Včera, 5.2. to byly přesně dva roky, co jsem si založila účet na WP... Ani mi nepřišlo, že to tak rychle utíká :o) Číslo ~dvě~, včera završil nádherný počet followers 2 015... WOW! ♥

Když mi má velmi dobrá kamarádka, úžasná spisovatelka Petra M. (wp: Petra_eM; fb: PetíStories Wattpad) řekla, abych WP zkusila, moc jsem si nevěřila. Do té doby byla totiž ona jediná, kdo moje povídky četl... A ani ve snu mě nenapadlo, že moje splácaniny by někoho mohly bavit, chtěl by vůbec číst další a další... Každý ohlas, který máte na kapitoly, mě neuvěřitelně nabijí ♥ a nutí mě psát dál (ne jednou, jsem si říkala, že bych s tím sekla... Holt bylo i takové období =D )Proto Vám chci tady poděkovat... Bez vás by to totiž opravdu nemělo smysl a psala bych si dál jen pro sebe a maximálně bych tím spamovala Peťku =D

Takže VELKÉ PODĚKOVÁNÍ VÁM VŠEM! Jste naprosto úžasní, všichni, do jednoho! :o) Několik z vás jsem mohla poznat i blíž, než jen jako čtenáře a soukromé psaní s vámi je naprosto super! :o) Jako formu poděkování, pro vás chystám nový příběh... She is Vampire a Fight for Faith byl v oblibě a upírská témata jsou vcelku bezedná... Tedy, jak se to vezme =D :o) A proto jsem rozepsala nový příběh, který začnu postupně na profil přidávat snad co nejdřív :o)Tady, máte takový menší spoilerek, je to vlastně začátek, dá se říct že prolog... Doufám, že vás příběh osloví a bude vás bavit stejně, jako ty moje další splácaniny :o) DĚKUJU!!! :o) ♥♥♥

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

„Nejsi schopná počít dítě!" Zdi Yorkshireského sídla propouštěly křik hraběte, který nebyl schopen unést další zklamání. Vytoužený potomek nepřicházel a další žena, zemřela rukou kata...

„Staneš se mou ženou!" Pohlížel hrabě tvrdým pohledem, rok poté co nechal zabít poslední urozenou ženu, hraběnku Jolandu z Dreux, do tváře mladičké, panské služebné Beatrix Navarrské.Rozhodnut počít dítě se služebnou, nedal ji na výběr. V pláči se Beatrix loučila se svým milým a stala se hraběnkou.

Hrabě, Balduin IX, odmítal svou vinu v nemožnosti početí a když ani po roce nepřicházel vytoužený potomek, život Beatrix byl v ohrožení. Výhrůžky nebraly konce a ona měla poslední měsíc života, pokud neotěhotní. V slzách se modlila k Bohu, prosila, žadonila, aby ji dal dítě, ale Bůh byl k jejím prosbám nemilosrdný. Uchýlila se k rouhání. Místo Boha velebila samotného Ďábla... Dny modliteb, patřící stvůře, která byla vyobrazena na několika obrazech, však také nepřinášely onu radostnou zprávou a její naděje vyprchávaly.

Čas se pro ni uchýlil ke konci. V pozdním večeru, se procházela po rozsáhlých zahradách na sídle Kiplin Hall, až se dostala k samotnému konci zahrad a začátku tmavého lesa, který panství obklopoval. Hlavou ji běžely myšlenky o zítřku. Zítra vydechne naposledy, čeká ji smrt a to jen proto, že on, hrabě, není schopen počít dítě. Jak jinak by to bylo možné? Když ona a její milý, který neunesl vědomí, že už jeho není a spáchal sebevraždu, mohli dítě očekávat? Dítě, kterého se musela vzdát, které zabili, ještě v ní...

„Pojď." Vyděšeně zvedla hlavu a rozhlédla se. Dům, na který i odtud viděla velmi dobře, se nořil do mlhy. „Pojď, pojď." Znovu ten hlas bez tváře. Otočila se na všechny strany, mlha houstla, ale byla zde pořád sama. „Neboj se a pojď. Neublížím ti." Hlas se ji otřel o spánek a křoviny, které nedokázala protnout ani sebeostřejší šavle se začaly rozestupovat.

S bušícím srdcem, stála Beatrix na místě a dívala se do černého lesa.Kdy do něj vkročila naposledy lidská noha? Jak je to dlouho...? Zvěř v lese nežila, ptáci se bály místo přeletět... Po dlouhá léta se tradovalo, že v samotném nitru BlackWood, žije stvůra která je mnohem nebezpečnější, než veškeré zlo na zemi. A... Pro Boha! Jak se dostala až sem?! Nikdy sem přece nechodila, nikdo tak blízko nechodil!

Rozhodnutá utéct, se otočila, ale nestačila dál udělat ani krok. Pod sukni šatů, vklouzla dvě černá, silná chapadla a začala ji táhnout k lesu. Křičela, ale zvuk z hrdla nevycházel. S hrůzou v očích sledovala, jak se vzdaluje od zelených zahrad, prostor, který křoviny utvořily, se začal uzavírat a ona byla pohlcena ve vlhku, v tmě a chladu. Krajina se kolem ní jen míhala, to cosi, co ji vleklo bylo silné, velké a přesto oku nezahlédnutelné. Neměla tušení, jak dlouho byla vlečena, bolelo ji však celé tělo a přitom, paradoxně, o zem přece ani jednou nezavadila. Bylo to, jako kdyby letěla... Vítr, který ji skučel kolem uší, rychlé obrazy okolí... Utichlo to. Ležela na zemi, na kamenné, chladné zemi a k uším ji doléhalo vrčení.

S hmatatelným strachem se snažila postavit na nohy. Sotva to udělala a rozhlédla se kolem sebe, přála si být mrtvá. Zděšení ji ochromovalo, srdce bilo mnohem rychleji, krev se v ní hnala až příliš velkou rychlostí. Zamotala se ji hlava a klesla na kolena. Znovu, po pár vteřinách zvedla hlavu a doufala, že je to jen sen. Jen noční můra.Neměla nejmenší tušení, kde se nachází, ale to, co viděla...

Na kamenné podlaze se válela hromada listí, když zvedla hlavu, mohla vidět ševelící větve stromů obsypané zčernalými listy. Mohla zahlédnout jen kousek oblohy, která však určitě nebyla tak zčernalá, dokud byla na zahradě. Znovu pohlédla na osazenstvo, mezi kterým se nacházela.

Majestátní vlci seděli podél obvodu kruhové plochy, která byla ohraničena skálou. Vrčeli, cenili zuby, z tlam jim odkapávaly sliny... V očích jim zářila zloba, hlad... Děsila se momentu, kdy se po ní vrhnou. Kdy jejich tesáky budou trhat její maso.

Sklopila hlavu a nechala volné stéct několik slz.Zemře, tak jako tak. Je už tedy jedno, jak moc ta smrt bude bolestivá.

Položila se na zem a myslela na něj, na své nenarozené dítě. Na hraběte, který poslal své muže k ní domů, vyvraždili její rodinu a odvedli ji na zámek. Tu noc, se rozloučila s Frederickem. Naposledy... O dítě přišla několik týdnů na to a hořce to oplakala.

Ochladilo se. Listí se zvedalo, stáčelo se do formy trychtýře a ona se začala chvět. Proč se tak ochladilo?

„Nemusíš se bát, neublížím ti. Tvým prosbám bude vyslyšeno." Chlad, který tu panoval, ji ochromoval, něčí silné ruce ji vytáhly na nohy a ona se roztřásla. Teprve teď, cítila zděšení. To co viděla; vlky, chapadla, která tu už nebyla, temnotu... Ne, nebylo to tak děsivé, jako toto.

„Dám ti, po čem toužíš." Šeptal hlas stvůry. Nebo... Nebyl takový, jak jej malby vyobrazovaly, jak se tradovalo.

Byl...

Nádherný...