Z pohledu Isaaca

Probudil jsem se s bolestí celého těla, ale na to jsem zvyklý. Dlouho jsem se neprobudil, aniž bych měl problém vstát z postele, nebo si jen sednout. Po dlouhém prohlížení pokoje jsem si uvědomil, že jsem vlastně v Los Angeles u táty. Šel jsem ho tedy hledat, ale jelikož je to obrovská vila, asi jsem zabloudil a vešel do sklepa, který je mimochodem plný zlatých desek.

''Ahoj Isaacu, co děláš ve sklepě?'' Zeptal se nějaký muž.

''Hledám tátu, kdo jste?'' Zeptal jsem se.

''Jsem John, blízký přítel tvého táty, který je teď v kuchyni a po snídani ti chce ukázat překvapení.'' Odpověděl John a zavedl mě do kuchyně, kde jsem se pořádně najedl. Pak jsme šli všichni tři nahoru, kde jsme si stoupli přede dveře.

''Doufám, že se ti to bude líbit.'' Řekl táta a otevřel dveře. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Táta mi pořídil pokoj?!

''Moc ti děkuju! Je úžasný!'' Řekl jsem šťastně a po dlouhém prohlížení jsem našel i mobil, počítač a celkově hodně věcí, které jsem nikdy neměl. Ve skříni jsem také našel nějaké oblečení.

''A pokud jde o školu, začneš od příštího týdne. Pokud ti to ale nevyhovuje, můžeme se domluvit jinak.'' Řekl táta. Na školu jsem ani nepomyslel. Kdo ví? Třeba si konečně najdu přátele.

''To je dobrý. Jdu se osprchovat, pokud to nevadí. Kde je koupelna?'' Zeptal jsem se.

''Půjdu s tebou. Chci tě prohlédnout, abych zjistil, co všechno ti tvoje máma udělala.'' Řekl táta.

''Seznámili jsme se teprve včera. Jsi sice můj táta, ale já se před tebou nechci ukazovat... bez oblečení.'' Řekl jsem a on se usmál.

''Spodní prádlo si můžeš nechat. Pochybuju, že tě... však víš.'' Odpověděl a já se vyhnul očnímu kontaktu. Mám to říct?

''... A co když,... to...'' Koktal jsem.

''To nemyslíš vážně, že ne?'' Zeptal se se slzami v očích a já už taky nebyl daleko od pláče.

''Myslím to vážně. Byla prostitutka a když neměla zákazníky, využila mě.'' Odpověděl jsem a táta mě objal.

''Pojď, půjdeme do té koupelny a pak spolu něco podnikneme. Třeba tě seznámím s LA, abys nemusel pořád myslet na minulost. Vím, že to nebude snadné, ale minulost už nevrátíš. Je zbytečné se kvůli ní trápit.'' Řekl se snahou být v klidu táta a jakmile mě zkontroloval, (i přes dřívější zjištění nakonec se spodním prádlem), ukázal mi celé město. Sice jsme se jen procházeli, ale užil jsem si to, protože jsem poznal nové věci. Dřív jsem moc nemohl chodit ven a skoro nic jsem neznal. Ve škole jsem se kvůli stresu moc nenaučil a máma mě měla jen jako osobního neplaceného sluhu.

''Na co myslíš?'' Zeptal se táta.

''Už na nic.'' Odpověděl jsem s úsměvem a šli jsme dál. Táta měl pravdu. Proč myslet na minulost, když už ji nikdo nevrátí?

Tak jsem tu s další kapitolou. Využila jsem volného času :)

Chtěla bych poděkovat grifinov a Malia555 za názory v komentářích :)

Také bych chtěla říct, že vím, že jsou kapitoly krátké, ale tak jsem to měla v plánu, protože neumím rozepisovat :D

PS: Neumím tady ještě označovat uživatele, tak se omlouvám, pokud je to špatně :D