"Dobře, zlatíčko, můžeš jít ven, ale jen pokud dodržíš všechna naše pravidla," povolil nakonec její otec.

Pacifika přikývla a zaposlouchala se do pravidel, která znala už nazpaměť.

"1. Jakoukoliv hru, sázku nebo cokoliv jiného, čeho se účastníš, musíš vyhrát-"

"A samozřejmě u toho vypadat vznešeně a krásně," vzhlédla od časopisu její matka.

"Ano, to je také velmi důležité. Další pravidlo: Cokoli uděláš, děláš ve jménu našeho rodu!"

"Jistě, toto je obzvlášť důležité si zapamatovat, drahoušku," doplnila svého manžela matka a poslala pro služebnou.

"Mami, mi už přece nemáme služebnou," připomínala jí dívka už snad po desáté a připravovala se na matčino kvílení.

"Ach běda! My ubozí nešťastníci! Co jen si počneme? Co bude s našimi dětmi?"  Rozeštkala se žena do hedvábného kapesníčku.

"Ale no tak, lásko, přece se nebudeme poddávat pocitům zoufalství," nabádal jí její manžel a utíral jí slzy. Na Pacifiku dočista zapomněl.

Dívka se rozhodla této situace využít. Popadla kabelku, ve které už měla všechny potřebné věci připravené a rozběhla se směrem k východu.

Náhle jí však její otec zastoupil cestu se zarmouceným výrazem ve tváři. "Pacifiko, drahoušku, copak tohle se dělá? Takto podle využít slabosti tvé matky a sprostě utéct? Už tak dlouho jsi neměla hodiny slušného chování a začíná se to na tobě projevovat."

Pacifika sklopila oči k zemi.

"Ale protože jsme dnes pozváni na velkou zahradní slavnost, dovolím ti jít ven, pokud dodržíš i poslední pravidlo - vezmeš svoji sestru s sebou."

♡

Celé tělo ho bolelo. Připadalo mu, jakoby jej někdo rozložil na atomy a pak do každého z nich zabodl jehlu. Ležel a přál si zemřít.

Naštěstí pro něj, nic netrvá věčně. Bolest po chvíli polevila a on s námahou otevřel oči. Když viděl, co se stalo, v očích mu zaplály rudé plamínky. "Podvedl jsi mě," vyštěkl na démona, který stál opodál a masíroval si spálená zápěstí.

Bill ani nezvedl pohled, když mu odpověděl. "Nepodvedl."

"Ale ano," rozzuřil se Dipper a rozběhl se, aby si s ním vyřídil účty po svém. Okovy na jeho zápěstí jej však přitáhly zase zpátky.

"Tak mi řekni, kterou část jsem porušil tentokrát?" Povzdechl si Bill a popolétl trochu blíž.

"No...přece....já...argh, to jsem vážně takový hlupák?"

"Abych pravdu řekl, nedokážu to moc dobře posoudit," ušklíbl se Bill a udělal ve vzduchu piruetu. "Pravda ale je, Pinetree, že pokud by ses nestal démonem, všechno by bylo o moc složitější. Viděl jsi ten zvěrokruh? Teď je tam tvůj, ale předtím tam byl ten můj. Totiž, abys rozuměl, jsou jen dva způsoby, jak jsi mě mohl osvobodit. První je výměna, kterou jsem právě teď provedl a ten druhý je právě s pomocí toho zvěrokruhu. Prostě by se všichni ty lidi jako třeba tví strýčkové, sestra, lama a tak postavili na symboly a osvobodili mě."

"Páni, to teda nevím, proč by to dělali."

"Ze stejného důvodu jako jsi to udělal ty. Potřebovali by pomoc."

"Co kdyby zemřeli?"

"Čím víc by jich bylo mrtvých, tím větší moc bych získal. Nakonec bych se osvobodil sám."

"Proč vypadáš jako člověk?"

Tahle otázka Billa zarazila.

"Co, došli ti slova? Jsi moc slabý na to, abys nabyl svou pravou podobu?" Vysmíval se mu Dipper.

Oheň v kruhu temně zrudl a chlapcovi došlo, že tohle asi přepískl.

"Ale ale, chlapeček nám vyrostl a má ostrý jazýček," zachechtal se Bill zlověstně a jeho oko teď dostalo stejnou barvu jako oheň kolem. "Aby toho nakonec nelitoval..."

Dipper naprázdno polkl. "J-já-já..."

"Já, já, já. To je docela sobecké, ne?"

"Nech už těch hrátek, Bille!"

"Nevidím důvod. Máš mi snad co nabídnout?'

"Ne, ale pořád máme dohodu. Teď je načase, abys splnil svou část."

"S tebou je takovááá nuda, Piňátko," zazíval démon a pak luskl prsty. Okovy z chlapcových rukou opadly a oheň zhasl.

"Přestaň valit oči a pojď. Nemám na tebe celý den."

♡

"Ale tati!"

"Žádné ale. Buď ber nebo nech být. Tak zní mé slovo," prohlásil muž a odešel.

Pacifika vztekle mrskla kabelku na zem a oddupala do svého a sestřina pokoje. Jak předpokládala, přesně tam se její mladší sestřička nacházela.

"Alexandro! Okamžitě nástup!"

"Jistě, madam," postavila se dívka do pozoru a pak se rozesmála. "Dneska je tak nádherně!"

Pacifika si jí pozorně prohlédla. Věděla, že se její sestra až moc často řídí pravidlem - čím větší starosti, tím větší úsměv. "Stalo se něco?"

"Ale co tě nemá! Jen mám dobrou náladu," zazubila se a odhrnula si vlasy z obličeje.

"Dobře, v tom případě můžeme vyrazit."

"Počkat, my? Ty se se mnou jako budeš bavit mimo dům a představíš mě svým přátelům? Paz, ty jsi asi nemocná!" Zasmála se Alex a okamžitě se rozběhla pro lekárničku. Pacifika jí dohonila až v kuchyni. "Mohla by ses chvíli chovat trochu normálně?"

"Jasně že ne," vyplázla na ni její sestra jazyk a pak jí nečekaně připlácla mokrou žínku na čelo.

"Ííí," vypískla Pacifika a okamžitě ze sebe žínku shodila. "Ty seš hrozná! Teď si budu muset znova umýt vlasy! A podívej se, jsem celá mokrá!"

"Tak promiň," omluvila se Alex upřímně a ustoupila dozadu, aby mohla Pacifika projít.

V tu chvíli zazvonil telefon. Pacifika uchopila sluchátko a přiložila si jej k uchu. "Ano? Tady Pacifika. Jak to myslíš, že zmizel?!"

Ták...co říkáte na novou postavu? Alexandru Northwestovou mám připravenou už dlouho, tak doufám, že se vám bude líbit.😀