Stanuli před dveřmi typického asijského bistra. Hyun byl v něm již znám, protože do něj velice často chodíval. Neubránil se úsměvu, když se nadechl a ucítil lákavou vůni jídla.

Minki tento podnik neznal, den většinou končil rohlíkem se šunkou. Hyuna nebyla schopná uvařit ani čaj, jemu už na to nezbývala energie.

,,Ví..." rozmluvil se číšník, ale po spatření Hyuna si to rozmyslel. ,,Ahojky~" zapředl na něj a svůdně zamrkal. Tohohle zákazníka měl obzvláště rád. Docupital k nim jako správná princezna. ,,Jako vždy?"

Zatímco Ren mu na otázku odpověděl pozdravem, Hyun se mile usmál a kývl. ,,Přesně tak, Hannie."

Číšník se na něj znovu usmál, objednávku si ani nemusel zapisovat. Otočil se na Rena: ,,A vám?"

Ren se trochu nejistě zadíval na Jonghyuna, který v absolutním klidu zasedl k jednomu z blízkých stolků. Nasadil jednu ze svých obvyklých masek a rozhodl se udělat bláznovinu. ,,To samé co on. Děkuji." Poté se přesunul k židli naproti Kimovi a usadil se.

Krátce se na něj zadíval, pomalu rozepínal knoflíčky svého saka. Do tohoto prostředí se jednoduše nehodilo. Proto muselo společně s kravatou dolů.

Jonghyun sledoval ty dlouhé, hubené prsty, jak se tohoto oblečení zbavují. Ony však přestaly u kravaty, zato Kim svého nadřízeného svlékal pohledem dál. Tato skutečnost mu došla v momentě, kdy nad tím Choi povytáhl obočí i s koutkem úst.

,,Copak?" otázal se, bradu si podložil rukama. Nemohl si nevšimnout jeho pátravého pohledu. ,,Na co se koukáš, hmmm?"

,,Když řeknu, že sním, uvěříte mi?" Hyun si dnes nějak popouštěl uzdu. To nebylo dobré. No, kdyby pil, bylo by to horší. Od staršího stále pohledem neuhnul.

,,Asi ne. Málokdo spí s otevřenýma očima," poznamenal Choi chytře. Zavrtěl nad ním hlavou, jal se rozepínat kravatu.

Problém byl v tom, že Kim nad sebou pomalu ztrácel kontrolu. Přeci jen, byl na večeři s tím, koho miloval. Nepřiznal si to, ale jeho duše to tak cítila. A teď začínala ovládat i tělo, které se zvedlo, natáhlo se přes stůl a s tím zbytečným kouskem oblečení Renovi pomohl dolů.

,,Děkuji," ocenil jeho skutek černovlásek, svlečené kousky oděvu přehodil přes židli. ,,Co jsme si vůbec dali k jídlu?"

,,Obyčejný ramen a k tomu sklenici piva," prozradil mu šedovlásek. Vrátil se na své místo a rozpačitě se pokusil skrýt třesoucí se ruce. Proboha, co to udělal? Úplnou kravinu! Bože! Chtěl praštit hlavou o stůl.

,,Dobrá volba," pochválil Ren jeho výběr. Pokračoval ve svlékání sebe sami, v předkladu rozepl první dva knoflíčky u košile.

Jonghyun si nemohl pomoct. Nepokrytě jej znovu hypnotizoval svým pohledem. Podle něj jen Choi sváděl. To prostě nebylo možné, aby ho tak moc provokoval. Každý kousek kůže, který ukázal, si upoutal Hyunovu pozornost. Připadal si jako v kleci

Konečně černovlásek své hbité prsty zastavil, více se obnažit nehodlal. Vlastně už ani pomalu neměl co. U svého telefonu vypnul zvonění, nepřál si být rušen.

Mladší si skousl spodní ret a sklopil hlavičku. Nebyl dobrý nápad zvát šéfredaktora na večeři. Vždy se uměl špatně kontrolovat, a černovlásek mu to ještě ztěžoval. Následoval jeho příkladu, vytáhl telefon a vypl vibrace.

Naštěstí jeho nervozitu nepostřehl, možná ji jen nenápadně přešel. Kdo ví. Hlavní bylo to, že Hyunovi nic nevyčítal.

Horší by to bylo v případě, kdyby mu to vyčítal. Hyun věděl o svých chybách a litoval toho, ale prostě... nemohl si pomoci. Minki byl zadaný, věděl o tom, ale i tak ho neskutečně lákal.

Zatímco se dělo toto, z kuchyně se vyřítil Jeonghan. V pravé ruce držel džbánky piva, v levé dvě misky výborného rámenu. Došel k jejich stolu, vše před ně hezky naservíroval. ,,Nějaké další přání?"

Jonghyun chtěl něco říct, ale nedokázal se k tomu odhodlat. Cítil se jako kuře, pěkně červené kuře. Místo toho stáhl nožky k sobě, strčil ruce do klína a na Jeonghana zavrtěl hlavou.

,,Děkujeme," odpověděl za něj druhý. ,,Prozatím to bude všechno..."

Jen co mladík kývl a odcupital, chopil se hůlek.

Šedovlásek se ztrácel v myšlenkách natolik, že si jídla před sebou skoro nevšiml. Mnul si kloubky na rukou, jak byl nervózní. Vše se v něm střídalo jako na horské dráze, momentálně se projevovala jeho nejstydlivější část.

,,Děje se něco?" zeptal se černovlásek sice opatrně, ale trochu hloupě. Muselo být jasně patrné, že v pořádku není. ,,Střídáš barvy jako chameleón."

,,He?" odvětil JR neinteligentně. Neposlouchal jej a proto netušil, na co se jej ptal. ,,Promiňte, trochu jsem se zamyslel a přeslechl vás..."

,,Ptal jsem se, jestli jsi v pořádku," povzdechl si Choi, s protočením očí se pustil do rámenu. Nechápal jeho smýšlení. Copak je hloupý?

,,Promiňte..." Teď bylo Hyunovi naopak do pláče. Nesnášel se za svoji náladovost, ale prostě to k němu patřilo. ,,Jsem, asi..." Poté se chopil hůlek a dal se do jídla.

,,Dobrou chuť," popřál mu černovlásek. Musel uznat, že zde vařili opravdu dobře. Určitě tu není naposledy. I obsluha byla víc než milá.

Přemýšlel o obsluze a obsluha je pozorovala. Přesněji Jeonghan zkoumal pohledem posmutnělého a jednoduše nesvého Jonghyuna. Srdíčko mu kvůli tomu silně bilo. Ne, nemohl se na to jen dívat, potřeboval ho jít utěšit.

Hodil za hlavu všechny své povinnosti, prostě doběhl ke stolu a šedovláska objal. ,,Hyunnie... Zlato... Copak to s tebou je?"

,,Nic mi není, Hannie..." Kim lhal, jako když tiskne, a mírně od sebe Yoona odstrkoval. Necítil se v jeho objetí dobře, když se na něj díval Ren. Nechtěl si to u šéfredaktora zkazit ještě víc. ,,Jdi konat svou práci, ano?"

,,A-ale..." protestoval hnědovlásek, posmutněl. Nikdy předtím nebyl takto odmítnut, Hyun jeho konejšivou náruč vždy přivítal. V čem to tentokrát bylo jiné?

,,Nejsem tu sám, Hannie. Tohle se nesluší..." vyjasňoval mu to šedovlásek. Viděl, že tím druhému ubližuje, ale... ale Ren. Ren byl důvod, proč se takto choval. Nesměl v jeho očích klesnout hlouběji než doposud.

,,Hue?" povytáhl mladší tázavě obočí, jen s jedním to neuměl. Záviděl těm lidem, co ano. Po chvíli tápání mu to konečně došlo. ,,Ahá!"

,,Prosím, Hannie... Nech nás o samotě," odstrkoval jej od sebe JR dál. Trávil konečně čas se svojí láskou a stále se mu do toho něco pletlo. ,,Víš, že tě mám rád, ale momentálně mám něco důležitějšího na práci."

,,Cože...?" vypískl hnědovlásek. Tohle se ho dotklo. Důležitějšího? Pche!

,,Nejsi ty náhodou Ren?" obrátil se na nejstaršího.

,,No, ano," přikývl krátce Choi. Nechápal, jakou v tomto divadle hraje roli. Jak to, že ten číšník zná jeho jméno, když tu byl prvně?

,Ahá!" zopakoval Yoon svou oblíbenou větu o jednom slově. ,,Já to tušil. Tak ty jsi ten Ren, o němž Hyun v jednom kuse básní. Jsi zlý."

,,Hannie!" zapištěl šokovaně Jonghyun. Tohle byla zrada! Vyskočil ze židle a okamžitě zamířil k Jeonghanovi. Musel jej umlčet, než prozradí něco hodně závažného.

,,Většího hajzla jsem ještě neviděl," pustil si dlouhovlásek pusu na špacír. ,,Jeden milý, přátelský, chytrý a krásný klučina, který by mohl mít spoustu přátel i pěkný vztah, je kvůli tobě neustále nešťastný a pláče mi na rameni. Nenávidím takové lidi."

,,Jeonghane!" okřikl jej tentokrát rázněji JR. To už naštěstí byl u něj, zezadu ho objal a překryl mu ústa dlaní. ,,To stačilo. Plácáš tu nesmysly."

Mladší cosi zamumlal, díky Hyunovi mu naštěstí nebylo rozumět. Hnědovlásek jednal spontánně, neuvědomil si možné důsledky.

Šedovlásek silně znervózněl, když na sobě ucítil Choiův překvapený pohled. Polkl, náhle se mu zvedl žaludek. Tohle se nikdy neměl dozvědět, minimálně ne takto. Nemohl se na něj podívat.

,,O-o-omlouvám se! Jsem idiot, neberte mě vážně!" vyjekl Jeong hned poté, co jej Hyun pustil. Vzal nohy na ramena, běžel se schovat za pult.

Jonghyun zůstal zaraženě stát na místě. Na všechno jej přešla chuť, nejraději by se sbalil a utekl pryč. Nicméně... to pivo jej lákalo.

Lhal. Pivo mu bylo absolutně ukradené. Vábila jej právě osoba, co se nacházela na druhé straně stolu A zmateně na něj koukala.

Povzdychl si. Proč se tohle muselo stát? ,,Je z toho ta nejhorší večeře vůbec..." zamumlal si pro sebe. A dalším hlasitým vzdychem se posadil za stůl, na šéfa se stále nepodíval. ,,Mrzí mě to, opravdu."

,,Sice to stále nechápu, ale hádám, že se nic nestalo," uklidnil ho starší. ,,Vysvětlíš mi to?"

,,Co byste chtěl vysvětlit?" vystrašil se Hyun. Snad ne to, co se stalo teď. Klidně mu řekne, kdo je Hannie, ale ta slova... ta skutečnost... Ne, to mu nemůže říct.

,,Řekni mi, co se stalo. Čistou pravdu..." poprosil ho Ren. Nevěděl si s tím rady, neměl se ani od čeho odrazit.

,,Jakože... o tom číšníkovi...?" Kim se chytal záchranného lana. Doufal v to, že druhý neodpoví nějak jinak než ano.

,,Přesně tak," kývl starší. Podobné věči se mu nestávaly často, lidé ho většinou měli rádi.

,,No... Yoon Jeonghan, tak se jmenuje. Jelikož sem často chodím, nějak jsme se zpřátelili. Je to milý kluk a většinou takhle nevyšiluje..."

,,Asi jsem výjimka, no," povzdechl si starší. ,,Netušíš, co jsem mu mohl udělat? Sám o ničem nevím."

,,No... nevím..." zalhal Hyun a utopil svou rozpačitou, červenou tvář ve sklenici piva. Ren se nesměl nikdy dozvědět pravdu. Kdyby se ji dozvěděl, pravděpodobně by jej vykopl z práce.

,,No, tak to se ho pak budu muset zeptat..." Vůbec se mu do toho nechtělo. ,,Pojďme radši jíst, než to vychladne."

,,J-já to s ním pak vyřeším!" vyhrkl urychleně Jonghyun. Ještě by mu Hannie všechno prozradil a mohl by se jít zahrabat. Jídlo bylo dobrý nápad, chopil se proto hůlek.

,,Tak jo..." JR měl opravdu štěstí, jeho šéf zřejmě nepojal podezření. Mohli si tedy společně večeři vychutnat.

Šedovláskovi spadl obrovský kámen ze srdce. Možná, že to ve výsledku nebude až tak špatné. Ale jen možná. Rámen chutnal skvěle, brzy ho měl v sobě

Narozdíl od něj si Ren dával načas, nepospíchal. Alespoň jednou mohl zvolnit a vše si náležitě vychutnat.

Takto si užíval Jonghyun svou sklenici piva. Byl zvyklý ho pít jako vodu, takže se nebylo čemu divit, když už si objednával druhou sklenku.

Alkoholik nebyl, i když pil docela rád. Měl i dobrou výdrž. Choi oproti němu nesnesl ani malého panáka.

Jonghyun s tím musel přestat. Druhá sklenka byla jeho poslední. Kdyby pil moc, možná by se choval ještě hůř než doposud. Také by asi vyzradil věci, co už jednou byly řečeny.

Ren měl v sobě sotva půlku té první, nebyl příliš zdatný piják. ,,Nechtěl by sis zítra udělat volno?"

Hyun vytřeštil oči, srdce mu skoro přestalo bít. Udělalo se mu mdlo. ,,Mno, klidně, jen... uhm... pročpak?"

,,Myslím, že jsi dnes pracoval vážně dlouho..." vysvětlil starší své chování. ,,Také si udělám volno. Proto mě napadlo, že bych mohl zajít běhat, do fitka a na skleničku. Nechceš se mnou?"

,,To zní... skvěle," usmál se šedovládek nadšeně. Vážně se mu ten nápad líbil. ,,To abych si s sebou do práce vzal potřebné věci, že?"

,,Přesně tak. Chtěl bych ti poděkovat za dnešek. Ve dvou to i bude větší zábava."

,,Bude mi ctí, Rene," pousmál se mladší váhavě. Konečně jej oslovil jménem. Jeho troufalost se změnila v odvahu. Mohl se pochválit.

,,To jsem rád." Černovlásek vypadal opravdu spokojeně. Dokonce se i znovu napil piva, z kterého mu již spadla pěna.

,,Popravdě se divím tomu, že jste mi něco takového navrhl. Spíš jsem očekával, že po tom všem se mnou nebudete chtít mít nic společného." Hyunovi alkohol pomohl k prozření, zdálo se.

,,Vždyť se nic nestalo," máchl nad tím druhý rukou. ,,Nemusíš si nic vyčítat, nemůžeš za to."

,,Jste si tím jistý?" Mladší si podložil hlavu rukama a dlouze se na svého společníka zadíval. Miloval Renovy oči, vždy jej dokázaly tak uchvátit. ,,Beztak si vše budu dlouho vyčítat."

,,To už je pak tvůj problém," pousmál se Choi nepatrně. V zápětí byl nucen zakrýt si ústa rukou, jelikož hlasitě zívl.

S tímto činem Jonga napadlo podívat se na hodiny. Málem jej kleplo. Bylo deset večer. Ten čas tak rychle utíkal? Strávili spolu 4 hodiny a on o tom skoro ani nevěděl?

Choi odhadoval takovou hodinku, maximálně dvě. Čtyři by ho nenapadly ani ve snu. Zvláštní. Že by si tak rozuměli?

Utíkalo to rychle, šedovláskovi mnohem rychleji. Při pohledu na Minkiho mu přejel příjemný mrazík po zádech. Tak dokonalý. Jak někdo mohl být tak hezký a ještě k tomu schopný? Taky si přál být takový. Nebo někoho takového mít.

Bohužel, ani jedno nebylo v jeho možnostech. Moc dobře to věděl a litoval hlavně druhého budu. Dal by cokoliv zato, kdyby i mohl vyměnit role s Hyunou, byť jen na jediný den.

,,Neměl byste už jít domů?" zeptal se Rena potichu. Samozřejmě ho tím nechtěl vyhánět, akorát se bál, aby nepřišel moc pozdě. ,,Určitě vstáváte brzy, Rene, a já vás tu tak zdržuji..."

,,Kolik je hodin?" optal se jej černovlásek, přestože sám měl hodinky. Nenapadlo ho se na ně podívat.

,,Za tři minuty čtvrt na jedenáct. Večer." Poslední slovo si JR mohl odpustit, ale nějak mu to nedalo. Cítil se důležitě, že se stal Minkiho hodinami.

,,Páni. Divím se, že ještě nezavřeli. Zvlášť, když jsme jejich jediní zákazníci za celý večer..." Ren neplánoval odejít dřív, než půjde Hyun. To se prostě nedělalo.

,,Jsou tu až do půlnoci. Občas tu se mnou Hannie zůstává i dýl, když jsem na tom vážně psychicky špatně," přiznal se mu Jonghyun. Když o tom mluvil obecně, nevadilo mu to. ,,Je to hodná duše. Omlouvám se za něj."

,,V pořádku. Sám moc dobře vím, že občas máme každý slabší chvilku," ujistil ho Choi. ,,Nezlobím se."

,,To jsem rád. Vyřídím mu to, až s ním budu později mluvit," slíbil mu Jonghyun. Na židli se protáhl a po chvilce váhání se postavil. ,,Omluvte mě, odskočím si."

,,Jasně, počkám na tebe..." Znovu se napil piva, měl stále asi polovinu sklenice. Přemýšlel, jestli část nevynechá.

Jonghyun doufal v to, že se nestane přesně to, co se stalo. Jakmile ho Hannie zpozoroval, že jde na toaletu, zajásal a vydal se za ním. Neuvědomoval si riziko, jaké tu hrozilo.

,,Hyunnie!~" vypískl hned, co jej nemohl slyšet nikdo jiný. ,,Omlouvám se. Všechno mi to jen uklouzlo. Mrzelo mě, že se s ním tak trápíš."

,,Pššššt!" zasyčel na něj druhý. Rozhlédl se, Minki naštěstí koukal někam jinam, tak jej zatáhl spolu s sebou dovnitř. Došel s ním až k umyvadlu, kde jej konečně pustil. ,,Zbláznil ses?!"

,,Promiiiiiiiiiiiiiiň!" vypískl hnědovlásek, začal se znovu omlouvat. ,,Jsem strašně hloupý.:

,,To vím už dlouho. Neměl si za mnou chodit. Teď si ještě bude myslet, že je něco mezi námi." Vyčítavě se na svého kamaráda zadíval, poklepával u toho špičkou boty. ,,Přišel bych pak za tebou. Ty to víš."

,,A-a-a-a-ale... Máš pravdu. Jako vždycky," uznal Hannie, provinile svěsil pohled k zemi. ,,Můžu to nějak odčinit?"

,,Hlupáčku," oslovil jej něžně Jonghyun a stáhl si jej do obětí. Nechtěl ho seřvat tak moc. ,,Promiň. Jsem jen dost mimo. Konečně mám šanci být s ním a... ty přiběhneš a půlku věcí vyžvaníš..."

,,Promiň... Jen mě naštvalo, jak chladně se k tobě choval. Zasloužíš si mnohem lepší přístup, víš?" Yoon to rozhodně nemyslel zle. Dělal to pro jeho dobro.

,,Já vím, Hannie, ale pochop, že on takový je a já ho takového miluji," vysvětlil mu to šedovlásek. Těšilo jej, že ho chce Jeong chránit, ale musel se krotit. Vlastně oni oba.

,,Budu to respektovat," slíbil mu hnědovlásek a zavrtal se do jeho náruče. ,,Nebudu mezi vás strkat nos."

Hyun jej pohladil po hlavě. ,,Děkuji ti moc." Poté se vymanil z jeho objetí a otočil se k umyvadlu. Pravý důvod toho, proč sem šel, bylo proto, aby si utřídil myšlenky a opláchl si ospalý obličej.

Hannie jeho polohy využil, s tichým smíchem ho zezadu objal kolem pasu a hlavičku mu schoval do zad.

Nejspíš by to neudělala, kdyby věděl, že je někdo sleduje. Renovi připadalo zvláštní, že se Hyun v koupelně tak zdržel, zvlášť ještě, když viděl Hannieho, jak s ním jde dovnitř. Bylo mu to podezřelé. Nyní pochopil, jak věci jsou.

To, že je našel v této poloze, mu napovědělo mnohé. Proč si neuvědomil dřív, že se šedovláskovi nelíbí dívky? Vždyť to bylo očividné!

,,Nelechtej mě, Hannie," zasmál se Jonghyun, jak nádherný to byl zvuk. ,,Ty víš, že jsem lechtivý snad všude. Stačí se na mě podívat a už to le-lechtá!"

,,Chechecheche," smál se mu mladík, nezbednými prsty ho šimral po celém těle. ,,Cože jsi povídal?"

,,A-a-a-ať mě ne-ne-ne-nelechtáš!" vypravil ze sebe Hyun těžce. Zapřel se rukama o umyvadlo, jinak by spadl, a různým způsobem do druhého strkal boky, čímž se ho pokoušel od sebe dostat.

,,Cože....? Promiň, neslyším," provokoval ho dlouhovlásek, rád si s ním hrál. Nemohl ho nechat být jen tak.

Choi nechápal proč, ale jistým způsobem jimi byl zaujat. Nedokázal od nich odtrhnout oči. Nebylo to tak, že by se mu něco takového líbilo, ale ti dva vypadali jednoduše rozkošně.

Proti homosexualitě nic neměl, i když se mu líbily dívky. Proto mu možná nevadilo tajně pozorovat jejich laškování.

,,Ha-Hannie," pokoušel se ho Jonghyun umírnit. Skoro už plakal smíchy, jak to lechtalo. Nějakým zázrakem se mu podařilo k Jeonghanovi otočit čelem, nebyla to ale výhra.

,,Ha!" pískl hnědovlásek, teď ho mohl pořádně polechtat na bříšku. ,,Nějaká poslední slova?"

,,Mu-musím jí-jít, Rennie na mě če-čeká!" vysoukal ze sebe Hyun. Bezvládně se sesunul do jeho náruče a vydechl, nemohl již dál. Hannie ho zabíjel.

,,Dobře. Můžeš jít," usmál se Hannie a pohladil ho po hlavičce. ,,Taky bych měl jít zpátky do práce. Nezapomeň se na něj usmát."

,,Ty víš, že jsi moje sluníčko, že jo? Víš, že jsi navždycky můj bráška," ujišťoval jej s rozkošným tónem hlasu Jonghyun. Bylo mu líto, že nechává Jeonghana o samotě. Rozhodl se mu to alespoň trochu zpříjemnit tím, že se k němu sklonil a lípl mu pusinku na rty.

,,Jů!" Hannie v tu chvíli změnil barvu, tvářičky mu rozkošně zčervenaly. Ještě nikdy od nikoho nedostal pusu, proto reagoval tak přehnaně. ,,Jo, vím~"

,,A teď mě pusť. Mám rande~" zavrněl Hyun a naposledy jej pevně objal. Musel běžet. Ren bude určitě mít spoustu otázek. ,,Tak pa."

,,Papa~" zavrněl chlapec na rozloučení. Měli štěstí, nic z toho Choi neviděl ani neslyšel. Přišlo mu neslušné je špehovat, proto se radši vrátil ke stolu.