Zmítání na posteli, převalování, studený pot, rychlý tep, silné srdcebití, hlasité vzdychání, doprovázené občasnými tichými křiky. Bezpochyb měl Levi další noční můru díky Kennymu.

,,Levi! Levi, probuď se! No ták!" a Levi se probudil. Kupodivu. Doslova vyskočil z postele a hned spadl bledými koleny na studenou podlahu.

Doprdele! Ten zatracený spratek! Uh! Teď mám strašnou chuť ho zabít! Dělej, pusť mě a já ho zabiju! DĚLEJ!!!

Jen přes mou mrtvolu, pamatuješ?

Levi se popadl za hlavu a padl na zem. Tiché steny se roznášely pokojem, dokud na Leviho rameno nedopadla něčí teplá ruka. Levi, překvapený tím dotekem zvedl hlavu a odsunul se vyděšeně k posteli.

,,Klid, Levi, to jsem já, Eren," uklidňoval ho mladý hlas. Eren seděl těsně u mříží s rukou ve vzduchu, jak se před tím dotkl ramene Leviho.

,,Zmlkl, když jsi se mě dotkl," oznámil Levi bezmyšlenkovitě, překvapený tichem ve své hlavě, které už značně dlouhou dobu necítil kromě toho odpoledne, kdy s ním Eren mluvil.

,,Kenny?" Levi mu vyprávěl o Kennym, o svých blízkých, které zabil a o dalších obětích. Také o tom co s nim Kenny dělá po nocích a jaké konverzace s nim vede.

... Ne!!! Nechoď k němu! Zůstaň u tý zkurvený postele!

Ale Levi neposlouchal. Přisunul se k mřížím, i nehledě na silně křeče v nohách, jak mu to Kenny nechtěl dovolit, ale zvládl to.

,,Mluv se mnou nebo se mě chytni za ruku, nechci ho slyšet," oznámil mu Levi jednoduše a bezmyšlenkovitě vzal Erena za ruku. Jeho stisk byl pevný a teplý. Levi se cítil díky tomu dobře. Cítil, že i nehledě na to, že je od sebe dělí mříže, cítí se s ním v bezpečí.

Neslyším Kennyho po tak dlouhé době... Svatý pocit... A to díky němu.

,,Co se vám zdálo tentokrát?" Leviho mátlo, že mu Eren buď tykal nebo vykal, ale nějak to moc nebral v úvahu. Dokud je tu a neslyší Kennyho, nic mu nevadí.

,,Farlan a Isabelle. Pak se chystal ukázat Petru," odpověděl Levi, bez skrývání pravdy. Eren byl po dlouhé době jediný s kým se dalo bavit. Neměl strach, že by ho nějak zradil. Komu? Pacientce vedle co trpí pyrománií? Nebo třicátníkovi, co si myslí, že je pětileté dítě?

Doktorům nevěřil stejně jako já, taky mu přišli divní, takže jsem byl v bezpečí.

Eren ale náhle Leviho ruku pustil a přesunul se na postel. Jeho zorničky se měnily do zlaté a Levi pochopil, že Eren dostává další záchvat agresivity.

,,J-jdi... na p-postel.." zvrčel Eren a tím varoval Leviho, který se jako poprvé přitiskl do samého kouta s koleny pod bradou a sledoval Erena ze stínu.

Levi už viděl jeho záchvat. Eren dostal takový, když mu Levi vyprávěl o Kennym. V takové momenty se mu měnily zorničky do zlaté a mohl rozmetat všechno co okolo sebe měl.

Levi sledoval, jak Eren rve na kousky svůj polštář, bílé peří se sypalo na zem, postel, všechno okolo bylo hned jako ve sněhu, po té začal zběsile rvát i svojí postel, povlečení, matraci, peřinu, dokud nezbyly jen železné rámy postele. Ani nad nimi ale Eren neměl slitování. Popadl je a nadlidskou silou jimi mršil proti zdi, že se z řinčením rozletěli na kusy.

,,Erene!" nevydržel Eren a křikl na něj.

Proč jsi ho zavolaaal, já si chtěl už dojít pro imaginární popcorn! S tebou není žádná zábava, Levi!

Uh, vrátil ses. Mohl jsi ještě mlčet, to taky bylo fajn.

K tomu týpkovi nechoď, jinak tě donutím se kousnout do ruky a věř, že to bude dost silný kousanec hehe ~

Levi se donutil ke klidu a zavolal Erena ještě jednou. Po tom, co ho Levi zavolal poprvé znehybněl a díval se na bordel, který způsobil.

,,Příště nemlč a zastav mě hned. Tvůj hlas mi pomáhá," Levimu se na pár sekund zadrhl dech a Kenny se mu začal posmívat. I on dobře cítil Leviho pocity.

Nah, tyhle pocity jsou na nic! Co takhle nějaká nennávist a hněv? Ten borec se mi v tomhle líbí!

Levi cítil hormadící se vztek a donutil si zkousnout dolní ret.

,,Erene... běž. K těm. Mřížím. Teď. Hned," pronesl zasekaně Levi a donutil se k rychlému přesunu k mřížím, kam v rychlosti skočil Eren a chytil ho za ruku. Nebo to byl Levi kdo ho chytil první? To teď bylo jedno, hlavně, že se drželi.

Levi přestával slyšet Kennyho, Eren se uklidňoval. Co víc teď potřebovali?

Za pár minut přiběhl personál a odstraňovali důsledky Erenova běsnění. Hanji přemluvila Erwina, aby Erena nedával na samotku.

,,Vidíš to? Je přece s Levim absolutně klidný a dokonce je schopný normální komunikace!" poskakovala nadšeně Hanji, ignorujíc leviho a Erena, kteří na ní hleděli s kamenným pohledem.

,,Nakonec si asi měla pravdu, že jím to prospěje," přitakal Erwin a oba definitivně opustili pokoj, který se následně ponořil do všudypřítomného ticha kde bylo slyšet jen oddechování dvou mladých mužů.

,,Mluví o nás jak o nějakém experimentu," poznamenal Levi a pevněji sevřel Erenovu ruku.

,,Jo, ale aspoň mě neodvedli na samotku, to bych už asi nedal," Eren byl na rozdíl od Leviho o něco větší optimista, což Levi nechápal. Jsem v takovém zapadákovském zapadákově a on je celkem v pohodě.

,,Já... jsem taky rád. A né kvůli sobě, kvůli tobě," tentorkrát Eren sevřel Leviho ruku pevněji.

,,Chcete odsud někdy utéct?" Levi se patrně napjal. Tuhle otázku si pokládal celých 5 měsíců, i když ho u toho neustále Kenny přerušoval, ale chtěl utéct. Jenže kvůli Kennymu se bál. Nechtěl přijít o další blízké, zabíjet nevinné...

,,Ano i ne," odpověděl jednoduše.

,,A ty?" zeptal se ho na oplátku Levi.

,,Taky ano i ne," zřejmě uvažovali v tomhle ohledu stejně.

Eren Levimu vyprávěl, že při svých záchvatech rozdrásal několika lidem hrdlo, přičemž ani jeden si nepamatoval. Nikdy si nepamatoval co udělal, ale měl strach, že zabije někoho blízkého. A tak se i stalo. Zabil svojí vlastní matku. Rozerval jí hrdlo.

Levi se ho na podrobnosti neptal, nechtěl v něm vyvolávat vzpomínky a stejně tak se Eren moc nevyptával na Kennyho. Oba si byli podobní – znali svojí diagnózu, oba se cítili vinni za smrti svých blízkých a lidí, oba nevěděli, kdy se u nich tyhle věci objevili, oba chtěli i nechtěli utéct a oba se dokázali díky tomu druhému uklidnit.

,,Napadlo mě," začal Eren trošku nesměle.,,Co takhle přesunout posteli k mřížím? Abychom se při usínání mohli držet za ruce. Vám by se pak možná nezdály noční můry a já bych předešel záchvatu," Levi se mu zahleděl do čistých zelených očí.

,,Víš, že je to i nebezpečný? Kenny by ti mohl ve snu odříznout ruku a ty bys mi jí mohl odhryzat," Levi byl vždycky větší pesimista, možná realista, ale chtěl to zkusit.

,,Vím, ale jak jsem slyšel „kdo neriskuje, nepije šampaňské"." Nesměle se zasmál a doufal, že to Leviho přesvědčí. A Levi nakonec svolil.

Eren přitáhl k mřížím novou postel a Levi udělal to samé. Pak se zamuchlali do svých dek a přes mříže se chytili za ruce.

,,Dobrou noc, Levi," pronesl zcela přirozeně Eren.

Snaží se o normální atmosféru, jakobychom byli absolutně normální lidi... Heh, jakýmsi způsobem to uklidňuje.

,,Dobrou noc, Erene," opětoval Levi a s nadějí, že se mu nic nebude zdát, usnul.

Ráno se oba probudili vyspalí, bez nočních můr a záchvatů. Za nedlouho si pro ně přišla sestra, aby vstávali a oba, i když stěží, z postele vylezli. Levi si uvědomil kolik vlastně potřebuje spánku a Eren vypadal stejně. Unaveně si mnul oči a snažil se vnímat svět okolo sebe. Nikdo ale nemohl přehlédnout kruhy pod jeho očima, ale ty tu měli všichni.

Některým cvokům dovolovali navštěvovat společenskou místnost, ale to byla pro mnohé prestiž, jelikož toto byla léčebnice pro kriminálníky, takže jen pár lidí se tam mohlo dostat.

,,Levi, ty dneska můžeš do společenské místnosti," řekla mu sestra Christa po snídani a pobídla ho, ať jde za ní. Levi si všiml, že vypadá nějak extrémně spokojeně, což on totálně nechápal. Jen málo lidí, co pracuje v blázinci, může vypadat takhle spokojeně.

TY JEDEN ZASRANÝ HAJZLE! JAK SES OPOVAŽOVAL- ou, máme před sebou krásnou prdelku.

Zmlkni, zmrde, nebo příjdeme o společnost Erena!

To byl slabý argument a Levi to věděl.

Pff, toho spratka nepotřebuju, takže si půjčím tvoje ruce a Frantu mezi tvýma nohama, abych si užil ~

,,Sestro, asi se vrátím do pokoje, myslím, že to tak bude lepší," Sestra Christa se k němu otočila, ublížený pohled na tváři, ale než stihla něco říct, ozval se léčebnicí hysterický křik. Ty tu sice byly normální, ale tohle nepatřil křik nymfomance, která šílela, když neměla sex minimálně každou půl hodinu a tak řvala. Taky ale nepatřil chlákovi, který tvrdil, že slyší ďábla. Tenhle křik patřil dívce Mině Karolině. Stejně jako Levi má schozofrenii, ale její je paranoidní – má pocit, že je pronásledovaná a tak vraždí každého nebo každou věc, kterou v tom podezírá. Levi ale věděl, že normálně nekřičí, radši všechno dělá v tichosti a také prožívá.

,,Levi, odvedu tě rychle na pokoj, musím se podívat, co se děje," vysvětlila sestra Christa a její výraz zapalvil nahraný pohled laskavosti.

,,Dojdu tam sám. Chtěla jste mě poslat do společenské místnosti, tak to zvládnu po svých do pokoje," Sestra Christa si zkousla ret a nakonen přikývla.

,,Nikomu ani muk ale!" řekla, než zmizela v další chodbě za rohem.

Levi ale neměl v plánu se vracet a poprvé mu Kenny vyhověl a podpořil ho v jeho nápadu, aby se šel podívat, co se děje.

Levi tušil, kde má Mina pokoj a našel ho. Sledoval chodbu s jejím pokojem za rohem, aby nebyl vidět. Blíž se už neodvážil. Slyšel tlumené hlasy, dokud z pokoje Miny nezačali vycházet doktoři a pár sester. Posledními vyšli dva svalovci s nosýtky. Bylo na nich určitě tělo, prostěradlo na něm bylo celé v krvi.

Copak nevidíš, že to tělo je posekané na kousky? To je tak zatraceně úžasný!

A Levimu to došlo - to tělo bylo nejspíš opravdu rozřezané. Tvar pod krvavým prostěradlem jednoznačně nepřipomínal celé tělo, jen naskládané kousky.

Kdo to sakra udělal? A- to nechápu, vždyť křičela jen před pár minutami! To jí snad rozřezali doktoři? Nebo jí tak našli?

A ty si nemyslíš, že ti posílám iluze?

Seš idiot, ty to nedokážeš. Nedokážeš ani ovládnout mé hlasivky. Můžeš si myslet co chceš, ale já moc dobře vím, že nejsem blázen.

Hehe, to říkají všichni blázni ~

Levi to nekomentoval. Jemu stačilo, že věděl, že blázen není.

Sestry a doktoři vyklidili chodbu a Levi se schoval pod jedno z nepoužívaných lehátek a natiskl se těsně na zeď, aby ani milimetr z něj nebyl vidět. Když se všude jen ozývali tlumené hlasy blázné v pokojích a periodický křik nymfomanky, vylezl Levi ze svého úkrytu a přiblížil se k pokoji, který před tím obývala Mina. Dveře díky bohu byli otevřené, přes okýnko by nic neviděl, byl moc malý.

Když otevřel dveře, dostal pocit, že se objevil v krvavém infernu. Na všech čtyřech stěnách byli šmouhy od krve. Nejvíc jí ale bylo na postely a na zemi. Levi viděl podle stop na stěnéch, že se nejspíš Mina snažila nějak pohybovat. Na dvařích byly dvě šmouhy, které vedly dolů. Mina se k nim nespíš chtěla dostat, ale byla odvlečena zpátky.

Levi byl na krev zvyklý, už se tolik nebál a ani se mu z toho nedělalo nevolno, konec konců, Kenny jeho rukama zabíjel.

Ach, svatý Hitlere, to je tak úžasný! Tady bych klidně bydlel! Ach, mám snad orgasmus!

Jo, to teda máš, ale ne v mém těle.

Levi se na okolí díval chladnýma očima, dokud pokoj neopustil a nevydal se potajím zpátky do svého pokoje. Byl ale chycen jinou sestrou, ale Levi měl výmluvu, že ve společenské místnosti nikdo nebyl, aby ho odvedl zpátky. Věděl, že všechny sestry se běželi po křiku podívat k pokoji Miny, aby večer měli u kafe o čem klábosit a tak mu to prošlo.

,,Tak jak bylo ve společenské místnosti?" přivítal ho Eren vřelým úsměvem, sedíc na své postely v tureckém sedu. Podle nových šmouh na stěně Levi poznal, že Eren měl další záchvat a postel mu byla vyměna. Kde ty zásoby postelí berou?

,,Nedostal jsem se tam. Zavraždili Minu Karolinu, paranoidní schozofrenie. Byl jsem se tam potají podívat. Celý pokoj je v krvi," Erenovi se zorničky začali zbarvovat do zlaté a tak Levi rychle přiskočil k mřížím.

,,Dělej, Erene!" podával mu Levi svojí ruku a snažil se překřičet Kennyho hlas ve své hlavě. Eren přiskočil a na sekundu měl Levi pocit, že mu ruku zlomí, ale barva se v Erenově zorničkách začala vracet do normálu – do smaragdově zelené.

,,Ach... děkuju, Levi," poděkoval mu Eren a čelem se opřel o spojené ruce.

,,Za málo," Křik Kennyho utichl a tak se Levi konečně mohl soustředit na ticho. Pro teď zapomene na blázinec, Kennyho, vraždu Miny, doktory, sestry a užije si jen ten moment s Erenem.