Dipper nevěděl, kolik času od Billova odchodu uběhlo. Mohlo to být několik hodin, zrovna jako jen několik málo minut. Když se člověk svíjí bolestí uprostřed ohnivého kruhu, čas se odhaduje dost těžko.

Mabelin hlas ho ale vtáhl zpět do reality. "Dippere, brácha, jsi v pořádku?" Dívčin hlas překypoval starostí. "Dippere!"

Pokusil se odpovědět nebo aspoň dát jakkoliv jinak najevo, že ji slyší, ale nešlo to. Zkrátka a dobře, jeho tělo roztrhlo smlouvu, kterou spolu s duší při jeho narození sepsalo a přestalo ho poslouchat.

"Dippere!" Vyjekla znovu Mabel. Její kroky se blížily. V hrůze si uvědomil, že na okraji kruhu stále hoří ten magický oheň. Chtěl na ni zakřičet, ať sakra stojí, ale nic se nestalo.

Naštěstí ji zastavil někdo jiný. "Nechoď za ním," zaslechl Tecyin hlas. "Ten oheň tě zabije. Teda myslím." Kroky ustaly a Dipper se konečně nadechl. Ani si neuvědomil, že zadržovali dech.

"Ale musíme mu přece pomoct!" Namítla brunetka rozhnevěvaně.

"Já vím, ale na to se půjde jinak. Chápej, on slyší každý naše slovo." Vysvětlovala Tecy trpělivě.

Mabelin hlas zněl zoufale. "Tak proč neodpoví?!"

"Nemůže. Nejde to. Je teď člověk jenom napůl, jeho tělo dribluje mezi oběma světy a neumí se rozhodnout, kam jít."

"Jak to všechno víš?" Zajímala se Mabel, přestože byla stále rozrušená.

"Studovala jsem to," odvětila Tecy prostě. Ozvaly se další kroky, které ovšem brzy utichly. Pak Tecy promluvila znovu. "Dippe, pokud mě slyšíš, a já vím, že ano, pamatuj, že ty patříš sem. Na planetu Zemi k Mabel a ostatním. Já vím, že je to těžké, ale zkus to. Zkus zůstat tady."

A Dipper to zkusil. Vzpomínal na všechny ty úžasné věci, které tady prožil. Tohle byla jeho rodina. A teď jsou v nebezpeci. Musí jim pomoct. Silou své vůle zamrkal. Ve stejném okamžiku zaskřípal zuby, neboť jím projela taková vlna bolesti, že mu do oči znovu vnikly slzy. Jsem tady. Jsem tady. Opakoval si a zkusil to znovu. A pak se nadechl. Vyletěl do sedu a bolest, která s tím souvisela už ani nevnímal. "Jsem tady," zopakoval nahlas. "Jsem tady." Pak zakřičel. "Jsem tady!"

"'Dippere!" Mabel se k němu rozběhla, ale oheň jí zastavil.

"Zůstaň, kde jsi," poradil jí Dipper a sám se postavil. Občas možná trochu problikával, jak jeho tělo mizelo v duchovním světě, ale byl na nohou. "Teď přijdu za váma," oznámil jim, když se mu přestalo zatmívat před očima. "Nevím, co se stane, když už nejsem démon, ale nelekněte se, když začnu hořet nebo tak něco." Zazubil se a prošel ohněm. Tentokrát plamen nestudil, nýbrž pálil jako každý jiný. Naštěstí jen napůl, protože tu druhou polovinu jeho těla chránila démonská moc. Oproti té bolesti, kterou zažil před chvílí to nic nebylo.

Teprve teď ho Mabel mohla obejmout.

"Kde jsou všichni?" Zajímal se Dipper a měl k tomu důvod, protože jeskyně byla prázdná.

"Šli varovat lidí v Městečku. Bill se usadil v bývalém Northwestovic sídle. Samozřejmě to tam trochu vyšperkoval, ale tentokrát nemá tolik síly jako minule. Jenom tolik, kolik nám vzal." Objasnila mu situaci brunetka. Tecy stála vedle ní a jeji obvyklý úsměv vystřídala zamračená tvář plná starostí.

"Takže," začal Dipper a rázoval si to přítom po jeskyni. "Budu vás všechny potřebovat. Musíme dostat Kylu a Forda ze sídla dřív, než jim Bill ublíží. Proto navrhuju asi takovýhle plán." Ve zkratce jim vše vypověděl. Pak se zarazil. "Proč na mě tak koukáte?"

"Ty jsi vymyslel plán." Mabel třeštila oči.

"A ten plán může fungovat," dodala Tecy s obdivem.

Dipper jen zakoulel očima. "Jasně, že bude fungovat. Teda doufám. Pokud se něco nezkazí."

Z jeskyně vyrazili rovnou k Chýši. Dipper se zachvěl. Teď, když byl napůl člověk, mohl se unavit. Stále mu připadalo zvláštní, že je opravdu zpátky na Zemi spolu se svými přáteli. Jeho plán vyšel - aspoň z většiny. Konec světa v plánu nebyl, ale vždy se vyskytnou nějaké ty drobné komplikace.

Už když zastavily před starou chajdou, věděli, že tipovali správně. Dveře byly zavřené na závoru a okna narychlo přibitá. Navíc někdo po trávě rozházel vodní balónky, jenže místo vody byly naplněné inkoustem. Dipperovi se jako zázrakem, nebo možná démoním instinktem podařilo všem bombičkám vyhnout.

"Haló?" Zavolal a zaklepal na dveře.

Ozvalo se zavrzání, jak kdosi pomalu našlapoval po podlaze. Klika se opatrně pohnula a ze tmy na něj vykoukla zrzavá hlavička.

"Marcusi?" Dipper povytáhl obočí a ukázal holkám, aby přišly k němu.

"Jo," odpověděl kluk prostě a otevřel dveře. Dipper se musel opřít o futra, aby neupadl. V Chýši se nacházelo snad celé městečko. Byla tam Líná Susan, všichni Corduroyovi, Valentovi a polovina obyvatel lesa. Jediná rodina, která chyběla, byla samozřejmě ta Pinesovic.

"Kde jsou ostatní?" Ptala se Mabel a přitom si zoufale vjela do vlasů, čímž zničila svůj pracně připravený účes. Ale to ji teď samozřejmě nezajímalo.

Susan vystoupila z chumlu, který se shromáždil naproti dveřím a mykla při tom rameny. "Šli za tím démonem."

"Cože?!"

"Ne!"

"Proč?!"

Susan se poškrábala na temeni hlavy, jako by nevěděla, komu odpovědět nejdřív. "No, prostě nás sem vodvedli a šli. Nic víc neříkali, že ne, bando?"

"Ne."

"Vůbec ne."

"Rozhodně ne."

"Jenom vodešli."

Mabel si vložila hlavu do dlaní, Tecy skřípala zuby.

Dipper se pokusil zůstat klidný. "Nenechali tady někoho?"

"Jo, chvíli se hádali s tou malou holkou, ale nakonec šla za nima," přikyvovala Susan důležitě.

"Fajn." Dipper vydechl všechen vzduch a pak se hluboce nadechl. "Není tady něco, co se dá použít jako zbraň?"

"No, něco by se asi našlo." Susan znovu pokrčila rameny a pak si jich přestala všímat. I ostatní si šli po svých věcech.

Dipper se otočil na holky. "Mabel, ty zkus najít něco, cokoliv, co by se dalo použít. My s Tecy seženeme dopravu. Ale musíme sebou hodit."

Ani ne o deset minut později seděli v autě. Dipper řídil a snažil se přitom moc neponičit okolí. Mabel držela na klíně batoh se vším potřebným a broukala si nějakou odrhovačku z rádia. Tecy mlčela a se zarputilým výrazem koukala z okna.

"Co je vlastně v plánu?" Zeptala se po chvíli. "V novým plánu," upřesnila, když jí dvojčata počastovala překvapeným pohledem. "Předpokládám, že ten původní asi nepoužijeme."

Dipper stiskl volant o něco pevněji. "Nevím. Tím, že tam vnikli bez nás, všechno tak trochu zkazili. Prostě tam přijedem a budeme doufat, že po nich ještě něco zbylo.

A dupl na plyn.

(...)

Rozrazil dveře. Dříve než stihl vyjeknout něco ve smyslu Hej lidi, jdem vás zachránit, musel se skrčit a vyhnout se ohnivé kouli, která by z něj bez jeho pohotového zákroku udělala hromádku popela. Překulil se a pak se znovu postavil, snažíce se přitom zpracovat scénu, která se otevřela před ním.

Bill zničil strop. Nejspíš proto, aby měl jednoduchou cestu dovnitř i ven.

Jeho přátelé poskakovali kolem něj a snažili se jej odlákat od zajatců spoutaných u jednoho z masivních sloupů. Teprve teď si Dipper opravdu uvědomil, jak nicotné jsou jejich šance. Byli jako malí mravenci bojující s mravenečníkem předem prohranou bitvu. Dokonce i ti mravenci na tom bylo lépe než oni - byli jich stovky, tisíce. Jich je deset a musí zastavit nezranitelného démona. Brnkačka.

Vytáhl z kapsy plastovou pistoli, zamířil a stiskl spoušť. Inkoustový balónek se Billovi rozprskl v oku. Ten zaskuhral a otočil se směrem k Dipperovi. Oko měl celé rudé. "Doufal jsem, že se ukážeš, Pinesi. Bez tebe by přece pořádný konec světa nemohl začít." Vytvořil v ruce elektrickou kouli a mrskl jí po chlapci.

Dipper se rychle vyhnul. "Tak hele, Bille," začal, čímž upoutal i pozornost ostatních. Hlas mu napětím přeskakoval a zněl tak o oktávu výš než obvykle. "Navrhnuji domluvu. Moc dobře víš, že už se nám podařilo tě porazit a to jsme byli jenom malí děti. Teď jsem starší, silnější a je nás víc. Co kdyby ses prostě spakoval a zmizel?" Ticho bylo přerušované jen sípaním vyčerpaných kamarádů. Věděl, moc dobře věděl, že nemají žádnou šanci, žádný plán, jak Billa vrátit zpátky. Ale musel ostatní povzbudit, dodat jim trochu naděje. A sobě taky.

Bill se rozchechtal, až se zdi otřásly a sesypala se z nich omítka. "To se ještě uvidí. Baví mě si s vámi hrát, ale nemám na to celý den. Zbytek času strávím mučením těchto dvou." Ukázal na Kylu a Forda. Prastrýc byl v bezvědomí a po tváři mu tekl čůrek krve. Černovláska pravděpodobně vnímala, co se děje kolem, ale zrak měla podivně zamlžený.

"Dipper má pravdu," ozvala se Pacifika, která poskakovala uprostřed bojiště po jedné noze. "Jsi teď mnohem slabší bez minule. Dokážeme tě porazit."

"Opravdu, Northwestová? Jsi si tím vážně tak jistá, jak se tváříš?" Bill z prstů vypálil pár ohnivých koulí a rozpoutal tím bitvu nanovo.

Už po nějakých deseti minutách měl Dipper všeho dost. Pot z něj tekl jako z Nijagarských vodopádů a nohy se mu ledva pletly. Nechápal, jak se tady ostatním podařilo vydržet tak dlouho. Wendy pobíhala kolem a metala po démonovi jak nadávky, tak všechny předměty, které byly v jejím dosahu. Alexandra našla provaz a svázala s ním Billovy nohy k sobě. (Samozřejmě se z něj hned vysvobodil, ale snaha se cení, že jo.). Robbiemu se podařilo otočit nějaký nábytek, takže se alespoň měli kde krýt před Billovými útoky.

Ani tyto drobné výhry jim nepomohly proměnit průběh celé bitvy. Drtivou většinu času chaoticky pobíhali kolem a snažili se vyhnout jeho střelám. Už se mu podařilo trefit Melody a Candy, které byly pro jistotu odvedeny z bojiště.

Bill jako by s každým útokem a jejich sláboucí energií sílil. Koulí bylo čím dál víc, byly rychlejší a dopadaly na zem až nebezpečně blízko dolních končetin.

"Tak," začal Bill, když už byli jejich útoky jen opravdu vlažné. "Co kdybych vám řekl něco o Alexandře Northwestové?" Ušklíbl se a založil si ruce na prsou. Z jeho oka ovšem stále létaly blesky a nutily je k pohybu.

Sandy ztuhla na místě a vrhla vyděšený pohled po Pacifice, která se plazila po zemi a snažila se najít svoji druhou berli.

Bill jediným lusknutím podpálil Stanovi, který se pokusil vylézt po zácloně a skočit mu na hlavu, košili. "Nebo jim to povíš sama, Prim Rose?"

"J-já n-ne," koktala blondýnka a v očích se jí zaleskly slzy. Robbie se k ní snažil dostat, ale byl zmražen v kostce ledu, podobně jako Grenda a Mabel.

"Ne? Opravdu zapíráš, žes mi pomáhala? Že jsi mi celou tu dobu nosila informace? Že jsi zrádkyně?"

"Ne, to nemůže být pravda! Alex by nikdy-," hájil ji překvapivě Gideon, ale Wendy mu připlácla dlaň na ústa.

Alex se dlouze zadívala na Robbieho, jehož pohled plný bolesti by roztopil i srdce z kamene. Pak sklopila pohled. "Já jsem ti nepomáhala." Řekla nakonec.

Bill povytáhl jedno obočí a když si uvědomil, že to myslí vážně, znovu se rozesmál. "Tak ty zapíráš? No, nevadí. Dám ti poslední šanci, Alex. Můžeš se ke mně přidat. Zapomenu na to, že jsi mi polila nohu vařící vodou, i to, žes mě chtěla svázat. Přidej se ke mě a já ti jednoho kamaráda ušetřím."

Alex vrhla pohled na Mabel, kterou se Dipper pokoušel dostat z ledu. Pak se zadívala na Pacifiku, která konečně našla svou berli. Její poslední pohled směřoval ke stropu, neboli spíše k obloze. Nakonec se otočila zpátky na Billa. "Ne, díky." Ušklíbla se a pak se otočila na Dippera. "Teď!"

Dipper vystřelil. Upřímně netušil, co jiného by po něm Alex chtěla. Žádný domluvený tajný signál neměli. "Mabel, připomeň mi, ať Alex řeknu, že nemám žádný plán." Zamumlal směrem k sestře. Pak přiložil dlaň na led a povolal své démoní síly.

Střela, na kterou mezitím už zapomněl, se jako poprvé zabodla do oka, kde explodovala. Wendy vyskočila a Mabeliným hákem se zachytila o Billův klobouk. Stan hodil Billovi na nohu židli. Tecy našla starou skříň plnou Pacifičiných bot a teď je po trojúhelňákovi metala jednu za druhou.

Dipper pomohl Mabel z ledu, nechal jí, ať vydloubne démonovi oko vidličkou a přichomýtl se ke Kyle. Vytáhl jí z pod opasku dýku a jediným zkušeným pohybem jí provaz přeseknul. Dívka se mu omámeně svezla do náruče.

"Kylo, budu potřebovat tvojí pomoc a taky tvoji dýku. Myslíš, že můžeš vstát?"

Černovláska pomalu přikývla a postavila se na nohy. Dipper si všiml, že se květ její květiny zvětšil, byl teď velký jako jeho dlaň.

Jenže nohy Kylu moc daleko nedonesly. Téměř okamžitě spadla, jen díky Dipperovým démoním reflexům si nenabila hýždě.

"No tak, Kylo. Potřebujeme tě." Domlouval jí Dipper a trochu jí propleskal, když si všiml, že přestává reagovat. "Moc dlouho Billa neudržíme."

"Bill. Chce tu kytku. Moji kytku. Bere mi sílu. Pak mu jí dám." A omdlela.

Dipper jí jemně položil na podlahu, pohledem zkontroloval strejdu Forda a rozběhl se zpět k ostatním.

Bill se vymotal z provazů, kterými ho v chvilce nesoustředění obmotala Grenda, a tlakovou vlnou odhodil všechny, kteří se nacházeli v jeho blízkosti, dozadu. Pak se jízlivě usmál na Alex. "Ponaučení. Pro příště." Z konečků jeho obrovských prstů vystřelila ohnivá koule. Mířila rovnou k Pacifice.

"Neee!" Zaječela Alex a rozběhla se k sestře.

Ale už bylo pozdě. Koule Pacifiku trefila do břicha. Svezla se na kolena. Přepadla na záda.

"Alexandro!" Ječela Alex, které se jako zázrakem podařilo vyhnout všem koulím, které po nich stihl Bill hodit před tím, než na něj zaútočila Grenda s Gideonem. Slzy jí stékaly po tváři, kde se míchaly s potem a krví.

Dipper za ní chvíli omámeně hleděl, než se dal taky do běhu. Proč na ni volá Alexandro? Že by se z toho šoku pomátla?

Sandy doběhla k Paz a chytila jí za ruku. "Alex! Opovaž se umřít! Jestli umřeš, tak tě fakt zabiju!" Brečela.

Pacifika/Alexandra se pousmála a rozkašlala se. "To se opovaž," zasípala.

"Proč? Proč, Alex?" Pacifika si utřela tváře do rukávu a uvolnila tím místo dalším kapičkám.

"Všechno," roztřeseně se nadechla. "Všechno, co řekl, co Bill řekl, byla pravda." Párkrát se nadechla, aby opět našla sílu mluvit. "Já - všechno jsem mu řekla. Já -."

"Pššt," tišila jí Pacifika. "Nemluv. Šetři síly. Dippere, pomož jí. Prosím. Prosím, Dippere."

Chlapec se nad Alexandru naklonil a přitiskl ruku na její ránu. Bolestně vykřikl a okamžitě se pustil. "Ta rána." Hlas se mu třásl. " Alex umře. Tohle nevyléčím."

"Ne, ne, prosím, neodcházej. Nemůžeš mě tady nechat!" Slzy teď Pacifice tekly proudem.

"Je, je to fér. Otec, on se s Billem dohodl." Alex vykašlala krev. Dávila se. "Byla jsem prostředník. Dokud nebudu šťastná. Bojím," zmlkla, tvář se jí zkřivila bolestí. "Co když mě využije i po smrti?"

Teď už brečeli všichni. Vzlykali, utírali si slzy.

"Nemusíš se bát, sestřičko." Promluvila Pacifika laskavě. Stále měla v očích slzy. "Všechno bude v pořádku. Bill na tebe nemůže. Copak ty nejsi šťastná? Zachránila jsi mi život. Jsi úžasná. Jak kamarádka, tak sestřička. Nemáš co si vyčítat." Pohladila Alex po tváři. "S námi jsi v bezpečí."

Sandy se napříč bolesti zazubila a zvedla pohled k nebi. Už se nepohnula. Dipper jí opatrně zatlačil oči.

Otočil se k Pacifice, která si právě otírala tváře. Zbytečná práce, beztak jí opět zmokly. "Je to hrdinka, jasný? Hrdinka." Řekla plačtivě, ale bylo zřejmé, že to myslela smrtelně vážně.

Dipper se roztřeseně nadechl. "Stále vypadáš jako - jako..." Hlas mu selhal.

"Já vím. Použily jsme Mabelin koberec. Abysme Billa zmátly. Mělo to být tajný. Eso v rukávu. Ale myslím, že Alex věděla od začátku, že to takhle dopadne." I přes slzy zněla odhodlaně.

"Myslel jsem, myslel jsem, že když umře, vrátíš se zpátky do svého těla."

V tu chvíli k nim dorazila Mabel. Vlasy měla celé ulepené od medu a pod levým okem se jí začal tvořit monokl.

"Paz!" Vyjekla a zastavila se. Oči se ji zalily slzami. "Je - je...?"

"Ona jo. Já ne," rozbrečela se pravá Pacifika nanovo.

V brunetčiných očích blesklo pochopení. "Ten koberec..."

Pak pod nimi země vybuchla.

***

Odpočívej v pokoji, Alex.

S láskou, Oginpat