Z pohledu Isaaca

Za dva dny jsou Vánoce. Nejkrásnější den v roce, které jsem bohužel muset přežívat u mámy, která mi dávala jako dárek to, co našla na ulici (včetně použitých kondomů, hnus, já vím). Samozřejmě, že já si vždy na Vánoce musel vydělávat v jednom baru (spíše gaybaru, kde mě posílala máma), abych mohl koupit všech 20 věcí na jejím seznamu, nebo jak to říkají děti, na dopisu pro Ježíška. Nelíbilo se mi tam. Akorát mě tam ošahávali 50ti letí muži, flirtovali se mnou kluci v mým věku a jednou mě jeden z barmanů málem zatáhl na klučičí záchody, asi každý ví proč. Tohle jsem musel přežívat do minulého měsíce. Teď naopak píšu dopis Ježíškovi já. Poprvé v životě. Jelikož jsem ale tátu skoro celý měsíc přemlouval, abych mu mohl taky něco koupit, tak mi napsal taky dopis. Nebyl dlouhý a nesplnitelý, jako od mámy. Napsal tam dva dárky, z toho jen jeden hmotný. Ten hmotný je nová peněženka a ten druhý dárek je můj úsměv. Nad tím jsem se samozřejmě usmál a přemýšlel o tom, co chci já. Zatím mě napadla pouze knížka. Je pro mě těžké něco vymyslet, obzvlášť když jsou Vánoce už za dva dny. Měl jsem celý prosinec na to, abych něco vymyslel, ale nic mě nenapadlo. Dál jsem tedy napsal překvapení a už jsem to dál neřešil. Navíc ještě musím vymyslet, co dám Samovi a Emmě, protože jsme se domluvili, že si něco dáme...

Já, Emma a Sam jsme ve škole pořád spolu. Tahle škola je až na vyjímky úžasná. Ty vyjímky jsou fotbalisti z našeho týmu. Namyšlení frajírci, kteří si o sobě myslí kdo ví, co nejsou. Ten nejhorší je kapitán týmu Nathan, který si na mě hodně zasedl.

''Zase se na mě dívá.'' Řekl jsem potichu Samovi a Emmě, kteří se nenápadně podívali na Nathana.

''Nevšímej si ho. Je to blbec.'' Řekl Sam a poslechl. Proč se zabývat takovým ,,rozmazleným princátkem'', když jsou Vánoce?

''Tak změním téma. Dnes vám jdu kupovat dárky, tak mi musíte říct, co si asi přejete, jelikož vás ještě neznám natolik, abych věděl, co vám mám koupit.'' Řekl jsem a doufal, že odpoví.

''Miluju módu!'' Vyhrkla nahlas Emma a všichni se na ni podívali.

''Prosím, Same, potichu.'' Řekl jsem radši, protože mi Emma zařvala u ucha a já se divím, že jsem nepřišel o sluch. Navíc snad přitáhla větší pozornost, než včerejší focení světoznámých celebrit na červeném koberci.

''Já se zajímám o vesmír.'' Odpověděl jednoduše Sam, naštěstí potichu.

''My ale máme ten samý problém. Taky tě moc neznáme. Co si přeješ ty? O co se zajímáš?'' Zeptal se Sam a já se právě této otázky bál. Tátovi jsem napsal jen jeden dárek a teď musím narychlo vymyslet další?!

''No... baví mě hudba.'' Napadlo mě a vlastně je to pravda. Abychom už ale nic neprozradili (tím myslím dárky), radši jsme šli do třídy a jakmile skončila škola, vyrazil jsem do obchodu a ty dárky jsem všem nakoupil. Tátovi, Emmě a Samovi...

''Isaacu, konečně jsi doma.'' Řekl táta a objal mě.

''Promiň, že jsem přišel tak pozdě, ale nakupoval jsem a ty vánoční slevy asi dostali celé město do obchodních center. Divím se, že nejsme jediní, kteří nakupují dárky na poslední chvíli.'' Vysvětlil jsem.

''Já se ani nedivím. V Los Angeles je to tak vždycky.'' Zasmál se táta a já šel rychle do pokoje, abych mohl zabalit dárky a někde je schovat. Balení mi trvalo jen chvilku, tak jsem pomohl tátovi s cukrovím a s vánočním stromečkem. U mámy jsme neměli stromeček a dárky jsme si dali z ruky do ruky.

''Už sis vzal čokoládu?'' Zasmál se táta a já přikývl. Přesně tak. Mám adventní kalendář a nehodlám s ním přestat. Adventní kalendář pro mě není novinkou. Soused mi ho vždycky koupil, tak je to moje tradice, stejně jako u většiny lidí. Dokonce i táta si ho stále kupuje.

Zrovna když jsem chtěl pověsit poslední ozdobu na náš stromeček, někdo zazvonil. Já tedy otevřel a zjistil jsem, že jsou to Sam a Emma s dárkama v ruce.

''Ahoj, Isaacu. Neseme ti dárky už teď. Jedeme na hory, tak se do 29. prosince neuvidíme. Na Silvestra ale chystáme párty, přijdeš?'' Zeptal se Emma.

''Jasně, že přijdu. Pojďte dál a já vám taky podám dárky.'' Řekl jsem a zavřel za nimi dveře.

Hned jak jsem přišel, dali jsme si dárky, ale dali jsme si slib, že do Vánoc je neotevřeme. Svůj dárek jsem si dal tedy po stromeček a Emma se Samem odešli. Doufám, že se jim dárky budou líbit. Emmě jsem koupil tričko, na které se Emma pořád dívala do časopisu a sledovala ho na jedné holce a Samovi jsem koupil dalekohled. Ten dalekohled mi vlastně poradila Emma, protože vím, že Sam knihy nečte a kousek měsíce či mimozemšťana jsem mu donést nemohl. Co jiného jsem mu měl koupit?...

Zítra jsou Vánoce, je večer a já se procházím vánočními ulicemi. Všude jsou vánoční ozdoby a až na sníh je tu snad všechno. Miluju vánoční atmosféru. Všude kam se podívám něco svítí, zamilované páry se těší na polibek pod jmelím, někdo ještě zoufale schání dárky, v každém obchodě hrají vánoční písničky, děti sedí na Santově klíně a povídají, co si přejí k Vánocům. Já osobně Santu Clause nikdy neměl rád. Stejně tak i můj táta, jak jsem se dnes dozvěděl. Proto máme Ježíška. Snad jako jediní v Americe, ale nám to nevadí. Přece jenom Ježíšek patří k Vánocům víc, než Santa Claus.

Když jsem se vrátil domů, po večeři jsem si hned lehl do postele.

''Ty už jdeš spát?'' Zeptal se táta. Je teprve 9 hodin.

''Na Vánoce chci zůstat co nejdéle vzhůru, jsem unavený a navíc se už nemůžu dočkat Štědrého dne.'' Odpověděl jsem s úsměvem, táta mi dal pusu na čelo a odešel.

Dnes je to trochu později, ale měli jsme vánoční úklid xd

Mimochodem, kdo by jste chtěli, aby hrál Nathana???

Tahle kapitola a další dvě jsou mimo děj, ale to jen proto, že jsem ve ,,vánoční náladě'' xd

Všude teď nosím vánoční čepku :D