Z pohledu Isaaca

Konečně jsem se probudil, aniž by mě něco bolelo. Šel jsem se tedy osprchovat, vyčistil jsem si zuby, učesal se a oblékl jsem si obyčejné, pohodlné oblečení. Jelikož mám velký hlad, šel jsem domů a připravil tátovi palačinky, jako překvapení. Já si taky vzal a zavolal jsem tátu.

''Ahoj Isaacu. To jsi připravil ty?'' Zeptal se udiveně táta.

''U mámy jsem vařil pořád.'' Odpověděl jsem s úsměvem a najedli se spolu.

''Dnes bychom mohli zajít do studia a nahrát nějaký cover. Znáš nějakou písničku?'' Zeptal se táta.

''Demons od Imagine Dragons. Vždycky jsem tuhle písničku poslouchal v knihovně, protože jsem se do ní dokázal vžít.'' Odpověděl jsem.

''Tak můžeme nahrát tuhle.'' Rozhodl táta, ještě chvíli jsme si jen tak povídali a jeli jsme do studia. Nejdříve byl se mnou jen táta, ale po chvilce se přidal i John. Přiznávám, že jsem měl kvůli Johnovi chvíli trému, ale potom jsem si naštěstí zvykl. Písnička Demons se mi zpívala dobře. Díky mé mámě jsem se do ní dokázal natolik vcítit, že mi chvíli trvalo, než jsem se vrátil zpět do reality.

''Výborný, Isaacu.'' Pochválil mě John s palcem nahoru. Pak si začal povídat s mým tátou a jelikož jsem neměl, co dělat, vzal jsem si kytaru a zahrál na ni. Vzpomínám si, když jsem si vzal poprvé do ruky kytaru. Učitel z hudební výchovy mi řekl, že mám hudební talent. Když jsem se podíval na tátu a Johna, zírali na mě, jako bych spadl z Marsu.

''Kde ses naučil hrát na kytaru?!'' Zeptal se v šoku táta.

''Jsem samé překvapení.'' Odpověděl jsem s úsměvem.

''Chrisi, Isaac má velký talent. Pokud umí i tančit, mohli by jsme natočit klip, který by mu pomohl ke slávě.'' Řekl se John.

''Nejde mi o slávu. Konečně mám šanci dělat něco, co mě baví.'' Řekl jsem.

''Neboj se Isaacu. Udělám vše proto, abys byl šťastný.'' Řekl táta a já se usmál.

''Zatančíš nám tedy?'' Zeptal se John a ano, tančit umím taky. Když máma nebyla doma, využil jsem toho a buď jsem si dělal věci do školy, uklízel jsem, nebo jsem si tančil a zpíval. Někdy i všechno najednou. Neměl jsem mobil, tak jsem nemohl strávit volný čas na internetu. Zatančil jsem všechno, co umím. Lépe mi jde ale zpěv.

''Isaacu... Já tě miluju!!!'' Řekl nadšeně táta a málem mi skočil do náruče. Díky mně mu zůstane práce a navíc ji můžeme dělat společně. Můj život se konečně pomalu obrací k dobrému. Jaké to ale bude v nové škole?

Možná zvěřejním další kapitolu ještě dnes nebo zítra, ale stejně nevím, jestli má cenu psát příběh, který mi komentuje jen jeden člověk :/