Už od prvního kroku, který jsi udělala směrem do kavárny, jsem věděl, že je něco jinak. Ten tvůj výraz, ten vševědoucí úsměv mi dokazoval, že něco určitě jinak je. Upřímně? Měl jsem strach. Věděl jsem, že je to nějak propojené se mnou. Ale jak?

"Ahoj Elliote." Moje jméno jsi pronesla tak, jako kdybys s pýchou přednášela název svého nového vynálezu. V hlavě se mi rozezněly poplašné zvony. Co se to děje?

"Dobré ráno, Isabelle," pozdravil jsem tě maličko neochotně, a začal jsem ti připravovat kávu.

"Děkuju," usmála ses a jedním pohybem jsi vytáhla z kapsy džín složený papírek, který jsi mi položila na desku pultu.

Dychtivě jsem ho rozbalil a ještě dychtivěji hltal písmena na něm.

Já vím, že děláš výbornou kávu, tak doufám, že by tě neurazilo jednou si vyměnit role. U mě? :)
PS: domluvíme se venku, až ti skončí směna.

-Sabe

Polil mě studený pot. Všechno jsem pochopil ve vteřině. A nelíbilo se mi to.