Z pohledu Chrise

''Isaacu?... Isaacu!'' Snažil jsem se o probuzení Isaaca, ale ten si sladce chrápal dál. Já tedy odešel a po chvilce se vrátil s kýblem ledové vody, kterou jsem vylil na Isaaca.

''Já nevím proč je tu Yoda!!!'' Vykřikl ještě ze spánku Isaac a já dostal záchvat smíchu.

''Co je na tom tak vtipnýho?'' Zeptal se trochu otráveně Isaac a vstal z postele.

''No nic. Teď zapomeň Star Wars, protože dnes je Štědrý den, ke kterému patří vánoční pohádky a samozřejmě Sám doma.'' Oznámil jsem a nechal Isaaca, aby se převlékl do suchého. Tohle jsou jeho první skutečné Vánoce a já doufám, že se mu se mnou budou líbit...

Z pohledu Isaaca

Oblékl jsem si vánoční svetr s Rudolfem, kterému když zmáčknete nos, tak mu svítí, dal jsem si vánoční čepku, vánoční ponožky, červeno - zeleně svíticí boty a obyčejné džíny.

''Máš vánoční náladu, jak vidím.'' Usmál se táta, který má na sobě to samé, co já, tedy až na ty boty.

''Jasně, že jo! Tyhle Vánoce si chci užít.'' Řekl jsem.

''V tom případě bychom mohli nahrát nějaké vánoční covery. Co ty na to?'' Zeptal se táta.

''Dobře, ale nejdřív bych si dal něco k jídlu. Umírám hlady.'' Zasmál jsem se a vzal jsem si nějaké cukroví, co jsme napekli. Nesnědl jsem všechno, ale přece jenom musíme napéct další...

Zrovna jsem dozpíval třetí písničku a dokonce přišel i John, aby nám popřál veselé Vánoce. Když jsem ale zjistil, že nemá rodinu a na Štědrý den bude sám, musel jsem se prostě zeptat.

''A nechceš Vánoce strávit s námi?'' Zeptal jsem se a na Johnovi šlo vidět, že je šťastný, že jsem se ho zeptal.

''Opravdu?'' Zeptal se a táta přikývl.

''Moc rád!'' Odpověděl nakonec John, objal mě a pak i tátu. Pak mi došlo, že bych mu měl něco koupit k Vánocům. Proplížil jsem se tedy ven a po dlouhém hledání jsem konečně našel otevřený obchod. V regálech nic moc nebylo, protože už je vše vyprodané. Měl jsem v plánu Johnovi koupit hrnek, protože je sbírá. Vyprávěl mi o tom, jak dostal hrnek od mámy, která později zemřela v nemocnici. Od té doby všechny hrnky sbírá. Nechce zlaté a drahé, ale obyčejné a pěkné.

''Přejete si?'' Zeptala prodavačka, protože obcházím obchod už deset minut.

''Máte tady nějaký hrnek? Kamarád mého táty je sbírá.'' Zeptal jsem se.

Nečekal jsem, že prodavačka najde hrnky tak rychle. Když jsem totiž obcházel obchod, žádné jsem nenašel.

''Děkuji moc.'' Poděkoval jsem a podíval se, jaké hrnky zde jsou. Ze všech se mi nevíce líbil s obrázkem zasněžené krajiny. Hned jak jsem zaplatil, šel jsem domů, kde jsem ho narychlo zabalil a dal pod stromeček za ostatními dárky. John i táta už byli doma, tak jsem šel za nimi.

''Isaacu, kde jsi byl?'' Zeptal se táta.

‚''Šel jsem si něco vyřídit.'' Odpověděl jsem a chtěl jsem jim pomoct v kuchyni, ale nepotřebovali mě, tak jsem si šel lehnout s mobilem do postele. Podíval jsem se na facebook a najednou mi napsal Sam. Do večera jsem si s ním tedy psal a málem jsem zapomněl na to, že je večer, což znamená štědrovečení večeři a dárky. Nebýt Sama, tak bych ani nevěděl, že jsem si s ním psal 6 hodin v kuse...

''Veselé Vánoce!'' Popřál jsem, když jsem přišel dolů. Je zajímavý, že táta s Johnem něco dělali, ale jak mě uslyšeli, tak předstírali, jako by nic. Já to tedy zatím neřešil a všichni jsme si sedli ke stolu. Jídlo jsem měl snězené, jako první, protože jsem nedočkavý a netrpělivý, jak malé dítě. Jelikož ale mají John a táta kapra, bude jim to trvat déle než mě, protože jsem měl řízek.

''Už si pohněte!'' Řekl jsem a třepal nervózně nohou.

''Klid, Isaacu. Už to bude.'' Odpověděl John a já otočil oči v sloup. Vím, že jsou Vánoce o rodině, ale kdo by se netěšil na dárky?

Naštěstí jim to netrvalo tak dlouho, jak jsem čekal a už jsme si sedli na pohovku. Nejdříve jsem dal osobně dárky Johnovi a tátovi a čekal na jejich reakci.

''Panebože! Moc ti děkuju Isaacu! Jsi nejlepší! Nečekal jsem, že mi někdo něco koupí a ty jsi mi koupil něco, na čem mi nejvíce záleží!'' Řekl nadšeně John a já ho objal. Jsem moc rád, že se mu dárek líbí.

''Ty jsi mi fakt koupil peněženku? Moc ti děkuju, Isaacu. Já ale nechtěl, abys kvůli mně obcházel obchody, když jsi to musel dělat celý život. Napsal jsem to jen proto, že jsi chtěl. Netušil jsem ale, že mi to koupíš.'' Řekl táta s úsměvem.

''Jak jsi řekl. Já tě požádal o to, abys něco napsal.'' Řekl taky s úsměvem a šel rozbalovat své dárky. Dostal jsem knížku, kterou jsem si přál a teď je na řadě to překvapení, o které jsem požádal.

''To překvapení ti hned donesu.'' Oznámil táta a já jen zmateně čekal. Když se pak vrátil, nevěřil jsem svým očím a málem jsem se rozbrečel. Štěstím.

''Ty jsi mi koupil štěňátko?!'' Zeptal jsem se nadšeně a hned si ho vzal do náruče. Malý zlatý retrívr mi začal lízat obličej a já ho nechtěl už nikdy pustit.

''Pojmenuji ho Chris, protože tati, tohle jsou ty nejkrásnější Vánoce. A nejen to. Jen díky tobě můžu mít život, po kterém každý touží a jen díky tobě můžu dělat něco, co mě opravdu baví. Moc ti děkuju.'' Řekl jsem a táta se rozplakal. Já šel za ním a John se jen díval, jak jdu znovu obejmout svého hrdinu.

Touto kapitolou bych vám taky všem chtěla popřát veselé Vánoce :)

Jak jsem již napsala v předešlé kapitole (doufám, že jsem to napsala xd), kapitola 8,9 a 10 jsou trochu mimo děj xd

Je to ale jen proto, že když už jsou ty Vánoce, chtěla jsem napsat něco vánočního, aniž bych začínala něco nového :D

PS: Nathan nakonec bude Colton Haynes :)