomohl vstát. Během toho došli ostatní z naší skupiny.

"Isabello, co se ti stalo?!" koktala Ria.

"To by bylo na dlouho. Zkráceně kojot, boj, Adrian, pomoc.." odvětila jsem.

Moje třída jela do školy, a já domů. Bydlím v rodiném domě. Mám mámu, tátu, bratra a vlka Sea. Ještě mám neobvyklé zvíře a to je potkan. Mamka nebyla doma a tak jsem si lehla na postel a usnula.

Tentokrát jsem žádný děsivý sen neměla. Když jsem se probudila, v oknu bylo něco divného, byl to kluk s býčí hlavou. Vyjekla jsem a okno zamkla. On to ale prorazil rohy. S mým zraněním se bojovat nedalo. Už jsem si představovala svou smrt a vtom do místnosti vtrhl West a toho býčího kluka zabil. Když jsem se zvedla, ty obvazy se roztrhli a já krvacela natolik , že jsem omdlela.

Když jsem se probudila,ležela jsem na posteli v nějakém srubu.

"Vítej Isabello. Tohle je tábor polokrevných. A než se na něco zeptáš. Ano jsi jeden z nás. Teď ti řeknu co se doopravdy stalo v tom muzeu.." řekl Adrian. Vedle Adriana seděl můj vlk Sea.