„Neporušujuješ náhodou taky pravidla, když jsi tady?" zeptal se ho chladně Levi, když se zvedl na nohy. Nemusel se bát, že by se teď Kenny o něco pokoušel, protože on to neudělá. Teď je součástí Leviho a Levi si sám sobě jen tak nic neudělá. Neměl tu potřebu. Přijal své hříchy, na jeho rukou byla krev nevinných a jeho blízkých a nebude se za to vinit – vina je nevrátí.

,,Já to mám na rozdíl od tebe povolený, víš?" řekl sebejistě s lehce mrzutým hlasem Armin, jakoby ho Levi právě obvinil z něčeho nepříčetného.

,,A od koho pak?"

Pokud to prozradí, možná budu o něco blíž ke zjištění, kdo vlastně za tímhle všemi šílenostmi stojí.

,,A není to jedno, když teď zemřeš?" Armin zněl podrážděně. Levi na něho musel klidněji.

,,Tak nebudu mít možnost to nikomu povědět, nemyslíš?" tenhle argument nejspíš na blondýna zapůsobil.

,,No jo, máš pravdu a když to tak chceš vědět," Armin pomylými kroky směřoval k Levimu.

,,Víš, je tu jeden skvělý doktor, který to tady tak skvěle drží pod kontrolou!"

No tak to už sakra řekni.

Armin byl od Leviho na dva metry vzdálený, když se zastavil.

,,Doktor Smith," šílený úsměv se mu rozrostl po tváři a hned pozvedl lesklý v měsíčním světle nůž, aby vystartoval po Levim, jenže Levi, díky absolutnímu tichu v hlavě se dokázal sehnout a uštědřit pěstí do blonďákova břicha. Armin ho ale stihnul říznout do zad a Levi se bolestně zkousl do rtu.

Špatný chod, alr aspoň něco.

Armin se zakymácel a dopadl na zadek. Nejspíš si nezvykl na to, že by mu někdo rozdával rány.

Jeho oběti nejspíš byly vždycky natolik vyděšené, že se ani nestihly ubránit.

Levi kolenem kopl Armina do nosu, který hned dopadl na záda a díky ráně do hlavy upadl ihned do bezvědomí. Vítěz od blonďáka vzal nůž, aby zůstal bezezbraně a konec konců, nůž se jim s Erenem bude hodit...

Eren...

Levi ihned pospíchal chodbou do pokoje. Po cestě zaslechl kvílení pacientů, kteří se už definitivně zblíznili, stejně jako doktoři a sestry.

Vtrhl do pokoje a všiml si, že maldík leží na posteli s rukama na obličeji. Když ale uslyšel, že se dveře od cely za Levim zavřeli, prudce se posadil. Starší muž spatřil překvapení a slzy.

,,Erene..." vydechl Levi s úlevou a přiběhl ke svému milenci, aby ho mohl obejmout a následně políbit, jakoby to bylo jeho největší potřebou, stejně jako jíst či pít a ona to byla velká potřeba. Levi ho konečně mohl políbit jako Levi a né jako pacient, popírající si svojí vinu a zápolící se svým druhým já.

,,Levi, ach Bože, Levi..." líbal ho hladově Eren a tiskl menší tělo k sobě v ohromné potřebě uklidnění a ujištění, že tohle všechno je realita.

,,Erene, už ho neslyším, přijal jsem ho, byl jen moje alter-ego," zašeptal se šťastným úsměvem na rtech Levi a z očí mu ukápla slza. Stejně tak jako Erenovi.

,,Bože, to je skvělé," zašeptal a další slza se mu zkutálela po tváři.

,,Miluju tě, Erene.. Tolik tě miluju..." šeptal Levi a objímal svého milence ve vášnivém a hlubokém polibku.

Líbali se téměř celou noc. Byl to skoro jako posvátný momet v tu chvíli a sex by ho narušil. Tohle bylo něco na citové úrovni – ty jemné doteky rtů, jakoby se oba dotýkali okvětních plátků růže, opatrné chutnávání, jakoby se právě snažili pozřít ten nejchutnější a zároveň nejunikálnější desert, skoro jakoby jiný už najít nemohli a tou chutí se nemohli nasytit. Bylo toho tak mučivě málo. S každým ochutnáním byla chuť jen výraznější a zároveň hlubší, omamnější.

To, co se mezi nimi dělo se nedalo popsat slovy, nýbrž jedině city. Sami o sobě mluvily za všechno – nedosažitelné, láskyplné, nadějné, vášnivé a hlavně milující. Jeden se jako v tanci proplétal s druhým v nádherném souznění.

Další den proleželi v posteli a ignorovali fakt, že nikdo nepřiše a za dveřmi jejich pokoje se někdy ozval nějaký zvuk, ale oni se nebáli, protože měli jeden druhého.

A zítra nastane Den D.

--------------------------------------------------

Pozn.autorky: Já vím, já vím, dneska toho hodně není, ale promýšlela jsem další a zároveň závěrečnou kapitolu plus epilog a myslím, že mě za něj zabijete.