,,Uhmm... Přišel jsem se zeptat, jestli už můžu jít spát..." zamumlal Choi tiše, fascinovaně jej pozoroval, pohled od něj nedokázal odtrhnout.

Jonghyun prudce zrudnul a v šoku zalezl zpátky do kouta. Bohužel mu podklouzla noha a on s přidušeným výkřikem spadl na pozadí. Ručník mu sjel trochu níže z boků, ale naštěstí to nejdůležitější místo zakryl.

,,Bože, jsi v pohodě?" jančil Choi, bez ohledu na následky k němu přiběhl. Onen pád vypadal vážně děsivě.

,,Ne, nejsem v pohodě," řekl mu Jonghyun narovinu. Přitáhl si kolena k tělu, takže vlastně spoustu věcí odhalil, ale objal si je pažemi a skryl do nich svou tvář. ,,Už zase... znovu něco, cos neměl nikdy vidět... slyšet..."

,,Bál jsem se, že se něco stalo. Nereagoval jsi na klepání," vysvětlil starší své chování. ,,Promiň, jsem pako."

,,Nejsi pako, jsi moje láska," opravil jej JR s rudými tvářemi. Musel se červenat úplně všude, byl jako chameleon. ,,Jenže... já na takovýhle věci reaguju strašně blbě... jsem panic..."

,,Chápu tě, alespoň teoreticky..." Choi jej opatrně pohladil po hlavě. ,,Nechtěl jsem špehovat.".

,,Pa-pardon..." omlouval se i nadále Jonghyun, ručník si přitáhl blíže slabinám. ,,Jsem jen slabý člověk... omlouvám se, že vám nejsem dost dobrý..."

,,Jonghyune," oslovil ho starší krátce a důrazně. ,,Podívej se na mě. Okamžitě."

,,Nemůžu... cítím se moc trapně..." zašeptal Kim. Byl pohoršen sám ze sebe. Vážně se dokázal chovat jako takové dítě? Hádal, že mu v tom pomohlo to pivo, ale stejně byl moc dětinský.

,,Už nikdy od tebe nechci slyšet taková slova, rozumíš? Podceňuješ se," vyčetl mu starší. ,,Stavíš se na nižší úroveň."

,,Jsem na nižší úrovni," odporoval mu Jonghyun, ,,protože jsem holka." Konečně zvedl hlavinku a svůj smutný pohled zaměřil na Minkiho před sebou. ,,Chci tě políbit..."

,,Stále ti nějaká přání zbývají. Jen do toho," povzbudil ho Minki. Viděl, jak moc jej rozhodil a přál si to odčinit.

,,Nemůžu po tobě chtít, aby ses mi věnoval i po tělesné stránce. Máš přítelkyni," odmítl jej Hyun. Kdyby mu Ren nestál v cestě, dávno by se hnul.

Bohužel, nemělo mu být dovoleno projít, Ren chtěl v jejich diskuzi pokračovat. ,,Nechci, abys byl kvůli mě smutný. Jsi hodný a milý člověk, zasloužíš si něco lepšího, než jsem já."

,,Ale..." Tentokrát se JR na žádný vzdor nezmohl. Pouze si povzdychl a položil mu dlaň na tvář. ,,Ale já nikoho jiného nechci."

,,Vážně? Zamysli se nad tím. Od tmy do tmy jsem v práci, o víkendech, svátcích i prázdninách. Kdybych si vzal volno, firma by se zhroutila. Jsem docela náladový, má minulost mě změnila. Jak říká Hyuna - dokážu jen vydělávat peníze."

,,Jsi úspěšný podnikatel, zvládáš vztah i úspěšné vedení firmy zároveň. Ani nevíš, kolik redaktorek je do tebe zamilovanáho až po uši a když se byť jen obyčejně usměješ, omdlévají," vysvětlil mu JR, jak to ve skutečnosti je. ,,I mě jsi uhranul svou osobností. Prosím, odmítni mě, buď mnou znechucen, ale... nechtěl po mně, abych zamlčel to, co cítím..."

,,Taky omdléváš?" zaujala Rena jedna informace. Bylo snazší se zeptat, než se usmát a vyzkoušet to. Jeho slova moc dobře vnímal, ukládal je do své paměti. Částečně v nich nacházel spokojenost.

Hyun odvrátil svou tvář stranou. Tím, že zrudl mu dal jasnou odpověď. ,,Samozřejmě..." Nebylo to tak, že by šel s davem, ale na Minkiho úsměvu bylo cosi specifického, že se mu z toho motala hlava.

,,Hmmm..." zavrněl Minki, nevědomky si jazýčkem přejel po rtech. Měl by to zkusit? Mohla by to být legrace vhodná k uvolnění atmosféry.

,,Pustíš mě už, abych se zvedl a neseděl v tom studeném...?" zeptal se jej Kim bezmocně, o jeho myšlenkách neměl ani ponětí. Viděl v něm nyní strážného anděla.

,,Samozřejmě, ale předtím bych chtěl udělat jednu věc..." prozradil, přelezl přes něj. Následně předvedl ten nejkrásnější úsměv, co kdy Hyun viděl.

Jonghyun z toho vážně málem omdlel, udělalo se mu slabo. Seděl, ale i tak skoro spadl do lehu. Nádech, výdech, nádech, výdech. A nedívat se na Rena. To byl základ toho, aby se udržel vzhůru.

Černovlásek byl překvapený, nevěřil tomu. Jak by někdo mohl téměř zkolabovat z jediného úsměvu?

,,Mám něco udělat?"

Touto otázkou naopak zaskočil JRa. S rozšířenýma očkama na svého nadřízeného zamrkal. ,,Dobře..." přikývl, ale brzy odvrátil svou tvář. Ve své situaci neměl odvahu na to, aby se na něj nadále díval.

,,Dobře," zopakoval jeho odpověď. Pravděpodobně by ho měl dostat do postele. Onen nápad se mu zalíbil, proto se sklonil a vyzvedl jej do náruče.

,,Kyaaa!" zapištěl Jonghyun, nic takového nečekal. Při zvedání mu ještě k tomu sletěl ručník, takže jej Ren držel úplně nahého. Pokoušel se, ač marně, skrýt, co se dalo.

,,Nebudu se dívat, neboj," ujistil ho starší. Přesto mu ručník znovu podal. Nechtěl před ním vypadat jako úchyl.

,,Dě-děkuju," vykoktal ze sebe Hyun. Pevně se jej chytil rukama kolem krku, nechtěl v žádném případě spadnout dolů. Červenal se až na prdeli.

,,Směr ložnice~" zavelel černovlásek, tímto směrem se také vydal. Jak slíbil, za celou tu dobu se na něj jedinkrát nepodíval.

Jonghyun z toho byl docela zmatený. A hlavně rozpačitý. Do ložnice? Co přesně to znamenalo? Šla mu z toho hlava kolem. Navíc všechna místa, jichž se Ren dotkl, pálila.

Ve výsledku se tedy spálil po celém těle, Ren se ho dotkl téměř všude. Samozřejmě, že ne úmyslně. Neměl žádné nekalé úmysly, o kterých Hyun přemýšlel.

Došli až do slíbené ložnice, kde Minki opatrně položil svého svěřence na lůžko, mile se u toho pousmál. Kim, který měl husí kůži snad všude, si jen překryl předloktím očka, jinak zůstal v Renem nastavené poloze, jež mu odhalovala celou hruď. Plát ručníku mu jen tak tak zakrýval slabiny.

To černovlásek vyřešil tím, že jej přikryl slabou dekou. ,,Chceš něco přinést? Pokud ne, skočil bych sprchu."

,,Nechci nic přinést," zavrtěl šedovlásek hlavou. Vděčně se pod peřinu skryl, ručník brzy padal na podlahu. ,,Čisté osušky jsou pod umyvadlem."

,,Díky," poděkoval Choi a odběhl. ,,Za chvíli jsem zpátky, neboj~"

Doufal, že mu šedovlásek neusne.

,,Hmm, hmm~" zapředl spokojeně Jonghyun. Užíval si, že se o něj Ren takto stará. Sice čekal něco trochu víc, ale to byly jen jeho naivní představy.

Choi do koupelny doběhl, téměř se přitom přerazil. Chtěl si s Jongem ještě popovídat, vše si vyjasnit.

Naštěstí byl rychly, jen se opláchl, a brzy jen v ručníku vcházel do ložnice. Neměl s sebou žádné náhradní věci, tak musel zůstat tak.

Jong z toho musel umírat blahem, Choiovo tělo bylo prvotřídní, o svalech nemluvě. Navíc, jen takhle v ručníku... Hyun by se nezlobil, kdyby 'náhodou' spadl

Zato JR, ten byl takové koťátko. Když Minki přišel k němu, posadil se a pěstičkami si rozkošně promnul očička. Byl již ospalý, ale nemohl spinkat bez Rena.

,,Jsem rád, že jsi vzhůru," pochválil jej Choi. ,,Platí ten zítřek?"

,,Doufám, že jsi názor nezměnil po tom, co ses dozvěděl, protože já ne..." Hyun polkl a skryl se pod deku. Svítila jim jen lampička, ale i tak cítil, jak se červená. Ren a jeho svaly stály přímo před ním. Jednoduše tím potvrdil, že je vážně panic.

,,Na mých plánech se nic nezměnilo, proč by také mělo?" nechápal Ren jeho otázku. ,,Rád s tebou strávím den."

,,Myslíš to vážně?" vyhrkl mladšì zpod peřiny. Styděl se před ním. ,,Ta-tak to mě moc tě-těší." Co budou dělat teď? Půjdou konečně spát?

,,Jsi rozkošný," uculil se černovlásek, neodpustil si milé pohlazení. Chtěl mladšího povzbudit. ,,Nemusíš se stydět, vždyť se nic nestalo."

,,Stalo se toho právě až moc," vyvrátil mu jeho ideu JR. ,,Já chci ještě..." zakňoural a přitáhl si kolena k tělu. Díky bohu, že nebyl pod peřinou vidět. Už jen vzpomínky na polibek jej vzrušovaly.

,,Co bys chtěl?" vyzvídal starší. Neodolal jeho roztomilosti a nevinným gestům. Nešlo to. Přál si to rozkošné koťátko chránit.

,,Noo... uhm... kissu..." vysoukal ze sebe šedovlásek. Vzápětí zapištěl, protože si uvědomil, že to vážně řekl. Zajistil si tím, že zpod přikrývky už nevyleze.

,,A-aha," zakoktal se druhý, na chvíli propadl panice. ,,No, pokud bys chtěl... Dlužím ti to, jsem vážně těžký."

,,Těžkej?" Jonghyun vyletěl do sedu, málem se úplně odhalil. ,,TY?!" O tom si rozhodně myslel opak. A proč vůbec mluví o váze? To jej chce zalehnout?

,,Muselo ti dát dost práce, dotáhnout mě sem..." vysvětlil mu to Minki. Copak to bylo tak těžké na pochopení?

,,Chceš teda tu pusu?"

,,Huh..." Hyun od něj odvrátil svůj pohled a sklopil jej. Nemohl hned říct ano, bylo by to moc divné. Zvolil tedy jednodušší cestu souhlasu: jemně přikývl.

,,Dobře..." Černovlásek vzal vše do vlastních rukou. Přiťapkal blíž, vylezl mu na klín. Dával šedovláskovi jedinečnou šanci. Bylo by hřích, ji promarnit.

Dělila je od sebe jen tenká přikrývka a ručník. Hyunovo srdce se rozbušilo tak, že mu skoro vyskakovalo z hrudi. Ne. Tohle nemůže. Proboha, vždyť tím způsobí pohromu!

,,Hmmm...?" podivil se černovlásek. Proč nevyužije své jedinečné šance? ,,Čekáš, až zahřmí?"

,,Prosím, slez ze mě," zažadonil Jonghyun náhle. Prsty mu sjel na vlhké boky a zatřásl se, když mu tělem projela elektrická vlna. ,,Prosím. Nesmí se stát nic špatného. Nesmí to pokračovat."

,,Jak to myslíš?" optal se Choi, ale poslechl a přemístil se zpět na své místě. ,,Opravdu tě nechápu."

,,Vzrušuješ mě, idiote... víš to a přesto mi vlezeš na klín..."

,,Ale, vždyť jsi říkal, že chceš pusu..." namítl. ,,Snad nejsem hluchý."

,,Nejsi, chci to, ale... takhle bych chtěl to, co doopravdy chci, ještě víc..." zakňučel zoufale. Tou dobou již držel ruku na Minkiho stehně, aniž by si to uvědomoval.

,,Hyunnie..." Opravdu litoval toho, že mu nemůže dopřát to, co by mladší chtěl. Jeho touhy zdaleka překračovaly povolenou hranici.

Šedovlásek se najednou zářivě, falešně usmál. ,,Půjdeme spát? Jsem tak straaaaašně ospalý!" Vyhodil ruce do vzduchu a vzápětí se shýbl pro ručník. Ten si pod dekou omotal kolem pasu a shodil nohy z postele. Vydal se pro čisté oblečení, aby oba dva mohli v klidu spát.

,,Pro ten nápad hlasuju," uculil se starší. Okamžitě si přivlastnil jeho peřinu. Začínala mu být zima.

,,Budu spát na gauči v obýváku," ohlásil mu Jonghyun, zatímco se přehraboval šatníku. Vytáhl dvoje boxerky a dvě volná trička. Vrátil se s nimi zpět k Renovi a od každého kus mu podal. ,,Snad ti to bude."

Ren mu mile poděkoval, oblečení si přitáhl blíž k sobě. ,,Nelíbí se mi myšlenka, že by ses měl trápit na gauči. Nemůžu ti ukrást postel."

,,Máš na to plné právo," uklidnil jej Jonghyun. Počkal, až se starší položí, a pak odešel o kus dál. ,,Půjdu. Chci se převléknout. Ráno vás vzbudím, ano? Dobrou noc, pane..."

,,Dobrou noc..." rezignoval starší, nemělo smysl se s ním hádat. ,,Ať se ti něco pěkného zdá..."

,,To bude," zamumlal si JR pro sebe, vycházejiv ze dveří. Pochyboval o tom, že usne, když nemá ani deku a v jeho bytě býváv noci zima.

Kdyby o tom Minki věděl, z ložnice by ho nepustil. Přitáhl by si ho do své hřejivé, uklidňující náruče, možná mu dal i pusinku na čelo. Měl by přestat žít v utopii.

Jak šla noc, oba dva mladí muži upadli do spánku. Ren dřív, protože byl vysílený, a Jonghyun později, neboť stále myslel na Minkiho, okupanta své postele.

Paradoxně se starší z nich probudil dřív, zhruba uprostřed noci. Jako správný návštěvník se vyhrabal z postýlky, protřel si očička a dal se na obchůzku.

Celý jeho byt ještě neměl šanci prozkoumat. Prvně se ocitl v ložnici, po chodbě se dostal do koupelny, ale to byla jediná trasa, již za celou dobu ušel.

Zamířil tedy do obývacího pokoje, kde tušil Jonghyuna. Hádal, že bude spinkat na gauči, pěkně pod peřinkou. Netušil, že nic takového šedovlásek nemá. Chudáček umíral zimou.

Šedovlásek věděl, do čeho jde, a tu oběť podstoupil rád. Hlavním účelem bylo, aby se hlavně Ren dobře vyspal, protože zastával v hierarchii vyšší příčku. Tak to JR cítil.

Druhého názor byl opačný. Přímo se zděsil. Ten blázen! Vždyť prochladne! Přiskočil k němu, rychle to chvějící se klubíčko vzal do náruče.

Hyun spal tvrdým spánkem, ale i tak se k němu vděčně přitulil. Teplo. Konečně cítil teplo, které mohl využít jako topení. Své rty nevědomky přitiskl k Renovu krku a začal ho žužlat,

Kdyby byl Ren jiné orientace, pravděpodobně by se mu to líbilo. Momentálně to ignoroval, ale ani mu to nevadilo. S lehkým úsměvem ho odnesl až do ložnice.

Tam svůj úlovek položil a chvilku ho okukoval. Jonghyun se k němu ihned otočil zády, takže ukázal svou výstavní prdelku pod tenkou látkou boxerek. Jak lákavé.

'Sakra, Rene!' okřikl se v duchu. 'Přestaň s tím. Je to kluk. Ty seš heterák a máš smůlu, jasný? Máš i přítelkyni. Nezáleží na tom, že se ti ten mazlík líbí mnohem víc.'

,,Hnnn..." zavrněl Hyun na postýlce, ,,Rennie...?" Nejspíš se pomalu probouzel, protože se k černovláskovi otočil čelem a natáhl jeho směrem jednu packu. ,,Jsi to ty, Rennie...?"

,,J-jo," kývl černovlásek. Vzbudil ho? To jsou jeho myšlenky tak hlasité? ,,Neboj se, klidně spinkej."

,,Ale..." Hyun neměl takovou sílu, aby mu vzdoroval. Packou si zajel pod tričko, protože se chtěl podrbat na bříšku. Tričko si však docela dost vyhrnul. ,,Ale..."

,,Hnnn... Copak?" Opatrně si lehl vedle něj, vlezl si dokonce i k němu pod peřinu. ,,Chtěl bys mi něco říct?"

,,Mám tě moc rád," zamumlal Jonghyun nesrozumitelně. Povídal, ale očka nechával zavřená. Nejspíš se nacházel v polospánku, kdy vníma a stále spal.

'Já tebe taky', proběhlo staršího myslí. Pocítil elektrický šok. Cože?! 'Ne, nemáš ho rád, jasný?'

Kdyby o tomhle Jonghyun věděl, asi by ječel jako malá holka. Asi si získal svou zvláštností malé územíčko v Minkiho srdci. Jistě si ho bude strážit. Teď však nezbednými prstíky běhal pod tričkem po své hrudi, protože ho tam něco šimralo.

,,Ukaž," nabídl se Ren s tím, že mu pomůže. Jeho ruku nahradil tou svou, vydal se hledat to zlé, co narušuje druhého spánek.

,,Hnnn..." Takové dotyky byly pro Jonghyuna nevídaně příjemné. ,,Rennie..." vzdychl a natočil svou tvářičku s pootevřenými, chvějícími se rty jeho směrem.

,,Už je to v pořádku?" ptal se starší. Bravurně to skrýval, ale ve skutečnosti si to jedna část jeho duše užívala.

,,Hnnn... ne..." zapředl Hyun a rozkošně se u toho pousmál. Působil jako malý ďáblík. ,,Chci tě víc..." Z polospánku říkal spoustu věcí, které by se v normálním stavu neodvážil.

Renovy názory a myšlenky byly dost protichůdné. Jonghyun měl osobité kouzlo, kterým jej přitahoval, černovlásek by velmi rád podlehl. Bohužel, nemohl.

Jonghyun náhle chytil ručku, jíž mu Ren bloudil po hrudi, a přesunul ji mnohem níž. Jemně ji položil na své boxerky, pod nimiž se rýsovala velká boule. ,,Vidíš, co se mnou děláš...?"

Minki zalapal po dechu, očka se mu překvapením rozšířila. Měl co dělat, aby packu nestáhl. ,,Copak nespinkáš?"

,,Asi ano, tohle se totiž neděje skutečně, co?" zeptal se posmutněle. Úsměv mu z tváře zmizel a Renovu packu od svých slabin odtáhl. Věděl, že mu to je nepříjemné, proto se přetočil na bok zády k němu a přitáhl si nohy k tělu. ,,Promiň mi to."

,,Hyunnieeeeee..." zaúpěl starší tiše. Proč ho tak trápí? ,,Tak to není, pochop mě..."

'Rene, vzchop se a dej mu pusu!' zavelel jeden vnitřní hlásek.

,,Tlačím na tebe ze sobeckých důvodů, měl bych skončit v pekle," zapřemýšlel JR nahlas. Dokonce přemýšlel, že by si sehnal lístek do pekla.

,,A dost..." zamumlal Ren tiše. Tohle muselo okamžitě přestat. Pro jednou se rozhodl poslechnout svou bláznivou osobnost. Naklonil se k šedovláskovi a jeho tváři, chystal se zmocnit těch dokonalých, krásně vykrojených rtů před sebou.

Kim v tu chvíli vytřeštil oči a zůstal na Rena překvapeně hledět. Myslí mu kolovala spousta otázek, na které si nebyl schopen odpovědět. ,,Rene..."

Černovlásek ho umlčel něžným, svým způsobem i láskyplným polibkem. Očka držel zavřená, nevnímal nic víc než bezprostřední blízkost mladšího. Hyun se překonal jen k jediné věci; pohladil svého společníka po tváři a následně mu tou packou vjel do vlásků. Nemohl ho teď nechat, aby mu utekl. To Minki ani neplánoval, neskutečně se těšil na zítřejší den. Užijou si ho ještě mnohem víc než tento. O tom nepochyboval.

Jonghyun nejdříve držel Renem nasazené tempo, ale poté začal polibek prohlubovat. Přál si jej sevřít v náruči a... A spoustu dalších věcí. Místo toho, aby převzal dominanci, pootevřel své rty a dal Minkimu přístup do svých úst.

Jednalo se o jistý mezník. Na Renově volbě záleželo vše. Rozhodl se přijmout, svým nezbedným jazýčkem opatrně vklouzl dovnitř.

Jonghyun se z toho téměř rozplakal. Nic tak nádherného ještě nikdy nezažil. Srdce mu plesalo, duše mu tančila. Přál si, aby tento moment nikdy neskončil a aby se přenesl ještě v něco jiného, lepšího.

Černovlásek se mazlil jeho jazýčkem, laskal jej a trochu škádlil. Neškodná provokace nikdy nepřišla na škodu.

Touto provokací ovšem Jonghyuna dokopal k tomu, aby provedl něco, co předním nikdy před nikým neudělal. Zatímto si jej jednou rukou za vlásky držel u rtů, tou druhou si vlezl do boxerek a pevně chytil své vzrušení.

Ačkoliv to bylo nemožné, Choi si zatím ničeho nevšiml. Pokračoval v polibcích, dobýval to cenné území a mapoval jej.

V jednu chvíli mu to mohlo být podezřelé, protože mu Jonghyun zasténal do rtů. Vážně si to užíval, cítil se jako na mráčku. Byl šťastný.

Černovlásek ten slastný vzdech přisoudil polibku, líbal totiž vážně skvěle. Věděl, že to pro mladšího musí být nezvykle příjemnén

,,Rene," zamumlal mu šedovlásek do rtů, ,,proč jen nemůžeš být můj navždy..." Bál se, že by o něj mohl přijít. Byl zadaný, ale i tak si jej nárokoval.

,,Protože... To prostě nejde..." povzdechl si starší. Jeho hlas nesl stopu... smutku. ,,Nekažme si to.:

Jonghyun chtěl říct něco ve smyslu, ať přidá pomocnou ruku, ale nakonec si to rozmyslel. Znovu jej políbil, tentokrát hladověji než předtím, a zintenzivnil pohyb ve svém klíně.

Teď už jeho činnost černovláskovi neušla. Právě naopak vytřeštil oči, do jeho tváří se nahrnula karmínová červeň.

Možná, že to mohl čekat, ale i tak to pro něj bylo překvapením. Na to, že byl JR panic, se v jistých situacích nebál. Obdivoval jej za to.

On sám by to neudělal ani za milión. S úžasem sledoval mladšího tvář, zaznamenával její změny.

Hyunovy líce se červenaly a jeho oční víčka se chvěla. To vše jen díky přítomnosti svého milovaného, několika polibkům a pohrávání si sám se sebou. ,,Re-Rene..." Otočil svůj obličej stranou. ,,B-budu..."

Černovlásek mu chtěl trochu pomoci. Několika polibky obdaroval jeho krček, párkrát ho i polechtal jazýčkem a lehce kousl.

Právě to skousnutí zapříčinilo Jonghyunův hlasitý vzdech a potřísnění Hyunovy ruky, která se ihned začala třást. Tohle nevydýchá.

Trochu pošpiněno bylo i Renovo bříško. Choi se tím nijak nezaobíral, pokračoval v ožužlávání jeho krku.

Hyun čekal, že když se udělá, skončí to. Proto jej překvapilo, když Minki ve své činnosti pokračoval. Měl z toho husì kůži.

Po chvilce se starší odtáhl, zvědavě jej skenoval pohledem. ,,Žiješ?"

,,Ne, zabil jsi mě," řekl Jonghyun jedním dechem. Celý se z toho třásl. Když si otřel dlaň do boxerek, které si ještě půjde vyměnit, sevřel Renovy tváře v dlaních. Poté mu foukl na nosík a zašeptal: ,,Děkuji..."

,,Nemáš zač," odbyl ho černovlásek a pohladil ho po zádech. ,,Teď půjdeme spinkat, jo?"

,,Ještě nemůžu," zavrtěl hlavičkou Jonghyun. ,,Budu se muset dobelhat pro čisté oblečení..."

,,Achjoo...' vzdychl Minki, skutálel se,vedle něj a zachumlal se do peřinky. ,,Dobře. Počkám na tebe."

Jonghyun se trochu zahanbeně zvedl a došel až ke skříni. Byl rád za to, že byla v pokoj tma, protože si špinavé prádlo klidně mohl svléknout a ještě se pořádně otřít.

,,Honeeeeeem~" popoháněl ho černovlásek, několikrát se na posteli převalil. ,,Pojď už spinkat~"

,,To mám jít snad nahý nebo co?" ucedil JR a provokativně na něj zavrtěl prdelkou. Poté se natáhl pro čisté spodní prádlo, oblékl se a docupital k němu. ,,Jsem back~"

,,Super," zívl Minki. ,,Konečně jdeme spinkat, hnnn... Chtělo by to polštářek.'

,,Klidně budu tvým polštářem i peřinou," laškoval s ním JR. Choval se drze, ale nevěděl o tom. Momentálně byl natolik šťastný, že si připadal jako v utopii.

,,Tak jo~"

Ren ho vzal za slovo. Přitáhl si ho k sobě, hlavičkou se mu ustálil na hrudi.

,,Nyaaaa," zavýskal Jonghyun. Pevně jej objal, nesměl mu nikam utéct. ,,Máš na ráno budík? Můj mobil jaksi zůstal v kuchyni..."

,,Mám, neboj. Mlčet a spát, ano?" rozhodl černovlásek. Byl unavený jako nikdy, dnešek byl pořádně nabitý.

,,Dobrou," popřál mu Hyun a přitáhl si deku blíže ke krku. Teď by mohl v klidu umřít, měl všechno potřebné pro život. Nebylo proto divu, že usnul ještě dřív, než druhý stačil odpovědět.