Uprostřed noci se Levi probudil. Zase spali s Erenem u mříží a drželi se za ruce. Tentokrát se ale Levi neprobudil kvůli hnusným nočním můrám Kennyho, ale kvůli něčemu jinému.

Nějaká žena a její křik... Možná, že jsem slyšel jak řve ta nymfomanka, ale... ne, tenhle křik byl jiný... Že by Mina? Ne, ten křik taky nepatřil jí.

,,Nespíš?" ozval se Erenův mladý hlas a Levi na něj pohlédl.

,,Jen divný sen. Nic víc,"

Jak jinak mu mám odpovědět, když ani já nevím o co jde?

,,Kenny?" Levi prudce zavrtěl hlavou, aby se vyhnuli Erenově záchvatu, ale už dávno bylo jisté, že když jsou spolu a blízko, nic by se stát nemělo. Nebyla to stoprocentní jistota, ale tu získají až časem, pokud takhle budou spát dýl.

,,Dneska budu mluvit s psychiatrem," oznámil Levi stále v sedě na posteli s pohledem upřeným na čistou bílou peřinu.

Konzultace s psychiatrem tu byli zcela normální. Každý, kdo se tu léčil se s ním musel aspoň jednou za měsíc pobavit a tentokrát byla řada Leviho. Doposud mu ale neustále říkal to samé: „Minulost si nepamatuju"; „Pořád ho slyším"; „Nutí mě vraždit, ale snažím se to potlačit"; „Vyvolává v noci moje noční můry". Levi nechtěl využít služby hypnologa, který se tu stavil, aby přivedl několik lidí do transu a pomohl jim se vyléřit. Levi věděl, že z toho, co viděli, zašíleli snad ještě víc a nakonec to skončilo utopením, oběšením nebo podřezáním žil. Blázni si vždycky našli způsob jak se zprovodit ze světa.

Levi věděl svoje – věděl, že není připraven čelit minulosti. Teď ne.

,,Co mu řeknete?" dotázal se Eren s neskrývaným zájmem, ale zněl nějak starostlivě.

Levi se na něj podíval a na chvíli se pohledem zastavil na těch krásných zelených očích.

,,Řeknu mu, že tvá přítomnost mi pomáhá," pokrčil rameny a konečně ulehl zpátky na polštář. ,,Pojď už spát," pobídl ho Levi a zavřel oči.

,,Dobrou noc, Levi," známé a uklidňující.

,,Dobrou noc, Erene," klidné a normální.

Ráno se prodralo do jejich pokoje se mřížemi přes malé okýnko těsně u stropu a nakonec dva ospalce přišla vzbudit i sestra.

,,Jsi šikovný, Levi, že ses sem dostal sám," sestra Christa nevěděla, že Levi do pokoje dorazil snad o hodinu později. Levi postřehl černé kruhy pod očima Christy a její šťastný úsměv. Byl tím lehce zaskočený – byla včera u Miina pokoje, nejspíš viděla její tělo, ale je tak... klidná. Všichni doktoři a sestry se takovými zdáli, což bylo divné. Sebevraždy tu byli normální, ale vraždy?

Co se to tu kurva děje. Všichni vypadají, jakoby o tom nevěděli.

Po snídani se s Erenem oddělil a s povzdechem, za doprovodu jedné ze sester zamířil do známeho kabinetu doktora Dallise Zacklaye.

Levi, ty seš kurva takový zmetek! Ale nevadí, zachvíli se pustím se vší chutí na toho doktůrka, hehe. Nebo bych mohl na tu krásnou sestřičku? Co říkáš, Levi, hm? Zatáhnu jí do nějakého pokoje a udělám takovou krásnou krvavou spoušť, jako kterou jsme včera viděli!

Opovaž se.

Levi momentálně začal odolávat křečím, jak se Kenny pokoušel ovládnout jeho tělo. Naučil se takové bitvy tajit hluboko v sobě a i když měl z toho šílené bolesti, šlo mu to. Konec konců ve skrývání byl vždycky dobrý.

Tch, debile jeden malý, potom to zopakuju.

Varoval ho Kenny, ale Levi to nebral ani jako pořádnou výhružku. Rychle skryl pocit úlevy od Kennyho a soustředil se na ovládnutí svých pocitů a myšlenek. Po tom, co se oddělil s Erenem se to zdálo tak těžké a při tom to už dělal tolik let...

Sestra ho pustila do kabinetu doktora Zacklaye, který v bílém plášti seděl za bílým prachobyčejným stolem a něco zapisoval do svého diáře či co.

,,Zdravím, Levi, jak se ti vede?" zeptal se ho muž a koukl na něj přes své brýle. Levi se ve zvyku posadil na pohovku pro pacienty.

,,V pohodě," tohle říkla vždycky. Následovalo několik kontrolních otázek, jestli je Levi při těch „správných" smyslech.

,,Co říkáš na bydlení s Erenem Jaegerem?" zeptal se ho hned doktor a opřel se lokty o svůj pracovní stůl.

Tch, že se ptáte, doktůrku. Je z něj celý unešený a já mám chuť toho malýho zmrda zabít!

,,Pomáhá mi, hodně. Díky němu přestávám Kennyho slyšet," Levi ignoroval narážky Kennyho a periodické křeče, které mu způsoboval. Chtěl využít všechnu svojí jistotu a přesvědčení, aby ho s Erenem neoddělili.

,,To rád slyším, Levi, opravdu a už víš proč slyšíš Kennyho?" Levi pokrčil rameny.

Vždyť se tě neustále ptá na to samé. Uh, to je nuda! Radši bych použil jeho nůž na dopisy...

Levi postřehl lesklý sříbrný nůž na dopisy na stole a polkl. Doktor si toho vypadá to všiml a schoval ho do šuplíku.

,,Neustále ho držíš? Jeho choutky zabíjet?" taky jeden z těch normálních dotazů a Levi zase přikývl.

,,Liší se nějak?"

Wow, novinka!

,,Ano, je agresivnější. Chce mě ohraničit od mluvení s Erenem, ale moje hlasivky neovládá, takže se s ním můžu bavit a jemu se to nelíbí a tak chce skočit po každém a zabít ho. Mám kvůli tomu křeče," doktor něco zapsal do svého poznámkového bloku.

,,Dobře. A co minulost? Vzpomněl sis na něco?" Levi zavrtěl hlavou.

A už je tu zase stará dobrá klasika ~

,,A co noční můry? Změnily se nějak?"

,,Ano, díky Erenovi se mi nezdají a můžu normálně spát," doktor si znovu něco poznamenal. Pak se doktor vyptával ještě na Erena, nakolik si jsou s Levim blízcí, co o sobě zjistili.

Sakra, nemůžu si něco nechat aspoň pro sebe? Proč se mě musí vyptávat i na takové detaily?

Tak proč ho nezabijem?! To zní tak láááákavě! No tak, Leviii ~

Běž doprdele.

Tak bude po mým.

A tohodle se Levi bál.

,,Zavolejte...někoho," oznámil doktorovi, než ho Kenny přemohl a hned se rozběhl ke kancelářskému stolu, na který se smrtící grácií vyskočil a než se stihl aspoň dotknout doktorova krku, objevili se ve dvaeřích tři silní pracovnící léčebnice a sestra Christa.

Hned ho popadli a i nehledě na to, že Leviho drželi tři silní muži, nemohli ho udržet. Doktor Zacklay k nim rychle přiskočil a pomohl jim, zatímco na něj Christa mluvila konejšivými slovy a nasazovala na něj svěrací kazajku a následně kanibalskou masku.

Leviho už pak chodbou vedli (nebo spíš) nesli zpátky do pokoje a zatím poslouchal rozhovor Christy a dokotora.

,,Budu si muset promluvit s doktorem Smithem, aby Leviho přesunuli zpátky do jeho starého pokoje..." pronesla s nahraným smutkem Christa.

Ne, jen to ne.

Ohoho, to ano!

,,Nedoporučuji, slečno Reiz. Leviho stav se v přítomnosti Erena zlepšuje a jak jsem slyšel, trpí i Eren méně agresivními výpadky," Levi v tu chvíli v myšlenkách doktorovi děkoval... A Kenny proklínal.

V pokoji Leviho zbavili masky a svěrací kazajky a ten bez meškání přiskočil k mřížím, aby se jeho ruka mohla setkat s rukou Erena.

Levi tiše oddechl a než se Eren stihl na cokoli zeptat, pobídla je Christa, aby si vzali své léky.

,,Tobě Levi přidělil doktor hořčík na ty křeče," informovala Leviho Christa, když si všiml nové tabletky.

,,Ale to způsobuje Kenny, nepomůže mi to," stál Levi na svém. Christa se ale jen usmála a pobídla ho, aby je všecvhny zapil sklenicí vody a tak Levi neměl na výběr.

S Erenem přisunuli postele k mřížím, aby nemuseli sedět na studené podlaze a ruka v ruce se Eren začal Leviho na všechno vyptávat.

,,Kenny ho chtěl zabít. Je naštvaný, že ho neslyším, když jsem s tebou. Takovým způsobem se mi snaží pomstít," vysvětlil mu po dokončení vyprávění „Jak to bylo u doktora".

,,Jsem aspoň rád, že vám má přítomnost pomáhá," Levi postřehl, že něco v Erenově úsměvu bylo nádherné. Způsob jak se usmíval mohl nahradit letní sluneční paprsky. Jeho úsměv mu stačil k životu.

,,A já jsem rád tomu, že má pomáhá tobě," stiskl jeho ruku Levi a pokusil se o úsměv.

,,Teď ale k důležitějším věcem – co se stalo s Minou?" Levimu se hned vybavil křik, nosítka s naskládaným rozsekaným tělem, přikrytým krvavým prostěradlem a krvavý pokoj.

,,Budeš v pořádku, když ti to povím?" zeptal se ho na ujištěnou Levi a Eren bez pochyb přikývl.

,,Když jsem včera mířil s Christou do společenské místnosti, ozval se řev, možná jsi ho slyšel," Eren zavrtěl hlavou. V pokojích se málo co dalo slyšet, ale někdy se sem křiky dostaly. „Christa mě poslala zpátky do pokoje a nakonec jsem jí sledoval. Viděl jsem jak vynesli na nosítkách tělo, bylo ale nejspíš rozřezané na kouky a bylo přikryté prostěradlem, nasáklým krví," Levi sledoval reakci Erena, který se stále zdál zcela klidný a tak pokračoval. „Počkal jsem, až se chodba uvolní a pak se šel do toho pokoje podívat. Byl celý v krvi. Vypadalo to tam, že před smrtí se snažila z pokoje dostat nebo najít nějakou pomoc. Zaručeně to byla vražda, ale nemám ponětí kdo by to mohl být," dokončil své vyprávění Levi.

Eren vypadal hned zamyšleně.

,,Mohl to být pacient vedle v pokoji, nekontrolovali je snad?" otázka se zračila v očích Erena.

,,Nevím, schovával jsem se. Nevím jestli je to někdo z pacientů nebo možná i doktorů, ale všichni dneska vypadali jako obyčejně. Jakoby se nic nestalo. Jakoby šlo jen o další sebevraždu," Levi si moc dobře pamatoval sebevraždu jedné z mladých dívek, která zjistila, že příčinou jejího psychického onemocnění je znásilnění jejím otcem. Oběsila se.

Pocítil teplou ruku na svém rameni. Eren se na Leviho díval konejšivým pohledem, na rtech nepatrný nadějný úsměv.

,,Nějak to vyřešíme. Jsem si jistý, že pokud budu nadále s tebou, povolí mi návštěvu společenské místnosti, jako tobě a možná tam se něco dozvíme,"

Jako vždy, plný něděje. Kde jí jen bere...

,,Děkuju, Erene," vřelel mu Levi poděkoval a stiskl i jeho druhou ruku na svém rameni.

Eren odhalil svůj krásný úsměv.

,,Za málo,"

Jen jemu tu můžu věřit.