"néé!" vykřikla jsem naposledy, doku mi nestrčili tu hadičku přímo do pusy a já neomdlela. Probudilo mě až kolíbání, jako bych byla na moři.
Otevřela jsem oči a vnímala okolí trochu jinak, než bych chtěla. Chtěla jsem ještě chvíli ležet, ale moje tělo se zvedlo samo od sebe a začala jsem si nazouvat boty a chňapla jsem bundu, která visela přes postel na které jsem před chvíli spala. Moje kroky směřovaly ke dveřím. Ke mně se přidala Christina, Al, Will, Uriah a Marlene, kteří se řadili za mě do dlouhé řady. Neovládala jsem svoje tělo, ale ono samo pokračovalo dál, kupředu.
Snažila jsem se přimět zastavit, ale pořád nic. Chtěla jsem zavřít oči, ale oni byly jako zakolíčkované.
Snažila jsem se promluvit, ale moje rty byly pevně semknuté k sobě a odmítaly povolit ten stisk.

Vzdala jsem to a prostě nechala svoje tělo jít, už jen protože jsem neměla na výběr a svoje tělo neovládala. Sešla jsem schody a zamnou se táhla dlouhá lajna. Šla jsem pořád níž po schodech a snažila se nezakopnout.
Když už jsem byla před velkými kovovými dveřmi, zastavila jsem se a jen tak se na ně dívala. Ty dveře byly spíš něco jako vrata a tak se ti co šli zamnou seředili ještě vedle mě a nějací za ně, aby se sem všichni vešli.

Zkusila jsem se pohnout, jako první jsem zkusila prsty. Nic. Tak třeba jen pohnout pusou. Taky nic. Jak je tohle možný, jako bych spala, ale přitom jsme naprosto vzhůru. Jestli jsou na tom ostatní stejně jako já. Tázala jsems e sama sebe v duchu a měla tím tak alespoň nějakou naději.
Připadalo mi, jako by moje tělo ovládal někdo jiný a já byla nepříjemná část toho všeho.

Ty velké dveře se začaly otevírat a já si přála, abych mohla alespoň přimhouřit oči, protože to světlo, které přicházelo z těch otevřených dveřích, mě oslepovalo. Všichni jsme vyšli stejným krokem přímo těmi dveřmi a pokračovali v cestě, jen v trochu jiném seřazení, než v jakém jsme odcházeli z pokoje.

Ukázalo se, že ty dveře vedou ven a my teď křáčeli po vyasfaltované silnici. Všimla jsem si, že se k nám připojily čtyři skupnky, stejné jako naše původní složení. Akorát teď jsme přidávali do kroku a ani jsem se nenadála a už jsme sprintovali. Měli jsme namířeno někam mezi opuštěné baráky a já byla zmatená. První skupinka nás předběhla a my teď měli namířeno do slepé uličky.

Ta 1. skupina teď běžela proti zdi a když už byla metr od ní pořád nezasatavoala, jednoduše prošla skrz ní. Myslela jsem, že se to celé zřítí, ale ona am byla jen plachta a 1. skupina za ní zmizela. My jsme byli 2. skupina a nejsíš jsme měli udělat to smaé. A přesně jak jsem očekávala proítli jsme skr ní a to co čekalo na druhém konci mě vyděsilo. Odpadlíci.

Ahoj :)

stihla jsem napsat jednu ranní kaitolu :3

PS: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D