~Tris POV~

Poté co jsi všichni vybrali svoje budoucí povolání, jsme byli sezváni do jídelny. Sešli se tu skoro všichni, co si právě vybrali zaměstnání, takže jsem většinu z nich znala. Postavili jsme se do hloučku, který obklopoval naše lídry, mezi kterými byl i Tobias. Snažila jsem se na něj nedívat, protože na mě upřeně hleděl Erik, ale když jsem koutkem oka zahlédla, jak mě Tobias pozoruje. 

Erik chraplavě zakašlal a než začal s jeho proslovem, vše najednou utichlo. "Takže." Začal Erik, ale než stihl říct cokoliv dalšího, Tobias ho přerušil a ujmul se řeči, což mi připadalo zvláštní, protože většinu času nechával mluvit Erika. "Takže, určitě jste si všimli, že už to bude rok, co jste sem přišli.Tím pádem vaše pokoje padnou novým členům Neohrožneých, " Mezi členy se rozhořela debata o tom, kde asi budeme bydlet."Pokoje si budete vybírat dle mapy, kterou budete mít teď k dispozici." Doplnil Erik a vrhnul přitom nepříjemný pohled na Tobiase, který na nic nečekal a ihned mu to oplatil. 

Sledovala jsem je, jak se navzájem vraždí pohledy a ani si nevšimla, že se zamnou otevřela mapa pokojů. Všichni se k ní nahromadily, aby dostaly ty nejlepší pokoje, které by nebyli huboko v podzemí. Když jsem se otočila a chtěla něco říct Christině, ale ta už měla zabraný pokoj, přišla jsem k ní a zaklepala na rameno.

"Ou, ehm Tris, já sem ti zapomněla říct, že teď já a Will." Na chvíli se odmlčela a podívala se na Willa, který pouze mlčel a zaujatě sledoval Christinu. Než jsem stihla něco říct, vynořil se za mnou Tobias, popadl mě za pas a přitáhl si mě k sobě. "To je jedno, Tris stejně bude bydlet semnou." Usmál se a já na něj překvapeně vykulila oči. "Vážně?" Nevřícně se zeptala Christina a prohlížela si nejdřív mě a potom Tobiase anakonec pohledem přeskakovala mezi námi oběma. Will si nejistě prohlížel Tobiase a potom se obrátil na mě a čekal odpověď na Christininu otázku.

"Vážně." Usmála jsem se na ně a potom i na Tobiase. "Tak my půjdeme." Ozvala se Christina jednohlasně s Willem, ještě jednou si nás pochybovačně prohlédli a potom konečně odešli, takže jsem tam zůstala stát s Tobiasem. "Vážně, já mysela, že tam máš jen jednu postel."Zašklebila jsem se na něj a propletla si s ním prsty. "Bavil jsem se s Maxem o jedné posteli navíc." "A důvod jsi mu neřekl, že ne?" "Sem snad dost velkej na dvě postele." Rozesmála jsem se a vyrazila směrem k východu z jídelny.

Šli jsme k Tobiasovi do pokoje a já se pomalu začala ztrácet v nekonečně tmavých uličkách Neohrožených, ale přesto jsem ho nepřestala zaujatě pozorovat, jak se tu pohybuje tak sebejistě. Najednou nečekaně uhnul na druhou stranu chodby a protože jsme měli pořád spletené ruce, strhl mě sebou. Dopadla jsem na jeho hruď a oba jsme se tiskly na vlhkou zeď. Byli jsme tak blízko, že jsem slyšela jeho tlukot srdce. 

Pohladil mě ve vlasech a obratně vzal můj pramínek, který mi právě spadl do obličeje a zastrčil ho za ucho. Vzala jsem svoje ruce a dala je za jeho krk, kde jsem si pohrávala s delšími vlásky na jeho zátilku. Neřekli jsme ani slovo jen na sebe koukali a já se pomalu ztrácela v jeho tmavě kaštanových očích. Pomalu se ke mně přibližoval a ve mě se zase začal probouzet ten známý pocit. Mravenčení a motýlci v břiše. Když už jsme byli skoro u sebe najednou přitiskl jeho rty na moje a začali jsme se pohybovat v dokonalé harmonii.

Oba dva jsme pomalu zrychlovali tempo, ale najednou jsme uslyšeli hlasy.Odtáhla jsem se, ale jen o kousek, takže jsme byli stále blízko u sebe. "To je v pohodě, mě to nevadí." Řekl Tobias a já jsem s úsměvem přistiskla rty k těm jeho. 

AHOJ! ^^

Takže jsem nakonec stihla ještě jednu kapitolu dneska :) Máte někdo zájem o další? :) 

PS: Dauntless <4

-Natalii_D