Čas pro vás plyne jiným způsobem, když jste zamilovaní. Nevnímáte okolní dění, jen toho svého vyvoleného. Nevidíte na něm jeho chyby, ale jen ty klady, a proto, až se to pokazí, je to pro vás velké utrpení a nejste schopní to pochopit. Tak to bylo i u mě. Bože jak já byla zaslepená tou "pravou láskou". Taková pitomost to byla. Všichni jsou stejní!

,,Tak co lásko, jak se těšíš na večer?" zeptal se jí a políbil ji na krk.

,,Samozřejmě, " odpověděla mu s úsměvem a zahleděla se do jeho modrých očí. Úplně se v nich topila.

,,Na, " podal jí papírek, ,,Na tuto adresu dojdi přesně v 20:00. Budu tě tam čekat, " podal jí instrukce, naposledy políbil a zmizel.

Zní to jako pohádka, že pro vás muž nachystá překvapenì na Valentýna. Nesmíte ale zapomenout, že každá pohádka se může rychle změnit v horor.
Proč mi to udělal?
Pořád to nejsem schopná pochopit. Viděl mě na dně a pomohl mi se z něj dostat, tak proč mě na něj znovu hodil? Byl to copak jeho záměr už od začátku? Další jeho plán na mé zničení?

Celé odpoledne stresovala. Nevěděla, co si má na sebe obléknout. Nakonec zvolila červené šaty nad kolena a s krátkým rukávem. Byla tak natěšená, že si se vším pospíšila, aby tam mohla být i dříve.
Přemístila se na danou adresu a zbývalo jí zhruba 20 minut. Objevila se před draze vypadající restaurací. Vstoupila dovnitř a tam u vína spatřila sedět jeho s nějakou jinou ženou. Nakláněli se přes stůl k sobě a ona se na něj najednou vrhla a začala ho líbat.
To už nevydržela. První slza jí stekla po tváři, otočila se a chystala se odejít.

,,Mio, " vykřikl, ale ona ho ignorovala a vyběhla ven.

H****,d****, ... mohla bych ho častovat různými nadávkami, ale nedělám to. Proč? Ano, zničil mě. Ano, podvedl mě. A ano, pořád ho miluju.
Jsem pěkně pitomá, že? Ale co mám dělat? Tak moc to bolí. 💔
Ardce se mi trhá na miliony kousků a já ne a ne je složit zase dohromady. Díra po Ronovi se akorát víc prohlubovala a prohlubovala, až mé srdce puklo.

,,Mio notak stůj, " chytil ji za ruku, aby mu nemohla utéct ani se přemístit.

,,Nech mě! " snažila se mu vytrhnout, ale marně. Byl prostě silnější.

,,Notak poslouchej mě. Já ti to vysvětlím, " snažil se ji obměkčit.

,,Co mi ještě chceš vysvětlovat? Že mě podvádíš? Že jsi mě akorát využil, zatímco ses tahal s touhle svou děvkou!
Přijde ti to jako normální! Měl jsi mě na to, aby sis akorát mohl užít!" Křičela na něj a po tvářích jí tekly slzy jako hrachy.

,,Mio, vždyť já tě přece miluju, " chtěl ji pohladit po tváři.

,,Nesahej na mě, " odstrčila jeho ruku. Byl z toho v šoku a svůj stisk povolil. Naváhala, vytrhla se mu a bleskově se přemístila.

Asi si myslíte, že jsem mu měla dát šanci to vysvětlit. Proč bych mu ale měla dát šanci vysvětlit něco, co bylo tak jednoznačné? Ne... Nezasloužil si to možnost. A nebo jo? Já nevím, jsem z toho zmatená...
Vlastně toho lituju. Mohli jsme být spolu, mohli jsme se milovat, mít děti, být šťastní! Proč to sakra pokazil?!?! Proč...
Už zase vypadám jako troska...

Mio, lásko, moc se omlouvám, nech mě ti to vysvětlit.
                        Tvůj Draco

Drahá, prosím, nebylo to tak, jak si myslíš. Játi to vysvětlím. Zdání klame. Nebylo to tak, jak si myslíš.
                       Tvůj Draco

Hermiono, lásko, chci ti to vysvětlit. Sejdeme se dnes v 19:00 před děravým kotlem? Budu tě tam čekat. Přijď prosím.
                    Tvůj milující Draco

Mio, moc mě to trápí. Proč jsi nepřišla? Čekal jsem tam do rána a ty jsi nepřišla. Asi jsi naštvaná, ale nech mě ti to vysvětlit. Byl jsem i u tebe doma, ale našel jsem jen prázdný byt. Proč jsi se přestěhovala? Proč jsi mě odstřihla?
Chápu, jak to vypadalo, ale nebylo to tak. Žádnou milenku jsem neměl!
Ozvi se mi už konečně prosím.
                   S láskou, Draco

Já to nevzdám, Mio. Miluju tě a budu o tebe bojovat. Nenechám tě odejít ze svého života, to bych nezvládl. Dej mi možnost ti to všechno vysvětlit. Vždyť JÁ TĚ MILUJU!
                  Draco

Každý tento dopis vždy hodila do jednoho vymezeného šuplíku, který si na něj vyhradila. Tam všechny končily.

Byla jsem pitomá. Možná jsem mu tu šanci měla dát a poslechnout si jeho pohled na tu situaci... Psát mi přestal po třičtvrtě roku. Vzdal to. Nedivím se mu. Ke konci pro mě bylo čím dál těžší je ignorovat. Kdyby vydržel ještě chvíli, tak bych mu nakonec odpustila a vydala se za ním. Vyslechla ho. Odpustila mu.
Sakra, já ho furt miluju!
Všechny ty dopisy mám pořád schované. Jsou zamčené v šuplíku a když mám slabší chvíli, tak je vytáhnu a čtu si je, pláču nad nimi.
Proč jsem tak paličatá! Tak hloupá! Tak zamilovaná...
S jeho odchodem se mi všechno vrátilo. Ztráta Rona, rodičů, válka, mučení, on s tou dívkou,... mnohonásobně víc jsem to všechno neštěstí cítila. I když už to bylo dávno.
Dnes je to přesně rok, co se to stalo. Dnešní den je utrpením a večer bude ještě větší. Jak se s tím vším mám vyrovnat? Nespadnout na dno? Počkat, tam už vlastně jsem. Přesně rok.

***

Ahoj.
Tak jsem zase zpět s novou kapitolou. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale připravovala jsem se na přijímačky.

Teď by už měly kapitoly vycházet častěji☺

Počet slov: 860

Mějte se hezky❤

Marrta20