"Meredith?" Řekla jsem chraptivým hlasem a cítila, že něco není v pořádku. "Co tady děláš?" Byla jsem vyčepraná a pořád jsem musela myslet na to co je teď s Tobiasem. "Co myslíš! Ty zasraný," Na chvilku se odmlčela a podívala se do země. "mě podvedli. Přísahali mi, že když jim pomůžu vás chytit, že budu moc jít i já a Erik. Že bude vše v pořádku." Do očí se jí začaly hrnout slzy. Kolena si přitáhla co nejblíž k tělu, přesně jako já před chvilkou. 

"Kdo tě podvedl?" Napřímila jsem se. "Oni." Zašeptala tiše, že jí skoro ani nebylo rozumět. "A všechno kvůli tomu, že jsme jen trochu odlišní než oni. Dělají to jen aby mohli vládnout a ostatní se o tom nedozvěděli." Vypadal přímo šíleně. Prsty si začala zarývat do stehena oči jí tikaly po místnosti, přičemž každou chvíli byly na mě. Po chvilce se dokonce začala pohybovat jako by byla v houpacím křesle.

Chtěla jsem k ní jít blíž, ale bála jsem se, že by mi mohloa něco udělat. Zvědavost však zvítězila nad zdravým rozumem a já se dala do pohybu. jednu ruku jsem měla pořád připoutanou řetězem ke stěně a tak to nešlo přímo tak jak bych chtěla. Už jsem byla skoro u ní, když mě řetěz nepustil dál. Vzdechla jsem a opatrně k ní natáhla ruku. 

"Dej mi ruku." Usmála jsem se na ní a snažila se to říct co nejklidnějším hlasem, což v tu chvíli bylo skoro nemožné. Hořela jsem touhou,možná to byl spíš strach, dozvědět se co se vlastně stalo. Se slzami v očích se na mě podívala a vypadalo to, že váhá jestli to má udělat. Nakonec ji ke mně v celku neochotně natáhla a přitom pokynula hlavou. 

"Prosím," upřela jsem na ni pohled, ale u ní to vypadalo, že se mi najednou pohledem vyhýbá. Ruku jsem ji stiskla pevněji, přesně jak mě to učila matka. Když jsem chodili k odpadlíkům a chtěli, aby nám důvěřovali drželi jsme je za ruce a tím jim dodávali pocit bezpečí. Přesně o to jsem se teď snažila u Meredith a myslím, že to začínalo fungovat. "řekni mi o co jde." 

Její oči už nebyly tolik uslzené jako před chvílí. "Dobře. Ale myslím, že potom budeš jiná..." Zamračila se na mě a pokračovala. "Oni nám slíbili, že když chytíme tebe a Čtyřku, nechají nás na pokoji. Nechají mě a Erika odejít. Abys to pochopila oba dva jsme taky divergentní a oni to ví. Chtěli jen vás dva, nevím na co a bylo mi to jedno, protože jsem konečně měla šanci být svobodná a nechovávat se tady. Tady v Chicagu s ostatními. Náš první úkol byl dostat do vás dvě injekční stříkačky s nějakou látkou. Neřekli nám co to je, jen že vám to musíme vstříknout do žil. U obou jsme stihli jen jednu a potom tam vrazili ostatní Neohrožení. schovala jsem se za roh místnosti a pozorovala je. Erik se jim postavil, chtěl jim všem říct jak to je, ale než to stil udělat, tvůj drahocený Čtyřka si vzal pistoli a... " znovu se nanovo rozbrečela a pustila mou ruku. Já si mezitím klekla o trochu blíž ke zde, protože mě ty řetezi tlačili na zápěstí. "Počkala jsem až všichni odejdou. odnesli i jeho tělo. Když jsem neslyšela ani žádné zvuky na chodbě, vylezla jsem ze dveří. Utíkala jsem, ale za rohem mě chytly nějaké ruce. Potom všechno ztmavlo a já se probudila tady." 

Všechno to bylo naprosto neuvěřitelné. Kdo tohle všechno mohl naplánovat a utajit to před všemi ostatními. " Je mi to moc líto." Přímo jsem se na ní podívala, ale ona se jen koukala do země a po tváři jí stékly slzy. "Neboj se, nebude moc dlouho." Ušklíbla se. "Jak to zase myslíš?" V tu ránu se rozrazily dveře. Byli v nich vojáci oblečení do černých "skafandrů" a s helmami. Mířili na nás, hned jsem se skrčila a čekala co bude dál. Pochopila jsem to. Vím co Meredith myslela tím, že se nebudu bát moc dlouho. 

Ahoj :)

Dneska sem přidala zase kratší, protože jsem celý den nebyla doma :D a byly stížnosti že nepřidávám častěji :\ Slibuju že o Vánočních prázninách toho bude fakt hodně :) 

- Už se to celé dotává do toho bodu :D do konce roku bych to chtěla dokončit :D 

- Čte to ještě někdo? :\

PS: Dauntless <4 & <6

-Natalii_D