,,Víš, trochu jsem přemýšlel a myslím, že by sis měla najít práci. Je pravý čas zapojit se do všedního života, " pronesl jednoho odpoledne, kdy spolu seděli v obývacím pokoji a pili čaj.

,,Draco, je to dobrý plán, ale já se na to ještě necítím, " odvětila a usrkla si svého čaje.

,,Proč? " zeptal se nachápavě a lehce pozvedl obočí. ,,Vždyť už spolu mezi lidi běžně chodíme a jsi naprosto v pohodě."

,,Já ne-
Ale radši nic.." zmlkla a znovu se trochu napila.

,,Jen to směle dokonči, " vyzval ji a odložil svůj šálek.

,,Nechci ještě používat kouzla. To kouzla to všechno způsobila. Já nemůžu, " zakroutila hlavou a skryla si obličej do dlaní.

Položil jí ruku na záda a oba cítili elektrické zavibrování.
,,Nikdo neříkal, že musíš používat při práci kouzla. Co třeba papírování? " snažil se zachránit situaci.

,,Ne. Nechci pracovat mezi kouzelníky, setkávat se s jejich lítostivými pohledya přijít do kontaktu s kouzly, " rozohnila se na něj.

Zvedl ruce v obranném gestu. ,,Promiň. Nekoukej se na mě tak, mám pocit, jako kdyby jsi mě chtěla pohledem spálit na popel, " otřásl se a ona se rozesmála.
,,Teď mě napadla jedna věc, " rozzářil se z ničeho nic. ,,Ty přece vůbec nemusíš pracovat v kouzelnickém světě. Můžeš začít mezi mudly."

Ach Draco a ty jeho skvělé nápady. Nikdy jsem nedokázala odhadnout, kam na ty nápady chodí. Patřilo to k jeho osobnosti tak, jako hvězdy patří na noční oblohu. Zbožňovala jsem to na něm. Tu jeho pozitivní náladu, schopnost zvednout mi náladu a odlehčit atmosféru. Vážila jsem si ho. Toho, že tu byl pro mě a že se mi snažil pomoct. Změnil mi život. Byla jsem šťastná. Cítila jsem se zase celá a skoro naplněná. Ach můj Draco...

,,Co by tě bavilo? " zeptal se jí.

,,Já nevím, " lehce se zamračila a skpusla si spodní ret.

,,Notak, co tě nejvíc baví? Co tě naplňuje? O čem jsi jako malá snila, že jednou budeš dělat? " dorážel na ni stále a sledoval ji zamyšleným pohledem.

,,Noo, vždy jsem přemýšlela o práci s dětmi. Předávat jim své vědomosti, ale zároveň být jejich kamarádkou, osobou, které by mohly důvěřovat, " zasnila se a ústa se jí roztáhla do mírného úsměvu.

,,Tak je to myslím jasné, ne? Jdeme hledat inzerát," pravil a sledoval ji s jiskřičkami v očích.

,,Ale Draco, to není tak jednoduché. Nemám žádné studium ani kurz v tomto zaměření. Nemohu jít jen tak z rozmaru jít vyučovat. "

,,Neznám nikoho, kdo by se na tuto pozici hodil víc, než ty, " mrkl na ni.

Bral všechno s takovým nadhledem... nebyla jsem to schopná pochopit. Tehdy jsem neměla vystudovanou pedagogickou fakultu a on mě na to místo stejně dostal. Bylo to jako vzdálený sen. Nevím, jak se mu to povedlo a radši to ani vědět nechci. Buď použil svůj šarm a úsměvem, při kterém mu ženy padaly k nohám, a nebo někoho podplatil. Budu se radši spoléhat na možnost číslo jedna, i přes to, že ve mně vyvolává vlnu žárlivosti. Každopádně jsem byla zaměstnaná a teď už mi nezbývalo nic jiného, než tam skutečně začít chodit. A to byl velký problém.

,,Já-
Já tam asi už nechci, nikam nepůjdu, " složila hlavu do dlaní.

,,Ale ano, půjdeš. Musel jsem toho spoustu podniknou, abych tě na to místo dostal, " pravil a usrkl ze svého hrníčku s kávou.

Opatrně se na ně podívala z pod řas. Povzdechl si.

,,Neboj, nebude to těžké. Uvidíš, že práce ti dodá sílu. Ty děti ti dodají sílu, " mluvil na ni tiše a chytil ji za ruku, aby jí dodal trochu odvahy.

Nechápu, proč to dělal. Proč mi furt dodával odvahu? Proč se tam moc snažil? Čím jsem si vysloužila tolik jeho poroznosti? Jak se stala ta jeho náhlá změna? Byla jsem zmatená a ty jeho dotyky mi moc nepomáhaly. Rozptyloval mě jimi. Pokaždé, když se mě dotkl, měla jsem najednou zatměno a procházelo mnou podivné chvění. Tak jako spousta dalších žen jsem mu podlehla. Ty jeho oči... vlasy... tělo... ach bože...

Došli ke škole. Děti už se tam hrnuly proudem.
,,Tak se měj hezky a snad se ti dnes všechno povede, " usmál se na ni.

Skočila mu kolem krku. ,,Děkuju. Děkuju za všechno," zamumlala mu do ramene.

,,Nemáš přece zač, " řekl a pevně ji stiskl. ,,A víš co? " zašeptal jí do ucha, ,,Na oběd tě vyzvednu a zajdeme si někam do restaurace. Školní obědy stojí za starou bačkoru."

Cítila jeho dech na své kůži. Točila se jí z toho hlava a zvedal srdeční tep. Odtáhla se od něj.
,,Tak dobře."

Ten první den probíhal skvěle. Nastoupila jsem na místo učitelky první třídy, která nyní musela odejít na mateřskou. Ty děti byly úžasné a hodné. Dokonce jsem si i seznámila s ostatními vyučujícími. Všichni mě tehdy přijali s otevřenou náručí a pár kolegů na mě vrhalo zvláštní pohledy. Byly až mkc svůdné. Bohužel měli smůlu. Moje srdce si pomalu hledalo cestu k tomu blonďákovi. No, pomalu zrovna ne, ale snad chápete. Draco byl... byl jiný než Ron. Věnoval mi více pozornosti, byl milejší a přívětivější. Choval se slušně a necpal se, s prominutím, jak prase. Byl to prostě jeho pravý opak a mně se to líbilo. Hodně se mi to na něm líbilo. Draco byl a stále je velký gentleman. Řekněte mi, které ženě by se nelíbilo, kdyby se k ní někto choval tak, jako Draco ke mně. Čas strávený s ním byl pohádkou.

,,Tak jak se ti líbil první den v práci? " zeptal se a objal ji, když vyšla ze školy.

,,Bylo to tam skvělé, " usmívala se hnědovláska a objetí mu opětovala. ,,Skvělí kolegové a ty děti taky! Dostala hsem první třídu. Jsou to taková zlatíčka," rozbásnila se.

,,Jsem rád, že jsi šťastná, " usmál se na ni. ,,Půjdeme na ten oběd? "

***
Počet slov: 980

Ahoj.
Mám tu pro vás pár informací.
Soutěž, do které jsem tuto povídku psala, byla zrušena, protože ani polovina nepolsala své příběhy. I přes to jsem se rozhodla, že tento příběh dokončím. V další kapitole se máte ba co těšit😊

Mějte se hezky❤

marrta20