Sam lhala. Tvrdila, že jedeme nakoupit, ale místo toho zaparkovala naše společné auto pár metrů od mého bývalého pracoviště. Nechtěl jsem vystoupit z auta, ale ona mě přinutila. Už jsem zmiňoval, že je chytrá?

Bylo zvláštní být uvnitř kavárny v džínovo-teplakové bundě, červené kostkované košili a tmavých džínách místo v zástěře baristy. Nezvyklé.

Hned jak jsem vešel dovnitř, samozřejmě Sam v patách, pozdravil mě známý hlas, který jsem už týdny neslyšel. Jackson.

"Elliote, proboha, co tu děláš?" zahalekal a odhodil hadr na pult. Stáhl jsem hlavu mezi ramena jako ublížená želva a strčil si ruce do kapes. Děkoval jsem Bohu, že tu kromě Jacksona a Tiny, která obsluhovala kasu, není nikdo z kolegů, které bych nějak blíž znal. Tohle je parta z odpolední směny.

Jackson obešel pult a jal se mě chlapsky obejmout. Trochu neochotně jsem mu to oplatil a spolu se Sam jsme se usadili za jedním stolem. Můj bývalý šéf začal cosi vykládat, ale nevěnoval jsem mu přílišnou pozornost.

A proč? Protože v tu chvíli se otevřely dveře a tys vešla dovnitř.