Tae-Hyung

Ocitli jsme se v prostorné místnosti s velkými okny, které však byly zataženy tmavými závěsy, takže skrz ně nebylo vidět ven a ani do místnosti nepronikalo žádné světlo. Avšak úplná tma tu nebyla. Místnost totiž ozařoval velký skleněný lustr, který se zde v prázdné místnosti vyjímal. Krom skleněného lustru, toho už tu však moc nebylo. Bylo tu jen pár židlí, kruhový stůl, pohovka a několik papírových krabic, které byly řádně srovnané u bílé zdi vedle dveří. Jinak se zde v místnosti už nic víc nenacházelo. Proto místnost vypadala velmi prázdně a neobydleně. Tak jako Yoon-Gi jsem seděl na židli u jedné ze zdí a ruce jsem měl pevně svázané za zády opěradla a nohy zase k nohám židle. Snažil jsem se už sice několik minut dostat ze sevření provazu, ale bylo to marné. Byl až moc utažený. Bylo naprosto zbytečné se z provazu dostat, ale i tak jsem se stále snažil pomocí prstů ze sevření provazu dostat. V místnosti jsme nebyli sami. 

Dva muži, kteří nás násilím vytáhli z temné místnosti a přivázali k židlím, teď přecházeli potichu z jednoho rohu místnosti do druhého. Jeden z mužů ten, který byl o krapet vyšší než ten druhý, v ruce držel zbraň, kterou ani na malou chvilku nepustil z ruky. U druhého muže jsem si všiml vysílačky, do které občas něco nesrozumitelného zamumlal. Měl jsem z nich respekt, a proto jsem raději poslušně potichu seděl na místě a sledoval jejich činy. Ono mi vlastně ani nic jiného nezbývalo. Nechtěl jsem totiž dopadnout jako Yoon-Gi, který poté, co ho muži přivázali k židli, křičel nenávistná slova, kterými si od nich vysloužil pěsti do nosu a umlčení kusem látky, která mu znemožňovala, jakkoliv mluvit. Neměl jsem sebemenší tušení, proč nás Joong vytáhl z tmavé místnosti ven, ale moc dobře jsem tušil, že žádný pozitivní důvod k tomu rozhodně neměl. Nebo že by přeci jen už tohle vše chtěl ukončit a pustit nás? Hloupost! To by přeci neudělal. Však je to blázen, co se v tom snad i vyžívá. Hlavou se mi honilo nespočet všemožných scénářů, ale ani jeden z nich jsem si nechtěl připustit.

Od Yoon-Giho umlčení tu vládlo ticho, tedy až do té doby, než se do místnosti otevřely dveře, ve kterých se objevil Joong. Tentokrát však už vypadal upraveněji než před malou chvilkou v temné místnosti. Vlasy měl upravené a sčesané dozadu. Už na sobě neměl volné pohodlné oblečení, ale černou koženou bundu s košilí, kterou měl nedbale zapnutou. „Vypadněte odtud," přikázal mužům a ti ihned opustili místnost. My jsme tu s ním tím pádem zůstali úplně sami. Joong popadl jednu ze židlí, která byla přisunutá u stolu, a přenesl jí blíže k nám. Usadil se na ni a jednu nohu si přehodil přes tu druhou, jako nějaká slečinka. „Jung-Kookovi už moc času nezbývá," poznamenal, když se podíval na ciferník zlatých hodinek, které mu zdobily zápěstí levé ruky. „A jelikož mně už pomalu dochází veškerá trpělivost. Je načase přitvrdit," opět promluvil, když svůj pohled odlepil od svých hodinek. 

Neměl jsem vůbec tušení, co tím myslel, ale rozhodně to neznělo jako varianta, která by pro nás s Yoon-Gim měla být příznivá. Z jeho slov jsem začínal mít strach a obavy. Bál jsem se toho, co je všechno schopen udělat. Přeci jen už jsem měl tu možnost mít kvůli němu smrt před očima. Při pomyšlení na moment, kdy mi jeho ruka silně svírala mé hrdlo, se mi dostavil ten nepříjemný pocit dušení. A i přestože teď nikdo mé hrdlo nesvíral, měl jsem pocit, že opět nemohu dýchat. Hlasitě jsem se proto rozkašlal, čímž jsem si od Joonga vysloužil nenávistný pohled. „Víte, tohle není jen o tom, že jsem zasraný zmetek, co vás tu drží. Tady jde totiž o mnohem víc!" promluvil do ticha, které stále vládlo v místnosti. Mezitím, co jsme na Joonga oba dva jen tupě zírali, vytáhl si z kapsy od kalhot krabičku cigaret a jednu si pomocí zapalovače zapálil. „Hlavní důvod, proč tu jsi Tae, je vlastně vcelku jednoduchý. Jung-Kook s Ji-Minem, neboli tvým bývalým kamarádem, jak jsem teprve nedávno zjistil, se před nějakou dobou podíleli na určité akci."

„Teď nezáleží, o co přesně šlo, důležité je to, že Jung-Kook s Ji-Minem tuhle akci podělali. Tedy hlavně Ji-Min. Našemu největšímu klientovi Leemu nějakým způsobem, který mi do teď není známý, prozradili obchodní podvod, který jsme na něj ušili," řekl a popotáhl si z cigarety. „S mým otcem jsme jim dali šanci to napravit a vše urovnat, jenže to se jim moc nelíbilo. Zřejmě si nechtěli ušpinit své ručičky. Proto jsme s mým otcem přitvrdili a unesli Yoon-Giho. Věděli jsme totiž, že k němu Ji-Min měl určitý vztah... že ano?" pohlédl na Yoon-Giho s úšklebkem. Na což ho Yoon-Gi při jeho slovech propaloval svýma očima skrz na skrz. Bylo na něm vidět, že mu Joongova slova drásají nervy. Věděl jsem, že kdyby mu v mluvení nepřekážel kus látky, už dávno by na něj křičel sprosté nadávky. I mě jeho slova rozčilovala, jenže neměl jsem odvahu cokoliv říct. Taky jsem moc dobře věděl, že by to stejně ani nemělo cenu.

„Jenže ani to nepomohlo! Ti parchanti nás převezli a Yoon-Giho bez našeho povšimnutí našli. Ale to není to hlavní, kvůli čemu tu jsi! O to tu nešlo! Šlo především o to, že Jung-Kook s Ji-Minem měli zlikvidovat našeho klienta Leeho, u kterého to pěkně posrali, jak už jsem zmínil. Důležité je to, že Lee není jen tak někdo! Je dost mocný, a proto bylo důležité se ho zbavit, a to byl právě úkol, kterým to měli napravit... jenže těm dvěma to bylo jedno. Zajímali se jen o Yoongiho a vše ostatní jim bylo fuk!" při poslední větě bylo v jeho hlase slyšet mírné rozčílení. „Bylo jim jedno, co bude pak a co jejich činy budou mít za následky!" křikl hlasitě. Z ničeho nic se ze židle zvedl a začal se procházet po místnosti. Stále při tom kouřil cigaretu, ze které dopadal jemný popílek na zem. „Kvůli nim jsem přišel o svého otce! To oni mohou za jeho smrt. Kdyby splnili svůj úkol, nikomu by se nic nestalo a můj otec by byl stále naživu!" opět křikl, ale tentokrát se jeho hlas rozlehl po celé místnosti, tak že ho muselo být slyšet i mimo tuto místnost.

„Tentokrát můj plán vyjde! Nikdo totiž netuší o tomhle místě a také věřím, že stále Jung-Kookovi na tobě záleží... ještě má necelé dvě hodiny, a proto bychom měli přitvrdit, protože tentokrát udělám cokoliv, abych pomstil otcovu smrt. Všichni za to zaplatí!" zdůraznil a dále se procházel s cigaretou mezi prsty po místnosti. Jakmile ale cigaretu dokouřil, její nedopalek odhodil do popelníku a okamžitě si z krabičky vyndal další. Bylo na něm vidět, jak ho tento fakt užírá. Nejspíš se stále se smrtí otce nevyrovnal. Možná i proto byla pro něj tato odplata tak moc důležitá. Jenže taky i nesmyslná, ale toho si však Joong nebyl vědom. „Zaplatí za to všichni! Nejdřív ten hnusný zmetek Lee a pak i Jung-Kook! Ji-Min byl tak laskavý a ušetřil mi práci." na konci věty se z nějakého důvodu uchechtl, na což Yoon-Gi zareagoval a snažil se tak Joongovi přes kus látky něco říct. Jenže nebylo mu rozumět ani slovo, ale jen hlasité nesrozumitelné mumlání. 

„Mlč sakra!" křikl na něj, když Yoon-Gi stále nepřestával něco mumlat. Nakonec utichl a Joong si tak v klidu vychutnával svou druhou cigaretu. Ale když i tu dokouřil, vytáhl si ze zadní kapsy u kalhot mobil a začal do něj konečky prstů ťukat, tak jako by někomu psal zprávu. „Jak už jsem říkal, Jung-Kookovi dochází čas, takže bych měl přitvrdit," promluvil, jakmile odvrátil pohled od displeje mobilu, který si zase vrátil zpět do zadní kapsy kalhot. „Jenže to ještě nemám promyšlené," řekl si sám pro sebe a opět, tak jako předtím, začal pochodovat po místnosti z jednoho rohu do druhého. Tentokrát si však u toho něco sám pro sebe potichu brblal. Když se ale ozval zvuk příchozí nové zprávy, Joong se v chůzi zastavil a podíval se na svůj mobil. Mírně se zamračil, ale po chvíli se na jeho tváři vytvořil úšklebek. „Hajzl jeden!" poznamenal, když opět začal konečky prstů ťukat na displej mobilu. „Však já mu ukážu!" odložil si mobil na kruhový stůl, na kterém ležela i spousta harampádí a přešel směrem k papírovým krabicím. 

V jedné z nich, ta která byla nejvíc na kraji, se začal agresivně přehrabovat. Občas prohodil pár nadávek, ale nepřestával se nadále přehrabovat v krabici. „Proč tu ten krám sakra není!" vykřikl a krabici plnou věcí odhodil stranou na zem, tak že se z ní i pár předmětů vysypalo. Joong do krabice ještě útočně kopl, takže na zemi leželo ještě víc věcí než před tím. To však Joong neřešil a přešel zpět ke stolu, kde se usadil na židli. Překvapivě si zase vytáhl krabičku s cigaretami a jednu z nich si zapálil. Během toho, co Joong kouřil další a další cigarety, já jsem se snažil dostat ze sevření provazu, který už mě nepříjemně tlačil v oblasti zápěstí. Bylo však těžké se moc nekroutit, aby si ničeho Joong nevšiml. Naštěstí byl dostatečně zaujat podlahou, na kterou už několik minut bez hnutí zíral. Netrvalo dlouho a provaz kolem mého zápěstí začínal pomalu povolovat, ale ne natolik, abych své ruce mohl z provazu vyvléknout. Proto jsem nepřestával s rukama, jakkoliv kroutit. 

Jenže když Joong náhle po několika minutách odvrátil pohled od země, zarazil jsem se. „Co tam provádíš?!" optal se mě a nevlídně se na mě zamračil. „Nic," šeptl jsem potichu a modlil se, aby to Joong nijak neřešil. Ale to by nebyl on. Zvedl se ze židle a přišel ke mně blíž. „Nelži mi sakra!" křikl mi do obličeje a přiložil mi ke krku nůž, který zřejmě ležel někde na stole. Skoro jsem ani nedýchal, jen jsem cítil ostří nože na svém krku. Nebyl jsem schopen nic udělat ani nic říct jen tupě zírat do Joongových očí plné nenávisti. Nůž na mou kůži tiskl víc a víc a já jen cítil slabou řezavou bolest. Už jsem si myslel, že je to má smrt, když se náhle z ničeho nic do pustého ticha ozvaly hlasité tlumené výstřely. Joong tak jako my zpozorněl a nůž od mého krku odendal. Ulevilo se mi, za to Joong vypadal vyděšeně a nechápavě. Obočí měl svraštěné a bylo na něm vidět, že se snaží opět zaslechnout předešlé zvuky. 

Když se po chvilce znovu ozvaly tlumené výstřely, Joong odhodil nůž na zem a urychleně přešel k oknu. Odhrnul závěs a začal se rozhlížet na všechny strany. Netušil jsem, co se děje, a tak jsem se také snažil z okna něco zahlédnout. Ven jsem však ovšem moc neviděl. Joong pak najednou zpět závěs zatáhl a přeběhl na druhou stranu místnosti, kde se nacházela další okna. I z těch se Joong podíval, avšak zřejmě nic neviděl nebo jsem si to alespoň myslel. „Zvláštní," řekl, když zatáhl závěs druhého okna. Došel ke stolu, kde měl položený svůj mobil a něco do něj opět začal ťukat. Chvilku se pak jen díval na displej a já s Yoon-Gim jsme ho jen mlčky pozorovali. Místností se rozléhalo ticho, tedy až do té doby, než se zpoza dveří ozvaly jakési tlumené neidentifikovatelné zvuky. „Co se tam sakra děje?!" řekl rozrušeně a rozešel se směrem ke dveřím. Jenže aniž by stihl popadnout kliku, dveře se nečekaně otevřely a Joonga sejmuli na zem.